Článek
Když přišel s nápadem, že pojedeme do Itálie společně s jeho tátou, chvíli jsem váhala. Bude to levnější, zábavnější, aspoň se víc poznáme. Řekl, že jeho táta všechno zařídil hotel, auto, dokonce i plán výletů. Mně to přišlo trochu zvláštní, že tak moc chtěl jet právě s námi, ale přítel mě přesvědčil, že má rád společnost a že si prostě chce ještě užít život. Vzala jsem si volno, koupila nové plavky a těšila se na moře.
Zvláštní ticho a podivné pohledy
Vyjeli jsme brzy ráno. Já, přítel a jeho táta. Už v autě jsem si všimla, že se spolu baví nějak potichu. Ne jako když si dva chlapi vyprávějí vtipy, spíš jako když někdo něco plánuje a nechce, aby to třetí slyšel. Nechtěla jsem být paranoidní, tak jsem to pustila z hlavy. Po devíti hodinách jízdy jsme dorazili na místo.
Menší hotel u moře. Pokoje byly dva, ale já jsem se těšila, že budeme mít s přítelem chvíli pro sebe. Jenže on si večer sedl s tátou na balkon a pili víno. Já šla spát sama. Řekla jsem si, že možná chtějí chvíli být jen chlapi spolu, bavit se o věcech, které mě nezajímají. Jenže ten večer nebyl jediný.
Začala jsem tušit, že něco nesedí
Další dny jsme trávili hlavně ve třech. Žádné romantické procházky, žádné chvíle o samotě. Pořád byl s námi jeho táta, který měl navíc nutkání komentovat všechno co mám na sobě, kolik stojí jídlo, že se moc mažu krémem. A co bylo nejdivnější, přítel pořád něco ťukal do mobilu. I u stolu. I na pláži. A pořád se u toho trochu usmíval. Když jsem se zeptala, s kým si píše, řekl, že s kolegou z práce.
Ale když jsem jednou přišla zezadu a koukla mu přes rameno, zahlédla jsem, že to není kolega, ale jméno, které neznám. Ženské jméno. Srdce se mi sevřelo. Vzpomněla jsem si na chvíle, kdy se náhle odpojoval z Wi-Fi nebo si bral mobil do sprchy. Do té doby jsem si ho nikdy nekontrolovala. Ale ta dovolená mě donutila otevřít oči.
To nejhorší přišlo až při balení domů
Předposlední den jsme začali balit. Přítel odešel na recepci něco vyřídit a nechal telefon na posteli. Věděla jsem, že bych se do něj neměla dívat. Ale taky jsem věděla, že pokud to neudělám teď, už nikdy nebudu mít odvahu. Odemknutí bylo snadné, věděla jsem jeho kód.
Zprávy s dívkou, kterou jsem neznala, byly plné srdíček. Psali si denně. Někdy i z vedlejší místnosti. A nejhorší bylo, že ona věděla o mně. Psal jí, že se mnou jede naposledy. Že se jen snaží ukončit věci v klidu. Že mě nechce ranit. Ale mezitím si se mnou plánoval další společné měsíce. Bylo mi na zvracení.
A pak jsem sjela o pár zpráv níž. A tam jsem našla něco, co jsem nečekala.
A proč s námi vlastně jel jeho táta
Zpráva byla od jeho otce. A v ní stálo: „Nebude to podezřelé, když tu s námi budeš i ty?“ A odpověď: „Ne, všechno pod kontrolou. Řekl jsem jí, že jsi plánoval cestu už dávno.“
V tu chvíli mi to docvaklo. Jeho otec o celé aféře věděl. A byl tam s námi proto, aby kryl svého syna. Aby to celé vypadalo jako nevinná rodinná dovolená. Aby mě udrželi v iluzi, že všechno je v pořádku. Byl součástí lži. Věděl, že mi ten člověk lže do očí. A stejně tam seděl u stolu, jedl se mnou večeři a ptal se, co si dám na zmrzlinu.
Domů jsem jela jiným autem
Ten den jsem přestala mluvit. Do auta zpátky jsem nenastoupila. Vzala jsem si kufr a koupila si jízdenku na noční autobus. Pět set kilometrů jsem jela sama, s hlavou plnou otázek. Jak dlouho mě podváděl? Kolik lidí to vědělo? A proč jsem si toho nevšimla dřív?
Dneska je to pár týdnů zpátky. Zablokovala jsem si jeho číslo i všechny sítě. Pořád mi píše e-maily. A jeho táta mi poslal zprávu, že to byl jen „nešťastně načasovaný konec vztahu“. Já tomu říkám zbabělost. Už si dávám větší pozor. A nevěřím lidem, kteří se usmívají, ale nikdy vám nedají do ruky svůj telefon.
Kristýna L., Liberec
