Článek
Když se podíváme na dnešní kokršpaněly nebo basety, možná se nám vybaví gauč. Ale jejich roztomilé rysy nevznikly pro naše pobavení, ale k jinému účelu: lovu. Každý detail, který dnes považujeme za rozkošnou zvláštnost, byl kdysi praktickou pomůckou – a lidská ruka je během staletí záměrně zdůrazňovala a zdokonalovala.
Dlouhé uši jako přítel čichu
Každý kokršpaněl sklízí obdivné poznámky na své dlouhé sametové uši. Ale ony ty uši mají svůj smysl. Psi byli odjakživa mistři ve čtení pachů – jejich čich je sto tisíckrát citlivější než ten náš.
U kokrů a dalších španělů se navíc prokázalo, že geny pro citlivý čich jsou úzce propojené s geny pro delší uši. A k tomu se přidal další detail. Když se kokr při stopování sklání k zemi, uši fungují jako malé lopatky, které ženou pachové molekuly přímo k nozdrám. A to je při hledání zvěře k nezaplacení.
Proto mají lovecká plemena dlouhé klopené uši.
Kratší nohy: zpomalení, které pomáhá
Možná jste si všimli, že mnoho psů vyšlechtěných k lovu má kratší nohy, než by člověk čekal. Není to proto, že by lovci chtěli zmenšeniny, ale proto, že krátké nohy jsou pro stopování ideální. Pes se drží nízko u země, kde se pachy drží nejintenzivněji, a zároveň nejde zbytečně rychle dopředu.
Třeba basset hound je mistrem ve vytrvalém sledování stopy – dokáže jít za jedním pachem celé hodiny bez vyrušení. Jeho „nevýhoda“ v rychlosti se tak mění na výhodu: lovec měl jistotu, že pes stopu nepředběhne a nevyplaší kořist.
Baset
U jezevčíků vyšlechtěných pro lov v norách, se navíc nízké tělo a krátké nohy hodily. Stejně jako jejich paličatost, jak jejich samostatnou povahu dnes nazýváme. Máme před sebou psa, který se nebál vlézt do nory jezevce, zvířete mnohem většího, než je sám, a bez pomoci pána si v té noře poradit. A my po něm chceme, aby zapomněl používat hlavu, když dostane pokyn.
Bíglův ocásek jako maják
A co bíglové? Jejich špička ocásku je většinou bílá – a rozhodně to není estetická libůstka. Tento znak se při šlechtění udržel proto, aby byl pes dobře vidět, když zmizel v křoví. Pro lovce je bílý koneček ocasu doslova majákem mezi větvemi: ví, kam pes běží, a neztratí s ním kontakt.
Bígl
Další triky psí anatomie
Lovečtí psi mají v záloze ještě víc anatomických „fíglů“:
- Ochranitelské pysky: U bloodhounda tvoří volné pysky kapsu, ve které se drží pachové molekuly – pes tak dokáže „přečíst“ stopu ještě dlouho poté, co zdánlivě zmizela.
- Silný ocas: Některá plemena (např. retrívři) mají huňatý ocas, který fungoval jako kormidlo při plavání za ulovenou zvěří.
- Barevné znaky: Mnohé španěly nebo setry zdobí výrazné barevné skvrny, díky nimž je lovci odlišili mezi sebou v terénu.
Psi jako kronika lidských potřeb
Dnes většina kokrů nebo bíglů tráví život jako rodinní mazlíčci, ale jejich tělo je pořád kronikou toho, jak lidé v minulosti přetvářeli přírodu k obrazu svému. Dlouhé uši, krátké nohy, bílý ocásek – každý detail byl kdysi důležitým pomocníkem při lovu.
Až tedy příště uvidíte psa s „podivnou“ vlastností, zkuste si představit, k čemu mu byla kdysi dobrá. Možná zjistíte, že jeho roztomilost je jen bonus k dávno promyšlenému účelu.
Zdroje:
https://animals.howstuffworks.com/pets/why-do-scent-hounds-have-long-floppy-ears.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/Basset_Hound
https://nationalpurebreddogday.com/the-tail-is-a-clue
https://en.wikipedia.org/wiki/Scent_hound
