Článek
Matko, pracovat tě nenecháme
Česko si nedávno nechalo ujít příležitost podpořit hospodářský růst a psychosociální rozvoj dětí v jednom. Vláda totiž odmítla zrušit podmínění rodičovského příspěvku maximálním počtem hodin, které dítě tráví ve školce nebo dětské skupině. Zrušení tohoto omezení by přitom umožnilo matkám s malými dětmi trávit více času v práci, aniž by riskovaly ztrátu nároku na rodičovskou podporu. Umožnit matkám pracovat by přitom mohlo zlepšit jejich finanční situaci, kariérní vyhlídky, i posílit sebedůvěru. Kromě toho by takový krok zvýšil nabídku pracovní síly, a tedy podpořil ekonomický růst, který Česko nutně potřebuje.
Současná vláda se nakonec rozhodla pro okleštěný kompromis a navázala tím na již tradiční budování překážek ve využívání předškolní péče a vzdělávání. Jak ukazuje studie IDEA [1], školek a dětských skupin je u nás nedostatek, a to především v místech, kam se stěhují mladé rodiny. Když k tomu připočteme fakt, že Česko má delší mateřské dovolené než téměř všechny vyspělé ekonomiky [2], dokreslí se nám celkový obrázek rodinné politiky posledních vlád – systematicky děláme co lze, abychom matky malých dětí udrželi doma mimo práci.
Taková situace se přitom ekonomicky nevyplácí nikomu, děti nevyjímaje. Jak totiž ukazují výzkumy, poskytování kvalitní předškolní péče má značné pozitivní dopady na mentální a sociální vývoj dětí [3, 4], což se navíc propisuje na celou společnost skrze vyšší úroveň dosaženého vzdělání, vyšší příjmy, a nižší kriminalitu [5, 6]. Tím pádem se investice do předškolního vzdělávání z dlouhodobého hlediska vrací státu až několikanásobně [7, 8].
Argument Matějčkem
Odpůrci pracujících matek rádi mluví o tom, že jim jde o blaho dětí. Často zmiňují hranici dvou nebo tří let, po kterou podle nich musí dítě zůstávat s matkou, jinak mu hrozí nenapravitelná psychická nebo zdravotní újma. V podobných debatách někdy zaznívají i odkazy na práci v Česku téměř legendárního profesora Matějčka, která má dokládat, že dětem do tří let dětské skupiny či školky výrazně škodí.
Podíváme-li se však do studií profesora Matějčka, zjistíme, že nic takového netvrdil. Ústředním bodem jeho výzkumného zájmu totiž nebyla institucionalizovaná péče jako taková, ale nechtěné děti a děti vyrůstající bez rodičů. Připomeňme, že tento fenomén zkoumal v kontextu poloviny minulého století.
Profesor Matějček vypozoroval, že lidé, kteří dětství nestrávili ve svých biologických rodinách, ale prostředí tehdejší institucionální péče se mimo jiné častěji uchylovali ke kriminálnímu jednání. Dospělost pak mnohdy trávili v další státní instituci – vězení [9, 10, 11].
Matějček usuzoval, že celoživotní negativní dopady, včetně vyššího rizika kriminálního jednání, jsou u těchto lidí způsobeny deprivací v raném dětství do dvou až tří let - tedy obdobím pobytu v tehdejších kojeneckých ústavech.
Nyní si představme kojenecký ústav socialistického Československa 50. či 60. let. Dítě, které zde stráví celé první dva roky života bude nejspíše skutečně deprivované, jak po mentální, sociální, tak i emoční stránce. Na kojenecké ústavy navíc navazovala další masová státní péče, která měla podle tehdejších dětí i jejich vychovatelů k ideálním podmínkám daleko [12].
Používat závěry Matějčkových studií jako argument proti rozvoji a využívání dnešní předškolní péče je proto přinejmenším dost odvážné. Dětství strávené bez kontaktu s rodiči v prostředí tehdejších státních zařízení jednoduše nelze porovnávat s péčí pracující matky, která s dítětem tráví většinu času, a na osm či méně hodin denně jej svěří do dětské skupiny 21. století.
Paradoxně nám tak Matějčkovy studie ukazují podobný fenomén, který popisují současné výzkumy – pro dítě je důležité vyrůstat v prostředí, které je stimulující a pokrývá jeho psychosociální potřeby. Prostředí kvalitního předškolního vzdělávání tak může být dokonce lepší než rodinné prostředí, které dítě v nějakém ohledu deprivuje. Není proto divu, že největší pozitivní dopady má předškolní péče na děti ze znevýhodněných rodin. Jinými slovy, pokud chceme dětem pomoci, měli bychom jim umožnit trávit čas v kvalitních dětských skupinách a školkách.
Závěrem
Jak ekonomické, tak psychologické studie z Česka i zahraničí se shodují v jednom: dostupná kvalitní předškolní péče pomůže všem – dětem, matkám i celé ekonomice. Ať už tedy pokládáme za nejdůležitější svobodu matek, hospodářský růst nebo zdravý vývoj dětí, mít možnost umístit dítě do kvalitní předškolní péče je v zájmu nás všech.
Pokud Vás udivuje, proč přesto v Česku nemáme dostatečné kapacity dětských skupin a školek, doporučuji krátké shrnutí Filipa Pertolda, který se zabývá ekonomií trhu práce a rodinnou politikou:
„Protože jsem byl svědkem a přímým účastníkem řady debat na toto téma na nejvyšší úrovni, shrnu jak se to mohlo stát, ze školky nejsou a dětských skupin pomálu.
1. Řada politiků třeba v Ano, či ODS nebo částečně u lidovcu (strana je rozpolcena) je nechce, protože chce matky doma a berou si děti jako rukojmí.
2. Obce jsou malé a nemají prostředky na školky, zároveň se nechtějí slučovat, protože by to byl konec demokracie v Česku. Rodiče jsou jim také velmi často ukradený.
3. Děti mladší tří let jsou na hranici mezi resorty MPSV a MŠMT a to se jim jen těžko může odpustit. Všechny pokusy o společné kulaté stoly selhaly v zásadě. A co nechtějí byrokrati se v Česku jen obtížně realizuje.
4. Školky jsou z pohledu ministerstva financí jen výdaj. A co nechce MF se jen obtížně realizuje.“
Zdroje:
[1] Kalíšková, K., Münich, D., Slabý, J. (2024). Veřejná podpora míst ve školkách se stále vyplatí: analýza výnosů a nákladů. https://idea.cerge-ei.cz/files/IDEA_Studie_07_2024_Analyza_skolek_1112.pdf
[2] OECD. (2023). Education at a Glance 2023: OECD Indicators. OECD Publishing. https://www.oecd-ilibrary.org/education/education-at-a-glance-2023_67d48024-en
[3] Gorey, K. M. (2001). Early childhood education: A meta-analytic affirmation of the short-and long-term benefits of educational opportunity. School psychology quarterly, 16(1), 9. 10.1521/SCPQ.16.1.9.19163
[4] Pianta, R. C., Barnett, W. S., Burchinal, M., & Thornburg, K. R. (2009). The effects of preschool education: What we know, how public policy is or is not aligned with the evidence base, and what we need to know. Psychological science in the public interest, 10(2), 49-88. 10.1177/1529100610381908
[5] Duncan, G. J., & Magnuson, K. (2013). Investing in preschool programs. Journal of economic perspectives, 27(2), 109-132. 10.1257/JEP.27.2.109
[6] Cattan, S., Crawford, C.E., & Dearden, L. (2014). The economic effects of pre-school education and quality. 10.1920/RE.IFS.2014.0099
[7] Karoly, L.A. (2016). The Economic Returns to Early Childhood Education. The Future of Children, 26, 37 - 55. 10.1353/FOC.2016.0011
[8] Nores, M., Belfield, C.R., Barnett, W.S., & Schweinhart, L.J. (2005). Updating the Economic Impacts of the High/Scope Perry Preschool Program. Educational Evaluation and Policy Analysis, 27, 245 - 261. 10.3102/01623737027003245
[9] Langmeier, J., & Matejcek, Z. (1970). Mental development of children in families and in infants' homes. Social science & medicine. 10.1016/0037-7856(70)90015-6
[10] Matejcek, Z., & Langmeier, J. (1965). NEW OBSERVATIONS ON PSYCHOLOGICAL DEPRIVATION IN INSTITUTIONAL CHILDREN IN CZECHOSLOVAKIA. The Slow Learning Child, 12(1), 20–37. 10.1080/0156655650120104
[11] Matějček, Z. (2001). Vzpomínka Zdeňka Matějčka na Sociodiagnostický ústav a počátky své dráhy. Vesmír, 80(5), 286–287. https://admin.archiv-psychologie.cz/uploads/5_Vzpominka_Zdenka_Matejcka_na_Sociodiagnosticky_ustav_a_pocatky_sve_drahy_2001_Vesmir_31d428490b.pdf
[12] Kochová, Julie. Ústavní péče v Československu po roce 1948. Diplomová práce, vedoucí Wohlmuth Markupová, Jana. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, Pracoviště Orální historie - soudobých dějin, 2018. https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/101922/120306119.pdf?sequence=1&isAllowed=y
