Článek
Dovolená, na kterou jsem se těšila
Po dlouhé době jsme si s Martinem dopřáli dovolenou u moře. Pracujeme oba hodně, takže jsme chtěli vypnout, odpočinout si a zase si být trochu blíž. Vybrali jsme menší hotel na jihu Kréty. Žádný luxus, ale příjemné místo, kde se všechno zdálo pomalejší. Hned první večer jsme si zašli na večeři na terasu s výhledem na moře. Bylo tam krásně. Svíčky, šumění vln, sklenka vína.
A tam se objevil on. Vysoký, opálený, s úsměvem, který by rozbil i led. Měl v sobě něco lehce drzého, možná až moc sebevědomého, ale právě to mě zaujalo. Přinesl nám jídlo, prohodil pár slov anglicky a na chvíli se mi podíval do očí déle, než by bylo nutné. Zasmála jsem se, možná o vteřinu déle, než by bylo vhodné. Martin si toho nevšiml, nebo to aspoň tak vypadalo.
Malý flirt, který měl zůstat jen hrou
Další den jsme si ho všimla znovu u snídaně. Vždycky se mihnul kolem, podal mi kávu, přinesl talíř a ten jeho pohled byl to ten typ mužů, kteří přesně vědí, co dělají. Nešlo o nic víc než nevinnou hru, krátké záblesky pozornosti. Po měsících rutiny to působilo jako příjemné osvěžení.
Večer jsme opět šli na večeři a číšník byl zase tam. Tentokrát se zapovídal víc. Ptal se, odkud jsme, jak dlouho zůstáváme, a když jsem řekla, že ještě tři dny, jen se usmál a řekl, že to je škoda. Když pak Martin odešel na toaletu, přisunul se blíž a tiše mi pošeptal, že mám krásný úsměv. Cítila jsem, jak mi zrudly tváře, a zároveň jsem cítila zvláštní napětí. Nešlo o nic vážného, jen o malou chvíli, kdy jsem se cítila zase jako žena, o kterou někdo stojí.
Zpátky do reality
Další dny probíhaly podobně. Vždy jen pár pohledů, krátké věty, nic, co by překročilo hranici. Aspoň jsem si to říkala. Martin byl spokojený, všechno působilo idylicky. Poslední večer jsme si objednali večeři do hotelové restaurace, a já měla zvláštní pocit, že to bude naposledy, co toho číšníka uvidím.
Když přinesl účet, usmál se na mě tím svým známým pohledem. Jenže tentokrát něco nevyšlo. Když položil účet na stůl, otočil se ke mně a řekl: „Děkuji, paní Anno Veselá.“ V tu chvíli se mi zastavilo srdce. Martin zvedl hlavu od talíře a podíval se na mě s výrazem, který nešlo přehlédnout. V tu ránu jsem pochopila, že tohle nebyla náhoda.
Jak se to mohlo stát
V první chvíli mi to nedávalo smysl. Jak mohl znát moje celé jméno? Vždyť jsem mu ho nikdy neřekla. Jenže pak mi to došlo. Když jsem mu první večer platila drink, zaplatila jsem kartou. Stačilo se podívat na jméno na účtence. Možná tehdy pochopil, že se mu líbím, možná ho jen bavilo mě testovat. Jenže teď to celé působilo jako chladná sprcha.
Martin se tvářil klidně, ale jeho ticho bylo horší než jakákoli výčitka. Snažila jsem se to přejít, tvářit se, že nechápu, o co jde. Jenže v hloubi duše jsem věděla, že to byla moje chyba. Ten krátký flirt se obrátil proti mně.
Trapné ticho po večeři
Cesta z restaurace byla nekonečná. Martin mlčel, já přemýšlela, jak vysvětlit něco, co vlastně vysvětlit nejde. Chtěla jsem mu říct, že to nic neznamenalo, že jsem jen chtěla cítit trochu zájmu. Ale jak to zní, když jste s člověkem, který vás miluje? Když s vámi plánuje budoucnost? Vypadá to jako zrada, i když se fyzicky nic nestalo.
V pokoji jsme si šli každý po svém. Já do sprchy, on na balkon. Neptal se, já neříkala nic. Cítila jsem jen ten tíživý stud, který mě pálil víc než řecké slunce. Ráno jsme odjížděli. Cesta na letiště byla tichá a já věděla, že mezi námi se něco zlomilo.
Doma už to nebylo stejné
Po návratu se nic neřeklo nahlas, ale napětí zůstalo. Martin byl odtažitější, méně vřelý, a já cítila, jak mezi námi vznikla neviditelná zeď. Párkrát jsem se pokusila o rozhovor, ale vždy to skončilo stejně. Krátkým „nech to být“. A tak jsem to nechala. Jenže právě tím jsme se od sebe vzdálili ještě víc.
Dodnes nevím, proč jsem ten flirt dopustila. Možná to bylo z nedostatku pozornosti, možná z nudy. Nebo jsem jen chtěla znovu cítit, že jsem pro někoho zajímavá. Jenže ta cena byla vysoká. Ztratila jsem důvěru člověka, který si ji opravdu zasloužil.
Lekce, kterou jsem si odnesla
Od té dovolené uběhl skoro rok a já si pořád pamatuju ten okamžik, kdy mě číšník oslovil mým jménem. Byla to malá věta, ale zanechala velkou stopu. Naučila mě, že i nevinný flirt může mít následky. A že někdy je lepší si ten krátký pocit zájmu odpustit, než ztratit něco, co se už těžko vrací.
Možná to byla jen letní epizoda, ale pro mě to byla lekce o hranicích, které se nevyplatí překračovat ani v myšlenkách.
