Článek
Začalo to nevinně.
Chtěla jsem dceři pustit Jurský park. Předplácíme tři streamovací platformy: Netflix, HBO a Disney+. Někde přece bude. Ale ouha, Jurský park už není ani na jedné z těchto platforem.
Dlouho jsem hledala, a dočetla se, že by měl být na Amazon Prime. Jsem sice výrazně proti tomu platit další a další platformy, ale dcera to chtěla. Tak jsem využila nabídku na sedmidenní předplatné Amazon Prime.
Ale ne, film už tam není. Zmizel před pár dny a teď je dostupný pouze na Apple TV.
To už jsem neinstalovala. Chvíli jsem zkoušela, zda nejde film třeba koupit na Google Movies. Já opravdu nechtěla pirátit, moc jsem jsem chtěla poctivě zaplatit.
Místo toho jsem usedla ke starému dobrému Přehraj.to a film si stáhla. Protože to bylo nejjednodušší.
Proč platíme streamovací služby
Ano, platíme tři streamovací služby, což už je samo o sobě ujeté. Ale nedá se jinak. Disney+ máme pro děti a Netflix pro sebe. A HBO nám vnutil Eurosport, když se s HBO spojil a teď nemůžeme mít Eurosport bez HBO. Jako fanoušci alpského lyžování nemáme jinou možnost, zvlášť, když chceme komentář v angličtině míst mizerného českého. Máme tedy tři platformy.
Zpočátku jsem byla nadšená. Ono totiž pirátit není jen tak. Člověk musí hledat správný soubor a k tomu titulky. A pokud chce pro děti filmy s dabingem, má to po zavření Uložto ještě složitější. Filmy se musí stáhnout, přetáhnout na disk, a je zde šance, že to nebude fungovat. Za to pohodlí jsem ochotná zaplatit.
Dokud byly streamovací platformy tři bylo to v pohodě. Ale teď se začaly množit. Filmy z jedné mizí, objeví se na druhé, odkud za pár měsíců zase zmizí. A divák má dělat co?
Nezbude mu než pirátit, a vím, že v tom nejsem sama.
Streamovací platformy se v posledních letech rozdrobily na tolik kusů, že najít film nebo seriál je spíš práce pro detektiva. Každá firma si hraje na vlastním písečku a divák má být poslušný zákazník, který platí všem. Výsledek? Člověk se necítí jako předplatitel, ale jako rukojmí.
A tady přichází ten největší paradox: když bylo „jen“ pirátství, všichni nadávali, že je to nelegální. Teď máme legální platformy, ale přístup k obsahu je tak omezený, že člověk začíná nostalgicky vzpomínat na torrenty. Ano, bylo to špatné, ale aspoň jste věděli, že film skutečně seženete.
Méně obsahu za víc peněz
Místo aby předplatné znamenalo svobodu, platíme za čím dál menší katalog. Seriál, který ještě včera na Netflixu byl, dnes už zmizel. Film, který HBO inzeruje, se ukáže až za měsíc. A mezitím narůstají účty – protože pokud chcete mít šanci pokrýt větší část nabídky, musíte si držet hned několik služeb.
Co z toho plyne?
Streamování se z kdysi pohodlného řešení změnilo v rozdrobený chaos, který nutí diváky znovu přemýšlet o pirátství. Ne proto, že by nechtěli platit, ale protože ani placení už nezaručuje přístup.
A tak se ptám: co vlastně platím? Za uživatelské rozhraní a barevné ikonky? Nebo jen za právo být frustrovaný pokaždé, když chci pustit film, který mám chuť vidět?
Zdroje
https://civicscience.com/one-subscription-too-many-video-streaming-reaches-an-inflection-point-as-consumers-report-feeling-subscription-fatigue
