Hřib hořčák je lidmi stále přehlížený. Jeho zdravotní benefity předčí i jeho chuť a vzhled

Hřib žlučník (Tylopilus felleus). Říká se mu i hořčák nebo žlučák . Na první pohled klame tělem. Vypadá jako klasický hřib, ale kdo ho někdy omylem přihodil do smaženice, ten tuhle chuť už nikdy nezapomene. Taková hořkost se v puse drží ještě druhý den. A právě proto ho většina lidí považuje za nepoživatelný odpad lesa. Jenže ouha. Tahle „kazící“ houba má nečekané vlastnosti, které z ní dělají malý zázrak přírody. Staré přísloví říká: „Kde rostou žlučáky, tam nemoci nemají šanci.“ A podle některých mykologů na tom něco bude.

Vědecké výzkumy i lidové zkušenosti totiž ukazují, že tenhle nenápadný parťák z mechu v sobě skrývá víc, než bychom čekali. Dokáže pomoci při potížích s trávením, působí blahodárně na játra a podporuje imunitní systém. Některé studie ho dokonce zmiňují jako přírodní prevenci proti infarktu nebo vysokému tlaku. Zní to jako pohádka? Možná. Ale o hořčáku začínají mluvit nejen babky kořenářky, ale i ti, kdo mají k houbám opravdu blízko, píše tato vědecká studie.

Jedním z těch, kdo na hořčák nedá dopustit, je mykolog Jiří Laštůvka, známý jako Kudláček z Hlinska na Chrudimsku. Ten se s nimi v lese nepáře. Sbírá je pravidelně, suší jako běžné houby a pak z nich vyrábí domácí „léčivo“.

„Dřív jsem je louhoval. Stačí tři plátky, zalít vodou a vypít jako čaj. Ale pak jsem přešel na praktičtější metodu. Koupil jsem tisíc prázdných kapslí a začal do nich sypat prášek ze sušených hořčáků,“ popisuje svou rutinu. A rozhodně to nedělá jen pro sebe. Kapsle mu mizí pod rukama. Chtějí je přátelé, známí, všichni, kdo si je jednou vyzkoušeli.

A proč to celé dělá? Kvůli účinkům. Podle Kudláčka i některých studií hořčák opravdu umí pomoci. Zmírňuje průjmy, ulevuje podrážděnému žaludku, pomáhá regeneraci jater a stabilizuje tlak. „Užíváme to doma jako prevenci,“ dodává. Žádná magie, jen příroda. A trocha trpělivosti.

Možná vás překvapí, že tahle houba hrála roli i ve farmaceutickém průmyslu. Ještě v osmdesátých letech ji firmy ze Západního Německa vykupovaly přímo z Československa. Údajně kvůli vývoji léků proti rakovině, píše tato vědecká studie. Proč právě hořčák?

Některé výzkumy naznačují, že látky v této houbě podporují imunitní systém v boji proti rakovinovým buňkám. Tělo je začne likvidovat samo. Není to důkaz o zázračném léku, ale určitě důvod, proč se na hořčák dívat jinak než jen jako na „kazisvěta smaženice“.

Teď důležitá otázka – jak tuhle hořkou houbu vlastně bezpečně poznat?

Ochutnávat ho ale fakt nemusíte. Stačí jednou a už nikdy nezapomenete.

I když hořčák jako pokrm příliš neláká, dá se upravit tak, že jeho hořkost klesne až o 80 %. Není to žádná věda.

Co budete potřebovat:

Postup:
Houby důkladně opláchněte a nakrájejte na plátky. Slaninu si připravte na drobné kostky, rozhodně s ní není třeba šetřit. Cibuli oloupejte a nasekejte nadrobno. Na suché pánvi nejprve nechte slaninu pozvolna pustit tuk. Až začne zlátnout, přidejte cibuli a krátce ji orestujte. V tu chvíli přicházejí na řadu houby. Přidejte je omyté do pánve, promíchejte a  lehce přikryjte pokličkou. Celou směs duste na mírném ohni alespoň 35 minut a i když to láká, chuť opravdu nezkoušejte.

Jakmile se tekutina odpaří a vše krásně provoní kuchyň, přidejte rozšlehaná vejce. Jemně je vmíchejte přímo do směsi a nechte je krátce ztuhnout. A je hotovo. Podávat můžete samotné nebo s čerstvým chlebem a hlavně s úsměvem.

Není to houba pro každého. Ale není to ani „odpad“, který by měl končit pod stromem. Hořčák má co nabídnout, ať už jako přírodní podpůrný prostředek pro zdraví, nebo jako připomínka, že v přírodě se nevyplatí soudit podle prvního dojmu, píše tato vědecká studie.

A co vy? Máte s hořčákem zkušenosti? Zkoušeli jste ho někdy použít jinak než naštvaně odhodit? Napište nám, jak to máte vy. Pošlete vlastní tip, jak z něj udělat něco, co vás překvapí.

Zdroje: Chrudimský.deník.cz, Jímejinak.cz, Wikipedia.org, Blesk.cz, vědecká studie