Článek
Takže začnu od začátku. Byla sobota odpoledne, já měla za sebou náročný týden a říkala jsem si, že si udělám radost. Žádné velké utrácení, žádné drahé kabelky nebo wellness víkend. Prostě jen čokoládové pralinky. Ty malé kousky štěstí v krabičce, co vám zlepší náladu.
Vyrazila jsem do obchodu, kde mají vždycky krásné pralinky. Takové ty ručně dělané, s různými náplněmi – karamel, oříšky, malinová ganache. Už jsem je měla několikrát a vždycky byly skvělé. Takže jsem se těšila na to, že si vyberu pár kousků a doma si udělám pohodový večer.
Přišla jsem ke stánku s pralinkami a tam stála prodavačka. Mladá holka, možná něco přes dvacet. Vypadala mile, usmívala se na mě. Říkala jsem si: „Super, to půjde rychle.“ Vybrala jsem si pár pralinek – jednu s karamelem, jednu s pistáciemi a jednu s hořkou čokoládou.
„Můžu vám ještě nějak pomoct?“ zeptala se prodavačka.
„Ne, děkuju,“ odpověděla jsem. „Tohle bude všechno.“
A pak to začalo.
„Víte,“ řekla prodavačka a naklonila se ke mně jako by mi chtěla sdělit nějaké tajemství, „tyto pralinky nejsou úplně zdravé.“ Chvíli jsem na ni koukala a nevěděla, jestli si dělá srandu nebo to myslí vážně. „No jo,“ řekla jsem nakonec. „Ale jsou dobré.“
„To ano, to máte pravdu,“ pokračovala prodavačka, „ale víte, že obsahují hodně cukru? A taky tuky.“
V tu chvíli jsem měla chuť jí říct: „Holka zlatá, já sem nepřišla na přednášku o výživě. Já sem přišla pro čokoládu.“ Ale místo toho jsem se jen usmála a řekla: „Jojo, vím.“
Jenže ona nepřestala.
„A taky jsou hodně kalorické,“ dodala. „Jedna pralinka může mít až sto kalorií.“
Teď už jsem začínala být trochu podrážděná. Jasně že vím, že čokoláda není dietní jídlo. Ale kdo si kupuje pralinky proto, aby hubnul? To je přece úplný nesmysl.
„To je v pořádku,“ řekla jsem jí. „Já si je nekupuju každý den.“
Myslela jsem si, že tím konverzace skončí. Ale ne.
„A víte,“ pokračovala prodavačka s výrazem člověka, který právě objevil Ameriku, „že cukr může způsobovat závislost?“
Teď už mi fakt došla trpělivost. „Ano,“ odpověděla jsem trochu ostřeji, než bych chtěla. „Ale já nejsem závislá na čokoládě. Prostě mám chuť na něco sladkého.“
Prodavačka se trochu zarazila, ale pak dodala: „No jo… ale stejně bych vám doporučila spíš nějaké ovoce nebo ořechy.“
A to byl moment, kdy jsem měla chuť se otočit na podpatku a odejít bez těch zatracených pralinek. Protože co je komu do toho? Já sem přišla utratit svoje peníze za něco dobrého a ona mi tady dává lekci o zdravém životním stylu.
Nakonec jsem jí jen poděkovala a vzala si ty pralinky. Ale cestou domů jsem přemýšlela nad tím, co se právě stalo.
Proč má někdo potřebu poučovat druhé lidi o tom, co by měli nebo neměli jíst? Jasně že zdravý životní styl je důležitý. Jasně že bychom měli jíst víc ovoce a zeleniny a míň sladkostí. Ale někdy prostě chcete něco dobrého a nepotřebujete k tomu žádné komentáře.
Ty pralinky byly fantastické. Každý jeden kousek byl dokonalý – sladký, krémový a přesně takový jaký měl být. A vůbec mi nevadilo, že mají sto kalorií nebo že obsahují cukr.
Takže pokud máte někdy chuť na něco sladkého – dejte si to! A nenechte nikoho vám říkat opak. Protože život je příliš krátký na to, abychom se pořád jen omezovali a poslouchali nesmysly od lidí, kteří nám chtějí diktovat co máme dělat.
A ta prodavačka? Doufám, že jednou pochopí, že její práce není dávat lidem rady o výživě. Její práce je prodávat čokoládu a dělat zákazníky šťastnými.
Takže příště až půjdu pro pralinky – jestli mi zase začne vykládat něco o cukru nebo kaloriích – tak jí prostě řeknu: „Díky za info! A teď mi dejte tu čokoládu.“
