Článek
Kostelík na zápraží.
Píše se rok 1929 v Praze ve stráni pod Strahovem rukama a šetrně, se v dobré víře srovnává terén pro pravoslavný kostelík, a národovci a vlastenci skutečně upřímně zde chtějí skanzen připomínající něco, co. Vůbec, si furt něco připomínáme, třeba ten kostelík ze dřeva má napříště připomínat fortelnou práci, připomínkou „Saingermainské mírové sml.“ po deseti letech, a další dřevěnice od Užhorodu měly být zde zasazeny s láskou do přírody, hned pod tu malou rozhlednu Českých turistů připomínající zase Eiffelovku… Smlouva i státnost, stát i díky legiím, našim statečným hochům od Zborova, a pak i to zlato konečně. Zlato ze zvláštního vlaku tý věčně zmrzlý magistrály;… a na to zlato, ta Legiobanka, a most Legií na jejich počest. A konečně i ta pobočka LBBW na rohu, hned naproti mostu legií ze smíchovský strany, a v ní jiný zlato a ten stříbrný 20-souse z První francouzský republiky, co stařec nosil na krku. A pak to národní zlato tu nakonec, a zpronevěra tím buzíkem, co na to sbalil saky-paky a byl v trapu,… jednou pro vždy, tedy až po letech proběhla zpráva zahraničním tiskem, že havaroval ve svým služebním Ferrari poblíž Halifaxu a přizabil přitom dva místní staroušky ve stejně starý fordce. Věnoval se prý za jízdy milenci na tandemu, to již seděl na teplý sesle Světový banky, či jiný instituce povídal tehdy stařec Ben, a ten to měl od svých hochů z analytickýho. Tedy zaručená zpráva z takzvaný druhý ruky. Sice seděl na pozici junior1, ale i tak, dostaň se tam, tam rozdával ty štráfy a embarga neposlušným na počkání, tedy administroval zase cizí vůli. Tedy se musel nejdříve zasloužit. Zpronevěřit a pod rukou střelit národní poklad s numismaticky nedozírným puncem dukátů z mincovny ještě Valdštejnovy, a pak ty zlaté pěti-ruble cara Mikuláše z toho 1Teplé bezvýznamné místo, kde se dá kde kdo schovat…
Vlaku,… kde kus se na takový tý aukci v tom stejným Londýně cení na milion dolarů, páč jich je jen pár kusů; a zase ten Londýn, hned přes ulici depozit zlatých rezerv, ho tam náš důvěřivý národ měl naskladněný z nějakýho kutlochu nakonec procesováno, kutlochu kde kvasí každoročně sezónní okurky,… ti z takovýho prostředí zprocesovali loupež za bílýho dne. A ty poklady, kde zrak přechází, střelili za cenu zlomkovýho zlata ,… tedy on, a ta již krátce post-sametová suita nejspíše nomenklaturních rozvědčíků, jiný neměl totiž informace, a každý dnes i malé dítě ví, jakou cenu mají takové informace. Tak ten buzerant, jak jej stařec chladnokrevně rád počastoval, sám přitom korouhevník par excellence…
