Článek
Jak je to možné? Proč přežil ten, kdo se plazí bahnem, a ne ten, kdo vládl planetě? A jak je možné, že se tyhle dvě skupiny vlastně skoro nikdy nepotkaly jako opravdoví rivalové?
Odpověď tkví v evoluci. Dinosauři a krokodýli jsou sice prapříbuzní, ale od určité chvíle si šli každý svou cestou. A právě to určilo, kdo zmizel a kdo zůstal.
Společné kořeny: Archosauři
Plazí a ptačí vývojový strom
Abychom pochopili, proč se tihle dva „plazi“ tolik liší, musíme se vrátit zhruba 250 milionů let zpět. Tehdy po Zemi chodili (a plavali a poletovali) tzv. archosauři – skupina, která se rozdělila na dvě velké větve:
- Dinosauři → aktivní, často dvounozí, rychlí, některým narostlo peří a vyvinuli se z nich dnešní ptáci. O tom už dnes vědci nepochybují.
- Krokodýli a jejich příbuzenstvo → spíš vodní, nenápadní, s širokým tělem a loveckou taktikou „čekám, co přijde, a pak to sežeru“.
Jeden šel sprintovat za kořistí. Druhý si lehl do bláta a čekal. A proto si nikdy moc nekonkurovali.
Děsiví masožravci, kteří si vůbec nekonkurovali
Dinosauři ovládli pevninu. Tam běhali, žrali, kladli vejce a honili se za sebou navzájem i za potravou. Tomu se přizpůsobila skladba jejich těl. Krokodýli naproti tomu zůstali ve vodě, v blízkosti řek, jezer, močálů i pobřežních lagun. A některé druhy by nás ještě dnes mohly strašit ve snech.
Ve spodní křídě žil například tvor jménem Sarcosuchus imperator, později přezdívaný „superkrokodýl“. Měřil až dvanáct metrů, vážil kolem osmi tun a jeho lebka měla přes metr a půl. Byl to obr, který bez mrknutí oka stáhl pod hladinu i menšího dinosaura, pokud ten udělal chybu a přišel se napít moc blízko.
Sarkosuchus, kostra
Sarkosuchus, umělecká rekonstrukce
Podobně působil i jeho o něco mladší bratranec Deinosuchus, „strašlivý krokodýl“ ze svrchní křídy Severní Ameriky. Deset metrů délky, pět tun hmotnosti a stopy zubů na kostech hadrosaurů ukazují, na jak velkou kořist si troufl.
Deinosuchus, kostra
Deinosuchus, rekonstrukce
Krokodýli té doby nebyli jen přeživšími na okraji ekosystému. Byli trpěliví, výkonně stavění predátoři, kteří sázeli na moment překvapení. Neplýtvali energií. A když přišel ten správný okamžik, útočili s takovou silou, že se rozhodlo během sekundy. Takovou taktiku vyznávají dodnes.
Evoluční dilema: Proč přežil „lenoch“, a ne dravec?
Dinosauři byli v mnoha směrech „lepší“: rychlejší, rozmanitější, chytřejší. Jenže měli jednu nevýhodu: potřebovali hodně jídla a stabilní klima. Když do planety narazil asteroid, na Zemi přišlo všechno, co oni nezvládli: temnota, chlad, hlad. Proto to byli právě dinosauři, kdo Zemi opustil. I když někteří z nich, ti malí, lehcí a opeření (aby přežili v nastalé zimě) přežili. A slyšíme je zpívat, pípat a krákat kolem sebe dodnes.
Krokodýli jsou větší a přežili také. Vědci se domnívají, že jejich výhodou byl jejich pomalý metabolismus, který jim umožňuje vydržet měsíce bez potravy, vodní prostředí, které stabilizuje teplotu a chrání je před výkyvy klimatu.
Dnešní krokodýl je, stejně jako třeba žralok, zázrak. Živoucí fosilie, téměř nezměněn od dob, kdy se po světě procházeli sauropodi. Paměť planety s drápy, děsivým úsměvem a ještě děsivější trpělivostí.
Dinosauři přežívají v ptácích. Ale přiznejme si, že čížek nebo slepice nevzbuzují takový respekt jako čtyřmetrový plaz, který nikým nepozorován vyletí z temné vody a stáhne vás pod hladinu.
Možná proto nás krokodýli děsí víc než vyhynulí ještěři. Protože jsou pořád tady.
Zdroje:
Vladimír SOCHA, Encyklopedie dinosaurů ve světle nejnovějších objevů, Libri 2010.
Life On Our Planet, Dokument z produkce Netflixu
Gordon Grigg, David Kirshner, Biology and Evolution of Crocodylians, Cornell University Press, 2015.
