Článek
Seděli jsme s dcerou Markétou u mě na terase, popíjeli kávu a plánovali rodinnou oslavu. Markétě je třicet pět, má dvě děti a žije v jiném městě, takže se vídáme jen občas. O to víc si těchto chvil vážím.
„Tak co, mami, jak se těšíš na ty narozeniny?“ zeptala se mě s úsměvem a dolila mi kávu.
„Ani mi to nepřipomínej,“ povzdechla jsem si. „Člověk si připadá pořád na třicet, a najednou…“
„Najednou sjíždíš šestá kola,“ dokončila za mě a zasmála se.
Zarazila jsem se. Šestá kola? Co tím myslí? Sjíždím šestá kola? Jako že jezdím moc rychle? Nebo naopak pomalu? Je to narážka na to, že jsem minulý měsíc dostala pokutu za rychlost?
„No jo, to víš,“ zasmála jsem se nejistě, nechtěla jsem přiznat, že nemám tušení, o čem mluví. „Člověk musí držet krok s dobou.“
Markéta přikývla a začala mi vyprávět o tom, jak její syn, můj vnuk, dostal ve škole pochvalu za matematiku. Rozhovor plynul dál, ale ta věta mi uvízla v hlavě. Sjíždím šestá kola. Co to sakra znamená?
Večer, když Markéta odjela, jsem si sedla k počítači a začala hledat. „Sjíždět šestá kola význam“ – nic. „Šesté kolo slang“ – taky nic. „Co znamená sjíždět kola“ – jen články o cyklistice a drogách, což určitě nebyl ten případ.
Možná je to nějaký nový výraz, který používají mladí. I když Markéta už není zrovna teenagerka, pořád je o generaci mladší než já. Třeba je to něco, co se říká ve městě, kde žije. Nebo fráze, kterou používají v její práci.
Druhý den jsem zavolala své kamarádce Heleně. Ta má tři děti a pět vnoučat, určitě bude vědět, co to znamená.
„Hele, neříká se teď mezi mladými ‚sjíždět šestá kola'?“ zeptala jsem se po chvíli hovoru.
„Cože?“ zasmála se Helena. „To jsem v životě neslyšela. Kde jsi to vzala?“
„Markéta mi to řekla. Že prý sjíždím šestá kola. A já nemám tušení, co tím myslela.“
„Možná, že jezdíš jako blázen? Vždyť jsi dostala tu pokutu…“
„To jsem si taky myslela, ale nějak to nedává smysl v tom kontextu. Bavily jsme se o narozeninách.“
„Tak se jí zeptej,“ navrhla Helena prakticky.
Jenže to byla ta poslední věc, kterou jsem chtěla udělat. Přiznat, že nerozumím, co mi vlastní dcera říká? Že jsem tak stará a mimo, že neznám běžné fráze? Ne, to ne. Musím na to přijít sama.
Další dny jsem strávila jako detektiv. Poslouchala jsem mladé lidi v autobuse, jestli náhodou nepoužijí tu záhadnou frázi. Sledovala jsem seriály, kde vystupují teenageři. Dokonce jsem se nenápadně zeptala sousedčina syna, jestli zná nějaké „cool hlášky o kolech“. Díval se na mě, jako bych spadla z Marsu.
Čtvrtý den mi volala Markéta. Normální hovor, ptala se, jak se mám, co dělám. Na konci se zmínila, že by mi chtěla koupit dárek k narozeninám a jestli nemám nějaké přání.
„Hlavně ať to nejsou žádná kola,“ vyhrkla jsem, doufajíc, že z její reakce něco pochopím.
„Kola?“ zasmála se. „Proč bych ti kupovala kola?“
Takže to není o skutečných kolech. Ale o čem tedy?
Pátý den jsem to vzdala a rozhodla se, že se jí prostě zeptám, až se uvidíme. Není to konec světa, že nerozumím nějakému novému výrazu. Koneckonců, nemůžu znát všechno.
Šestý den jsem seděla v obýváku a koukala na televizi. Běžel nějaký pořad o historii automobilů a moderátor zrovna mluvil o tom, jak se vyvíjela kola od dřevěných po moderní hliníkové disky.
A najednou to do mě udeřilo jako blesk. Kola. Šestá kola. Šedesát!
Markéta nemluvila o žádném slangu. Ani o mém stylu jízdy. Narážela na to, že mi bude šedesát let! Že sjíždím šestou dekádu, šesté „kolo“ života!
Rozesmála jsem se tak, že jsem málem spadla z gauče. Celý týden jsem strávila pátráním po významu fráze, která byla ve skutečnosti jen vtipnou narážkou na můj věk. Jak jsem mohla být tak hloupá?
Okamžitě jsem popadla telefon a zavolala Markétě.
„Ahoj mami, děje se něco?“ zeptala se překvapeně. Obvykle jí nevolám večer.
„Ty potvoro jedna,“ smála jsem se do telefonu. „Teď mi teprve došlo, co jsi myslela těmi šestými koly!“
Chvíli bylo ticho a pak se Markéta rozesmála. „Ty jsi až teď pochopila, že jsem mluvila o tvých šedesátinách? Mami, to bylo před týdnem!“
„No právě! Celý týden mi vrtá hlavou, co jsi tím sakra myslela! Hledala jsem to na internetu, ptala se lidí… myslela jsem, že je to nějaký nový slang!“
Markéta se smála tak, že sotva mluvila. „Proboha, mami, proč ses mě prostě nezeptala?“
„Protože jsem nechtěla vypadat staře a mimo! Ironické, co?“
Smály jsme se obě, až nám tekly slzy. Když jsme se konečně uklidnily, Markéta řekla něco, co mě zahřálo u srdce.
„Víš, mami, možná ti je šedesát, ale v hlavě jsi pořád mladá. Kolik šedesátnic by strávilo týden pátráním po významu nějaké hlášky, místo aby prostě pokrčily rameny a řekly si, že dnešní mladí mluví divně? Ty se pořád snažíš rozumět, chápat, držet krok. A to je na tobě úžasné.“
Měla pravdu. Možná mi je šedesát – pardon, možná „sjíždím šestá kola“ – ale odmítám se chovat jako stará bába, která nechce rozumět světu kolem sebe. Raději strávím týden detektivním pátráním po významu jedné věty, než abych mávla rukou a řekla „za mých mladých let bylo všechno lepší“.
A víte co? Jsem na to hrdá. Protože stárnout je nevyhnutelné, ale stát se zatrpklým starým člověkem, který se vzteká na všechno nové, je volba. A já jsem se rozhodla tuhle volbu neudělat.
Takže ano, sjíždím šestá kola. A co? Jede se mi skvěle, díky za optání. A těším se, až budu sjíždět sedmá, osmá a klidně i devátá kola. Protože dokud se dokážu smát sama sobě, dokud mě zajímá svět kolem a dokud mám rodinu, která si ze mě může utahovat (a já z ní), jsem v pohodě. Bez ohledu na to, kolik mi je let.
A mimochodem, už vím, co chci k těm narozeninám. Slovník současného slangu. Ať příště netrávím týden hledáním významu něčeho, co je úplně jasné. Tedy… jasné pro všechny kromě mě.
