Článek
Včera jsme si na výročí konce druhé světové války vzpomněli. Ale o několik týdnů později a až ve chvíli, kdy nám nad hlavou zahřměly Gripeny. Kdysi jsem si ke konci války zapsala citát, od Stephena Kinga, o který se s vámi ráda podělím.
Jeho Srdce v Atlantidě obsahuje minimum hororových či nadpřirozených prvků – místo toho se dotýká pro mě dlouho nepochopitelného amerického traumatu z války ve Vietnamu. King ho znal zblízka, protože žil mezi veterány.
A právě jim, veteránům všech válek, chci věnovat tento příspěvek. Protože skutečný konec války pro ně často přichází až mnohem později – po dlouhých letech se šrámy na duši i na těle. Zatímco válkou nedotčení páni v saku a klobouku už dávno podepsali mírovou smlouvu.
