Článek
Při vyklízení starého bytu se většinou nikomu nechce zdržovat. Člověk otevře skříň, vytáhne krabice, začne třídit a velmi rychle vzniknou tři hromady. Něco se nechá, něco se odveze na charitu a zbytek skončí u kontejneru nebo ve sběrném dvoře. U oblečení, starých papírů nebo rozbitých věcí je to pochopitelné. U porcelánu a skla ale může být takový spěch dost drahý.
Mnoho domácností má dodnes ve vitrínách šálky, talíře, skleničky, vázy, mísy nebo malé porcelánové sošky, které se dlouhá léta jen přendávaly z místa na místo. Nikdo je nepoužíval, nikdo se na ně pořádně nedíval a při prvním větším úklidu najednou vypadají jako zbytečnost. Jenže právě to je chvíle, kdy se vyplatí zpomalit. Starý kus nemusí být automaticky cenný, ale některé předměty mohou mít mnohem větší hodnotu, než si majitel myslí.
Ne všechno staré má cenu, ale něco si kontrolu zaslouží
Největší omyl je představa, že každý hrneček po prarodičích je malý poklad. Tak to opravdu není. Běžné nádobí, které se vyrábělo ve velkých sériích, často velkou cenu nemá. Podobných kusů je na trhu hodně a zájemci si mohou vybírat. Přesto to neznamená, že má člověk všechno bez přemýšlení odnést pryč.
Rozdíl může udělat značka výrobce, období výroby, dekor, tvar, původ i zachovalost. U porcelánu se vyplatí otočit talíř, šálek nebo mísu a podívat se na spodní stranu. Právě tam bývá značka, razítko nebo jiné značení, které může napovědět víc než samotný vzhled. U skla se zase sleduje tvar, barva, zpracování, druh skloviny, brus, hutní práce nebo podpis autora.
Zajímavější bývají například kompletní servisy, figurální porcelán, starší vázy, karafy, mísy, broušené sklo, autorské sklo nebo kousky s výrazným dekorem. Hodnotu může mít také předmět, ke kterému se váže jasný původ. Třeba když se v rodině ví, odkud pochází, kdy byl koupen nebo po kom se dědil.
Stav rozhoduje víc, než si lidé připouštějí
U skla a porcelánu je velmi důležitý stav. I pěkný kus může výrazně ztratit na ceně, pokud má odštípnutý okraj, vlasovou prasklinu, poškozenou glazuru nebo neodbornou opravu. U servisů je zase problém, když chybí část sady. Jeden šálek bez podšálku může mít menší hodnotu než kompletní sestava, která působí uceleně a dá se skutečně používat nebo vystavit.
Při kontrole je dobré vzít každý kus do ruky a podívat se na něj za denního světla. Vlasové praskliny nejsou vždy vidět na první pohled. U porcelánu se mohou projevit jako jemná linka v glazuře, u skla jako drobný kaz na hraně nebo na dně. U broušeného skla se vyplatí zkontrolovat hlavně okraje, protože právě ty bývají nejčastěji poškozené.
Důležitá je také původní podoba. Někteří lidé mají tendenci starý předmět před prodejem vyčistit až příliš důkladně. Jenže agresivní čištění může poškodit dekor, zlacení nebo povrch. Platí jednoduché pravidlo. Než začnete drhnout starý porcelán nebo sklo, raději ho nejdřív opatrně nafoťte a zjistěte, co vlastně máte doma.
Jak si ověřit, jestli má předmět nějakou hodnotu
První orientační krok zvládne každý doma. Stačí předmět dobře vyfotit. U porcelánu je vhodné udělat snímek zepředu, zezadu, zespodu a přidat detail značky. U skla se hodí fotka celého tvaru, detail dna, případného značení a také snímek proti světlu. Přidejte rozměry, popis stavu a informaci, zda jde o samostatný kus, nebo část větší sady.
Potom se dá hledat podobný předmět v proběhlých aukcích, na prodejních portálech nebo v nabídce starožitnictví. Důležité je dívat se na skutečně prodané kusy, ne pouze na přání prodávajících. Cena uvedená v inzerátu ještě neznamená, že ji někdo opravdu zaplatí. To je častá chyba. Lidé najdou podobnou vázu za několik tisíc a hned mají pocit, že doma objevili poklad. Jenže rozhoduje stav, značka, poptávka i přesná shoda.
U podezřele zajímavých kusů se vyplatí oslovit starožitníka, aukční síň nebo člověka, který se na porcelán, sklo a starožitnosti specializuje. Někdy stačí zaslat několik kvalitních fotografií. Odborník často rychle pozná, jestli má cenu věc dál řešit, nebo jde jen o běžný kus bez větší tržní hodnoty.
Pozor na rychlý výkup celé krabice
Při vyklízení bytů se někdy objeví nabídka na rychlý odvoz celé pozůstalosti. Pro někoho je to pohodlné řešení, protože se zbaví práce i starostí. Jenže u krabic se sklem a porcelánem je lepší být opatrný. Pokud někdo nabídne jednu souhrnnou cenu za všechno a nechce podrobně vysvětlit, co v krabici vidí, majitel může přijít o zajímavý předmět.
Neznamená to, že každý výkup je automaticky nevýhodný. U běžných věcí může dávat smysl. Problém nastává ve chvíli, kdy člověk vůbec netuší, co prodává. Druhý názor může rozhodnout o tom, jestli věc odejde za pár korun, nebo se prodá za částku, která už stojí za pozornost.
Největší cenu mívá to, čeho si už nikdo nevšímá
Staré vitríny z českých domácností mizí. Lidé chtějí vzdušnější interiéry, méně prachu, méně dekorací a jednodušší úklid. To je pochopitelné. Jenže minimalismus by neměl znamenat, že se všechno staré automaticky vyhodí. Právě věci, které doma stály desítky let bez povšimnutí, mohou mít příběh, řemeslnou hodnotu nebo sběratelský význam.
Vyplatí se proto udělat jednu věc. Než porcelánový servis, skleněnou vázu nebo starou mísu odnesete pryč, věnujte jim několik minut. Otočte je, zkontrolujte značku, nafotografujte je a zkuste dohledat podobné kusy. Možná zjistíte, že držíte jen obyčejnou vzpomínku na starou domácnost. I ta má svou cenu. Ale možná také zjistíte, že ve vitríně celá léta stál předmět, který by byla chyba poslat bez přemýšlení do světa.
Zdroje:
