Článek
Fortuna tu byla dřív než my. A bude tu i potom.
Kdyby Fortuna existovala dnes, neměla by chrám. Neměla by kněze. Možná ani jméno.
Jen by tu byla. A dělala by to, co vždycky. Otáčela věcmi jinam, než čekáte.
Stačí málo. Jedno otočení.
A všechno je jinak.
Když svět ještě měl bohyně
Ve starověku lidé neměli problém říct věci naplno. Svět je nejistý. Nestabilní. Nevypočitatelný. A tak tomu dali podobu.
Nikdo od ní nečekal spravedlnost. Ani slitování.
Fortuna, nebo Tyche, nebyla bohyní, ke které se chodilo pro útěchu. Byla spíš tou, na kterou se ukazovalo prstem. „Tohle nebyla chyba.“ „Tohle byla ona.“
Města padala i rostla. Lidé bohatli i chudli. A Fortuna stála uprostřed toho všeho, ne jako viník, ale jako tiché vysvětlení toho, co nedávalo smysl.
Nebyla zlá. Jen nebyla na Vaší straně. A právě proto byla děsivá.
To je na Fortuně důležité pochopit. Ona nikdy nebyla proti vám. Ale nikdy není ani na vaší straně.
Nezajímá ji snaha. Nezajímá ji morálka. Nezajímá ji, co si zasloužíte.
Fortuna je čistý pohyb. A pohyb nemá paměť.
Kolo, které se objevilo až později.
Až časem lidé Fortunu posadili ke kolu. Ne proto, že by chtěli být poetičtí. Ale proto, že potřebovali obraz, který by byl dost krutě přesný.
Kolo nemá vršek, který by byl bezpečný. Nemá dno, které by bylo konečné.
A hlavně: nejde zastavit uprostřed. Nikdy.
Tohle nebyla literární metafora. To byl návod, jak se nezbláznit ze světa, který se hýbe sám.
Fortuna mění tvář. Ne chování.
Pak přišla staletí, kdy bohyně mizely. Ale Fortuna nezmizela.
Jen se přestala jmenovat.
Už nebyla bytostí. Byla silou.
Už nebyla jménem. Byla pocitem.
Změnil se jazyk. Ne zkušenost.
A dnes?
Dnes už Fortunu nikdo nekreslí se zavázanýma očima. Ale poznáte ji okamžitě.
Je to ten moment, kdy:
- jeden projekt vystřelí a jiný zapadne bez důvodu,
- jedna náhoda rozhodne víc než roky příprav.
Říkáme tomu:
- algoritmus,
- timing,
- shoda okolností,
- náhoda.
Ale chová se to pořád stejně.
Fortuna nemluví. Nikdy nezačala.
To je možná její největší trik. Nikdy se k ničemu nevyjadřuje.
Nikdy nic nevysvětluje. Nikdy se neobhajuje. Nikdy nic nekomentuje.
Prostě se to stane.
A vy si to musíte nějak vyložit sami.
Proč nás Fortuna pořád dráždí.
Protože jde proti všemu, co máme rádi.
Proti kontrole. Proti plánům. Proti představě, že svět je férový a čitelný.
Fortuna říká jen jednu věc.
Můžeš se snažit. Ale nemáš to ve svých rukou.
A to je věta, kterou nikdo slyšet nechce.
A přesto tu pořád je
Fortuna nikdy nezmizela. Jen se naučila být tichá.
Už nestojí na obrazech. Nestaví se jí sochy.
Ale pořád
- převrací,
- bourá jistoty,
- rozhoduje bez ptaní.
Bez emocí. Bez vysvětlení.
Takže až se vám příště něco zlomí…
…nebo naopak nečekaně vyjde, možná si na ni vzpomeňte.
Ne jako na bohyni. Ale jako na starou pravdu, kterou lidé znali dávno před námi.
Svět se hýbe sám A my se s ním jen snažíme udržet krok.
Fortuna mezitím mlčí. A točí dál.
Zdroje:
STOKLASA, Jiří. Definice a atributy štěstí a neštěstí ve starší české literatuře (s přihlédnutím k genderovým konceptům. Online. Bakalářská práce. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. 2025. Dostupné z: https://theses.cz/id/r5qlrh/.
