Článek
Naše milovaná rodina dlouhou dobu přemýšlela, čím se nám zavděčit a jakým dárkem nás potěšit. Proto vymysleli dovolenou v Albánii, v nově postaveném čtyřhvězdičkovém hotelu. Zajistili pro nás pokoj s výhledem na moře, kdy pláž od hotelu byla pouhých 100 metrů. Jaká to paráda, pomysleli jsme si a těšili se na odlet.
Ten byl začátkem června z pražského letiště. Celí natěšení jsme tedy nastoupili do letadla, kdy nás čekala krátká cesta. Po příletu do Albánie jsme však nevěděli, že to pravé dobrodružství začne už na letišti. Na místě měl čekat náš delegát, který tam však nebyl. Na letiště dorazil asi o tři hodiny později, kdy jsme se dozvěděli, že pro nás není zajištěn autobus. Takže pouze samotný transfer z letiště na hotel trval pět hodin. Když jsme se konečně dostali na hotel, čekalo na nás další překvapení.
Delegát nás dovedl do hotelu, kde nám recepční oznámila, že o nás neví a nemá pro nás žádný pokoj. Celkově nás na tomto zájezdu bylo 50. Nikdo nás nechtěl ubytovat a začalo tedy další nepříjemné vyjednávání. Delegát se snažil situaci uklidnit a proto nám nabídl, ať se usadíme v hotelové hale, kde jsou příjemné pohovky. Další přibližně čtyři hodiny jsme tedy čekali na příděl pokoje, který pro nás pokojské musely nejprve připravit. Když jsme pokoj dostali, rozhodně nebyl s výhledem na moře, ale na stavební materiál a lešení kolem hotelu.
Ten den se nám již nechtělo nic řešit, proto jsme se konečně vyspali a ráno začal maraton nanovo. Recepční anglicky moc neuměla a náš delegát nebyl k dispozici. Po třech hodinách, kdy konečně dorazil na hotel pro nás vykomunikoval pokoj s výhledem na moře, ve kterém však netekla teplá voda. Nu což, jako vánoční dárek od dětí to bylo myšleno dobře, ale zážitek, který si z této dovolené vezeme, není rozhodně o krásném moři a ubytování.
