Článek
Hrad založil český a římský král Václav IV. roku 1411, jako své pohodlné odpočinkové sídlo nedaleko Prahy. Stavební huť se musela nebývale činit, jelikož už o rok později, zde Václav vydává první listinu. Zda byl v tu dobu hrad plně dostavěn, nevíme, ale obyvatelný už evidentně byl.
Tak či onak, se jedná o výjimečnou rychlost středověkých stavebníků, kterou by i dnešní stavební firmy mohly závidět. Po vzoru svého otce Karla IV., chtěl Václav hrad pojmenovat po sobě, Wenzelstein, to se ovšem neujalo a říkalo se mu prostě Nový hrad.
Unikátní je také to, že z historických záznamů známe i jména řemeslníků podílejících se na stavbě. Ředitelem stavby byl pražský měšťan Hertvin a písař Blažej vše zapisoval. Samotnou huť vedl kamenický mistr Kříž, který měl na svědomí i Novoměstskou radnici v Praze. Příkop vylamovali bratři Řehoř a Mařík Odrole, rybník pod hradem hloubil Jakub Lamač a cihly přivážel vozka Mařík.
Na rychlost stavby měly jistě vliv i tvrdé sankce, které stavební smlouvy obsahovaly a král je mohl uplatnit při neplnění stavebních závazků.
Hradní ostroh byl prakticky holý.
Podoba hradu
U hradu byl oproti jiným Václavovým hradům (např. Točníku), více kladen důraz na obranné prvky, k čemuž jistě přispěla stoupající neklidnost doby. Hrad se tyčil na podlouhlém ostrohu u vsi Kunratice, byl ze tří stran obklopen hlubokým údolím Kunratického potoka a přístupová cesta vedla po hřebenu pouze směrem od Chodova. Od zbytku hřebene byl oddělen příkopem vysekaným ve skále, který se zachoval dodnes.
Vedle vstupní první brány se nacházela zřejmě hranolová věž s břitem, který měl pomoci odrážet palbu. Po vstupu následoval obranný hradební parkán vedoucí k druhé bráně s padacím mostem kolébkového typu. Až pak se návštěvník dostal na hlavní nádvoří, ze kterého byl přístup do obdélného hlavního paláce a menších přilehlých hradních budov.
Hrad byl na tehdejší dobu nepochybně velmi luxusně a pohodlně zařízen, což dokládá zde nalezená zdobená krbová římsa (nyní v Lapidáriu Národního muzea). Václav miloval vše krásné a podle toho musely vypadat i hradní komnaty. Jejich pravá podoba nám však zůstane navždy utajena.
Král na Novém hrádku často a rád pobýval, přijímal zde i zahraniční návštěvy, vyřizoval dvorské povinnosti, nebo sem před nimi naopak z čím dál neklidnější Prahy utíkal. A to až do 16. srpna roku 1419, kdy přímo na tomto hradě Václav IV. umírá.
Údajně ho zde 30. července zastihla zpráva o pražských nepokojích a vyhození novoměstských konšelů z oken (první pražská defenestrace) a to mu přivodilo mrtvici či záchvat. Následkům podlehl o dva týdny později.
Hradní komnaty byly pohodlně zařízené.
Obléhání
V Praze to vřelo a Václavův bratr Zikmund, to neměl s husity lehké, roku 1420 prohrál bitvy na Vítkově i pod Vyšehradem a Kunratický hrad se tak stal posledním opěrným bodem katolických sil v okolí. To samozřejmě bylo pražským kališníkům trnem v oku, a byť ve středověku nebylo zvykem válčit v zimě, rozhodli se 31. prosince roku 1420 připravit menší silvestrovské překvapení a hrad oblehli.
A obléhání to bylo krátké a pro Pražany úspěšné, už 25. ledna 1421 musela hradní posádka kapitulovat. Intenzivní palba kališníků smetla veškeré hradní ochozy a posádka prakticky ztratila všechny možnosti, jak hrad bránit. Obrana proti těžkým palebným zbraním byla u Nového hradu slabá a zastaralá. Ještě nějaký čas trvalo, než se hrady tomuto typu boje přizpůsobily.
Husitský obléhací tábor, se dá považovat za evropský archeologický unikát. Je dodnes výjimečně zachován v podobě terénních nerovností, valů, stovek jam a přibližovací sapy. Díky tomu víme, jakou sílu zde obléhatelé soustředili. Vybudovali zde prakticky malé městečko plné dřevěných zemnic, chráněné valy a dřevěnými palisádami s baštami. Důvodem k tomuto „zabydlení“ jistě přispěl právě i zimní termín obléhání.
Tábor ležel na jediné přístupové cestě a tím hrad úspěšně odříznul od světa. Zdokumentováno je použití minimálně tří velkých obléhacích praků a další palné zbraně neurčeného počtu.
Nedlouho po dobytí, byl hrad v nestřeženém okamžiku ještě vyrabován a vypálen pražskou revoluční chudinou, vedenou Janem Želivským. Královské sbírky a cennosti byly nenávratně rozkradeny a ztraceny, včetně bohaté a cenné Václavovi knihovny, kterou si sem nechal přenést. Od této chvíle už hrad nebyl nikdy obnoven a jeho zbytky následující staletí jen smutně pustly. Definitivní rána ovšem měla teprve přijít.
Tvrdé zimní obléhání.
Definitivní zkáza
Naši předci si s nějakou památkovou ochranou moc hlavu nelámali. V 18. století byla mezi hradními zdmi postavena malá hájovna se zahrádkou a kapličkou, která ovšem zanedlouho zanikla. V okolí zříceniny byl následně zřízen lom na břidlicové brousky, který hradní areál rovněž zasáhl a silně poškodil na jižní straně.
Finální úder hradu ale zasadil nečekaně až bující romantismus v 19. století, kdy mezi obrozenci stoupal zájem o českou historii a vlastenectví. V této době se výlety a návštěvy starých hradů staly oblíbenou módní zábavou, nebylo tedy divu, že i na hrad u Kunratic se z Prahy táhly davy.
To samo o sobě nebylo nic špatného, ovšem správa kunratického velkostatku to viděla jinak. Výletníci prý v lese dělají nepořádek a plaší zvěř. Po sérii upozornění a zákazů, která se míjela účinkem, přistoupili správci k velmi radikálnímu kroku. Roku 1881 zbytky majestátního královského hradu kompletně srovnali se zemí, aby už zde nebylo nic k vidění.
Čin, který slavný znalec hradů August Sedláček i kastelolog Tomáš Durdík shodně označili za „neskutečnou lidskou hloupost“ a nad kterým dnes zůstává rozum stát, dokonal dílo zkázy. Dle Durdíka, se před zbořením na místě stále nacházela velká zřícenina, v čele s několikapatrovým věžovitým palácem, zhruba tak vysokým, jako je palác na Točníku. Obrovská škoda.
Kresba Kunratického hradu od E. Herolda, kolem roku 1850
Hrad dnes
Ve 20. století se o stav hradu konečně někdo začal zajímat. V roce 1928 a 1953 zde proběhly archeologické výzkumy, které odkryly zbytky zdí schované pod povrchem a zmiňovaný husitský tábor. První výzkum ale přerušila hospodářská krize a nebyl řádně dokončen. I tak ale díky němu dodnes můžeme vidět vše, co z hradu zbylo. Jedná se především o základy hradních budov, zbytek brány a velkou sklepní prostoru nacházející se pod bývalým palácem. Moc toho bohužel není, ale aspoň něco.
Tomáš Durdík si v pořadu Štíty království českého z roku 2008 posteskl, že místo je stále zanedbané a návštěvník se ani nedozví, na jak významném místě našich dějin se nachází.
To už není tak úplně pravda, kolem hradu i obléhacího tábora jsou rozmístěné pěkně zpracované naučné tabule a dokonce i Václav IV. zde má něco jako pietní místo. Lávka k hradu z roku 2013, už je ovšem opět v dezolátním stavu a v letních měsících je palác zarostlý nálety a metrovými kopřivami. Hrad krále Václava by si stále zasloužil lepší péči. I přesto je ale toto místo velmi zajímavé a všem milovníkům historie jeho návštěva udělá radost.
Dnešní stav paláce.
Zdroje:
