Článek
Když se Claudinka narodila, všechno zpočátku vypadalo jako běžný příběh nového života. Jenže postupně začalo být jasné, že něco není v pořádku. Nereagovala jako ostatní miminka, nepřibývala na váze, neprojevovala se tak, jak by měla. Začal kolotoč vyšetření, který místo odpovědí přinášel další otazníky.
Magnetická rezonance. Genetické testy. Podezření na metabolickou vadu. Lékaři se snažili najít příčinu, ale dlouho nic konkrétního neříkali. Až postupem času se začala skládat mozaika diagnóz, které dohromady zněly tvrději, než si kdo dokázal představit: dětská mozková obrna, těžký hypotonický syndrom, psychomotorická retardace, epilepsie, porucha zraku, skolióza a další komplikace.
Na papíře to vypadá jako souhrn lékařských termínů. V reálném životě to znamená, že Claudinka neudrží hlavičku, nesedne si, neplazí se, nechodí. Nepřijme sama jídlo, neřekne máma, neřekne vůbec nic. Její vývoj je stále na úrovni půlročního miminka – a přesto její rodina nikdy nepřestala bojovat. Ani na chvíli.
Každý den znamená fyzioterapii, návštěvu speciální školky, kde probíhá logopedie, muzikoterapie, plavání. Všichni – rodiče i terapeuti – do toho dávají maximum. Každý milimetr pokroku je pro ně malý zázrak. A těch zázraků už pár přišlo.
Claudinka se dokázala sama zakousnout do křupky. Pro zdravé dítě maličkost. Pro ni výsledek měsíců tréninku a trpělivosti. Zvládla vyslovit slabiku „DE“. Malé vítězství, ale v očích rodičů to má cenu zlata.
V rodině přitom nejsou sami. Claudinka má dvě sestry, o které se rodiče starají stejně pečlivě. Ale právě péče o Claudinku je neustálá. Nikdy nekončí. Vyžaduje nejen čas, ale i energii, psychickou sílu a obrovskou dávku víry, že to celé má smysl. Že každý nový den přinese další střípek naděje.
Naděje se přiblížila ve chvíli, kdy se rodina na doporučení terapeutů dostala k přístroji Bemer. Jde o speciální zařízení, které zlepšuje mikrocirkulaci a okysličení svalů. Zjednodušeně řečeno: pomáhá tělu lépe fungovat. Claudinka ho mohla krátce vyzkoušet. A zlepšení se dostavilo téměř okamžitě.
Začala být aktivnější, zlepšilo se jí trávení, objevila se nová slabika. Vypadá to jako drobnost, ale právě takhle se u dětí s těžkým postižením poznává posun. Nenápadně, pomalu – ale jasně.
Přístroj má přitom potenciál přinést další pozitivní změny. Může podpořit vývoj řeči, chuť k jídlu, imunitu, posílit tělo. Problém je jediný: stojí 120 tisíc korun. A to je částka, kterou si rodina s běžnými příjmy dovolit nemůže.
Přesto doufají. A věří, že se najdou lidé, kteří pomůžou. Pokud by se peněz vybralo víc, využili by je na osobní asistenci, terapie, které nehradí pojišťovna, nebo na úpravu bytu tak, aby byl pro Claudinku opravdu bezpečný. Tady se každá koruna mění v konkrétní pomoc. V reálné zlepšení života.
Claudinka sama nikdy neřekne, že ji něco bolí. Nepoprosí o pomoc, když ji potřebuje. Její svět je tichý. Ale přesto plný síly. Každý její malý krok je výsledkem neuvěřitelného úsilí – jejího i celé její rodiny. A právě teď je šance, aby se jeden takový krok stal společným. Protože když se spojí dost lidí, může se z malé naděje stát velká změna.
