Článek
Nikdy jsem si nemyslela, že vlastní bratr zneužije mojí důvěry a ochoty mu pomoci. Půl milionu korun - to byly moje celoživotní úspory. A on mi sliboval, že je to jen dočasně, že za pár měsíců všechno vrátí. Už je to dva roky a já neviděla ani korunu.
Petr vždycky přicházel s velkými plány. „Tohle je životní příležitost,“ říkal mi loni v létě. „Potřebuju jen rozjezdový kapitál a za půl roku vydělám trojnásobek.“ Znělo to tak přesvědčivě. Měl připravený podnikatelský plán, prezentaci, všechno. A já, jeho starší sestra, jsem mu věřila.
Zpočátku to vypadalo nadějně. Posílal mi fotky z jednání, mluvil o kontraktech, o tom, jak se mu daří. Každý měsíc sliboval: „Příští měsíc ti pošlu první splátku.“ Ale vždycky přišla nějaká komplikace. Jednou to byl problém s dodavatelem, pak zase nemoc klíčového zaměstnance.
Postupně se jeho zprávy začaly měnit. Z týdenních telefonátů se staly měsíční. Z konkrétních termínů splácení neurčité sliby. „Teď to nejde, musím investovat do rozvoje,“ říkal. Nebo: „Počkej ještě chvíli, brzy se to rozjede.“
Nejhorší je ten pocit bezmoci. Mám jen ručně psané potvrzení o půjčce, žádnou smlouvu. Věřila jsem mu - je to přece můj bratr. Teď vidím, jak naivní jsem byla. Právník mi řekl, že bez řádné smlouvy bude vymáhání složité.
Rodiče se snaží držet stranou. „Vy jste dospělí, musíte si to vyřešit sami,“ říkají. Ale vidím, jak je to trápí. Máma pláče, když si myslí, že ji nikdo nevidí. Táta přestal s Petrem mluvit úplně.
Minulý týden jsem viděla na jeho Facebooku fotky z dovolené v Řecku. Zatímco já počítám každou korunu, protože mi v rozpočtu chybí půl milionu, on si užívá na pláži. Když jsem mu napsala, že je to vrchol drzosti, odpověděl, že dovolenou potřebuje, aby načerpal sílu do podnikání.
Nejhorší jsou rodinné oslavy. Sedíme u jednoho stolu a předstíráme, že je všechno v pořádku. On vypráví o svých podnikatelských úspěších, já mlčím a v duchu počítám, kolik měsíců budu muset ještě šetřit, abych si mohla dovolit nové auto, které nutně potřebuju.
Kamarádky mi říkají, ať ho zažaluju. Že rodina ne rodina, peníze jsou peníze. Ale jak zažalujete vlastního bratra? Jak předstoupíte před soud a budete žádat exekuci na člověka, se kterým jste vyrůstali? Se kterým máte společné vzpomínky na dětství?
Včera mi poslal další zprávu. Prý má nový projekt, který určitě vyjde. Že až se to podaří, vrátí mi dvojnásobek. Poprvé jsem mu neodpověděla. Jeho sliby už pro mě nic neznamenají.
Kdo zvažujete půjčku rodinnému příslušníkovi, nenechte se uchlácholit příbuzenskými vztahy. Sepište řádnou smlouvu. Stanovte jasné termíny splácení. Protože když se něco pokazí, je těžké vymáhat peníze od cizího člověka. Ale od vlastní rodiny? To je téměř nemožné.
A Petrovi? Tomu vzkazuji - peníze jsou jedna věc. Ale důvěru, kterou jsi zničil, už nikdy nezískáš zpět. Protože některé dluhy se nedají splatit ani penězi.
Dnes už vím, že ty peníze pravděpodobně nikdy neuvidím. Ale naučila jsem se důležitou lekci. Že rodina není omluva pro nezodpovědné chování. Že láska k sourozenci by neměla znamenat finanční sebezničení. A hlavně - že je lepší říct ne, i když to bolí.
Protože půjčit peníze rodině není investice do budoucnosti. Je to sázka na vztahy, které můžete nenávratně ztratit.
Zdroje: Autorský článek
