Článek
V prvohorách totiž Země nepatřila dinosaurům, ti byli ještě hudbou daleké budoucnosti. Planeta patřila členovcům. A díky jedné chemické anomálii dorůstali do rozměrů, které by dnes stačily na béčkový horor.
Vítejte v době, kdy hmyz byl vrcholovým predátorem.
Kyslíková bomba
Klíčem k tomuto gigantismu byl vzduch. Dnes dýcháme atmosféru, která obsahuje zhruba 21% kyslíku. V karbonu to ale bylo jinak. Planeta byla pokryta nekonečnými močály a pralesy, které chrlily do atmosféry neuvěřitelné množství O2. Hladina kyslíku vystoupala až k 35%.
Proč na tom záleží? Protože hmyz nedýchá plícemi jako my. Dýchá soustavou trubiček (vzdušnic), které rozvádějí vzduch přímo do těla. V dnešní atmosféře má tento systém své limity – kdyby byl mravenec velký jako pes, udusil by se, protože kyslík by se nedostal hluboko do jeho tkání.
Ale v karbonu byl vzduch tak „hustý“ a nabitý energií, že tento limit padl. Kyslík se dostal všude. Příroda tak ztratila zábrany a začala zvětšovat.
Monstra z močálů
Kdybyste se tehdy prošli pralesem (a dávali pozor, kam šlapete), potkali byste třba Arthropleuru.
Představte si stonožku. A teď ji zvětšete na délku 2,5 metru a šířku půl metru. Arthropleura byla největším suchozemským bezobratlým všech dob.
Fosílie v životní velikosti
Plazila se podrostem jako obrněný tank s desítkami nohou. I když vědci dnes předpokládají, že byla spíše býložravá, setkání s dvoumetrovou „housenkou“ s krunýřem tvrdým jako skála byste si asi odpustili.
Pokud byste zvedli hlavu, možná byste zahlédli stín. To právě prolétla Meganeura.
Vážka. Ale ne ta, co sedá na leknín. Meganeura měla rozpětí křídel přes 70 centimetrů. Byla velká jako jestřáb a chovala se stejně.
Meganeura
Byl to brutální letecký predátor, který lovil menší obojživelníky a hmyz. Díky vysokému obsahu kyslíku měla její křídla takový výkon, že by jí neunikl ani dnešní dron.
A v podrostu číhali štíři. Třeba Pulmonoscorpius. Dorůstal délky až 70 centimetrů (představte si velkou kočku, ale s klepety a jedovým trnem). Jeho jed byl pravděpodobně dost silný na to, aby složil tehdejší první neohrabané čtyřnožce.
Pulmonoscorpius
Svět v plamenech
Tento svět měl ale jednu nevýhodu. Vysoká hladina kyslíku znamenala, že všechno, co mohlo hořet, hořelo s neuvěřitelnou intenzitou. Požáry v karbonu nebyly jen lokálními ohníčky, byly to globální inferna. Vlhký mech dokázal vzplanout jako benzín. Blesk, který udeřil do stromu, mohl rozpoutat ohnivou bouři, před kterou utíkaly dvoumetrové stonožky i obří vážky.
Proč tito obři zmizeli? Planeta se změnila. Klima se ochladilo, pralesy ustoupily a hladina kyslíku klesla. Fyzika byla neúprosná – obří těla už nedokázala získat dostatek vzduchu. Členovci se museli zmenšit, aby přežili.
Jejich místo na trůnu uvolnilo prostor pro plazy, kteří se později vyvinuli v dinosaury a nakonec v savce a v nás.
Až tedy příště plácnete komára, vzpomeňte si na jeho předky. Měli jsme obrovské štěstí. Kdyby hladina kyslíku zůstala na 35%, nebyli bychom pány tvorstva my. Byli bychom jen měkkou, pomalou svačinkou pro vládce s chitinovým krunýřem.
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/science/article/110808-ancient-insects-bugs-giants-oxygen-animals-science
https://techfocus.cz/3922-na-severu-anglie-zila-kdysi-giganticka-mnohonozka-dlouha-nekolik-metru.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Atmosf%C3%A9ra_Zem%C4%9B
