Článek
K čemu je dobrá psychoterapie?
Když jsem byla mladší, představovala jsem si psychoterapeuta jako někoho s kouzelným prstenem z Arabely, který má jen pár vyvolených. Myslela jsem, že na terapiích se děje něco tajemného, skoro jako Harry Potter pro dospělé. Později jsem zjistila, že psychoterapie může být magická, ale ne ve smyslu jednoduchého otočení prstenem nebo zamávání hůlkou. Jak to tedy s psychoterapií je, k čemu a pro koho je dobrá?
„Psychoterapie pečuje o duši.“ Vzletná definice, kterou najdete v profilech mnoha terapeutů, ať už těch profesionálních, nebo laiků. Zvolání je to pěkné, ale pramálo běžnému člověku řekne, o co ve skutečnosti jde, obzvlášť pokud převážná část společnosti o duši uvažuje jako o souboru neurochemických pochodů. Já raději nad psychoterapií přemýšlím jako nad něčím, co pomáhá pečovat o vztahy. Vztahy k sobě, nejbližším, komunitě, světu. Protože ke spokojenému životu lidí patří svobodné „vztahování se“, může psychoterapie posloužit široké škále lidí.
Má své místo při léčbě závažných onemocnění, ale je neocenitelná i pro ty, kteří cítí stálou nespokojenost v životě nebo mají pocit, že jim chybí svoboda v rozhodování. Jejich volby jsou často ovlivněny předchozími zkušenostmi, společenskými stereotypy nebo neschopností autenticky prožívat svůj život. Co by psychoterapie neměla dělat, je definování toho, co je pravý a spokojený život, protože ten je pro každého jiný.
Pochopení
Když píšu o spokojeném životě, nemám na mysli život bez starostí, ten neexistuje. Psychoterapie vám pomůže přijmout, že život je někdy obludně těžký a nespravedlivý, ale že může být současně i překvapující, dobrodružný a šťastný. Možná se vám zdají podobné proklamace banální, ale kolik znáte lidí, kteří si nárokují štěstí, spokojenost a každou překážku chápou jako útok na svůj život nebo nenapravitelnou křivdu? Úkolem terapeuta není mnohdy nic jiného než vydržet v bažinách smutku, hnusu, studu a dalších pocitů našich životů a zprostředkovávat zkušenost, že to jde.
Laskavost
Další skupinou lidí, pro které může být psychoterapie přínosem, jsou ti, kteří si nikdy nepřijdou „dost“. Dost chytří, hezcí, mladí, čím více jsou úspěšní, tím více jsou nespokojení. Jejich nároky na sebe samé je začnou brzdit. Mají pocit, že hrají divadlo a každé zaškobrtnutí potvrzuje jejich představu o sobě jako lhářích a neschopných jedincích. Psychoterapie může nabídnout jednoduchou věc – když udělají chybu, naučí se říct si „to nevadí“, což vede k větší laskavosti a shovívavosti k sobě samým a následně i k ostatním.
Vztah
Opravdová magie psychoterapie tkví ve vztahu. Terapeutický vztah může být jedinečný, někdy je první zkušeností, kdy klient zažívá sdílení bez souzení, návodů na život a snahy vtěsnat ho do předem dané formy. Budování a reflexe tohoto vztahu patří mezi základní kameny psychoterapie. Díky tomuto vztahu se podstatná část práce může dít i mimo terapeutické sezení, když začnete vést se svým psychoterapeutem pomyslný dialog nebo přemýšlíte, o čem budete mluvit.
Limity
„Kouzlo“ psychoterapie zažívám jako psychoterapeut, ale i jako klient a plně si uvědomuji její limity. Není všelékem a není vhodná, když hledáte jednoduchá a rychlá řešení. Vyžaduje čas, trpělivost a otevřenost ke změně. Je to cesta, na jejímž začátku nikdy neodhadnete její konec. Pravděpodobně zjistíte, že problém, s kterým přicházíte, je jen špička ledovce, a to, o co jste usilovali, přestane být důležité. Psychoterapie je drahá a v některých místech nedostupná. O důvodech, proč tomu tak je, se rozepíšu jindy.
