Článek
Když se lidé dozvědí, že jsem vyrůstala v luxusní vile s bazénem, s vlastní chůvou a že jsem měla všechno, na co jsem ukázala, většinou mi závidí. Netuší, že bych to všechno vyměnila za obyčejný život s rodiči, kteří by měli čas mě obejmout a zeptat se, jak se mám.
Moji rodiče byli úspěšní podnikatelé. Otec měl síť hotelů, matka vlastnila módní butiky. Od rána do večera pracovali, budovali své impérium a na mě neměli čas. Místo nich se o mě staraly chůvy a hospodyně. Každý rok jiná, protože rodiče nebyli nikdy spokojeni s jejich službami.
Dostávala jsem ty nejdražší hračky, značkové oblečení, jezdila na exotické dovolené. Ale nikdy ne s rodiči. Vždycky jen s další „tetou“, která za to dostávala zaplaceno. Vánoce? Hromada dárků pod stromečkem, ale žádné společné zdobení stromečku, žádné pečení cukroví, žádná rodinná pohoda.
Nejhorší byly školní besídky a představení. Sedávala jsem v první řadě, perfektně upravená v drahých šatech, ale místa vedle mě zůstávala prázdná. Rodiče byli vždycky „pracovně velmi zaneprázdnění“. Později jsem jim přestala říkat, kdy se co koná. Bylo jednodušší předstírat, že žádné akce nejsou.
Když mi bylo patnáct, poslali mě na internátní školu do Švýcarska. Prý abych získala to nejlepší vzdělání. Ve skutečnosti se jim hodilo, že se o mě nemuseli starat vůbec. Návštěvní dny? Posílali svého asistenta s dárky a omluvami.
Teď je mi třicet, mám vlastní rodinu a dělám všechno proto, aby moje děti nikdy nezažily to, co já. Nemáme vilu s bazénem, nejezdíme na Maledivy, ale každý večer si čteme pohádky. Chodím na každou školní akci, znám jména všech kamarádů svých dětí, vím, co mají rády a co ne.
Rodiče mi občas zavolají. Ptají se, jestli něco nepotřebuju – myslí tím peníze. Když jim řeknu, že bych je ráda viděla, že děti se ptají na babičku a dědečka, mají vždycky nějakou výmluvu. Práce, důležitá schůzka, služební cesta. Nic se nezměnilo.
Někdy přemýšlím, jestli si uvědomují, o co všechno přichází. Neznají své vnuky, neví, jak rostou, co je baví. Nikdy nezažili to teplo u srdce, když vás dítě spontánně obejme nebo vám nakreslí obrázek. Jsou tak zaměstnaní vyděláváním peněz, že zapomněli žít.
Možná si říkáte, že přeháním. Že materiální zajištění je důležité. Ano, je. Ale ne za cenu ztráty vztahu s vlastním dítětem. Ne za cenu toho, že vaše dcera vyrůstá s pocitem, že není dost důležitá na to, abyste si na ni udělali čas.
Je to varování pro všechny rodiče, kteří si myslí, že drahé dárky nahradí jejich přítomnost. Že peníze vyřeší všechno. Nevyřeší. Ta prázdnota, kterou cítíte, když vás vlastní rodiče považují za položku v diáři, se nedá zaplnit žádným luxusem.
A moje děti? Ty nemají značkové oblečení ani nejnovější telefony. Ale mají něco mnohem cennějšího – lásku a rodiče, kteří jsou tu pro ně. Každý den, každou minutu, kdy nás potřebují. Protože to je to pravé bohatství, které jsem já jako dítě nikdy nepoznala.
Zdroj: Autorský text
