Článek
Některé filmové role hercům otevřou dveře, o kterých se jim předtím ani nesnilo. Přijdou nabídky, zájem médií, pozvánky na akce a pocit, že kariéra se konečně rozbíhá správným směrem. Jenže u Šárky Vojtkové to bylo mnohem složitější. Postava Irenky z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág jí sice přinesla obrovskou známost, ale zároveň ji uzamkla do škatulky, ze které se jen těžko vystupovalo.
Diváci si ji zapamatovali okamžitě. Mladá, výrazná, smyslná a na plátně naprosto nepřehlédnutelná. Vedle Bolka Polívky působila přirozeně, neokoukaně a jinak než ženy, které se tehdy ve filmu běžně objevovaly. Jenže právě tato přirozenost se jí později vrátila jako bumerang. Mnoho lidí si neumělo oddělit herecký výkon od skutečného života.
Když se filmová postava nalepí na skutečného člověka
Šárka Vojtková nebyla herečka, která by měla za sebou dlouhé studium konzervatoře a desítky rolí. Do světa filmu vstoupila velmi mladá. Před kamerou se objevila díky své výrazné vizáži a působení v modelingu. Režisérka Věra Chytilová v ní našla přesně ten typ ženy, který se k postavě Irenky hodil. Nebyla uhlazená filmová kráska bez výrazu. Měla v sobě zvláštní směs nevinnosti, sebevědomí a provokativnosti.
Ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág ztvárnila mladou ženu z erotického prostředí, která se stane milenkou Bohuše Stejskala. Právě tato linka patří k nejzapamatovatelnějším částem celého snímku. Pro diváky byla Irenka výrazná, zábavná, svůdná a v něčem až ikonická. Jenže pro samotnou Vojtkovou to znamenalo něco úplně jiného.
Po premiéře nepřišlo jen uznání. Přišly také pohledy, poznámky a narážky. Lidé ji na ulici poznávali, ale často ne jako Šárku Vojtkovou. Viděli v ní Irenku. A protože šlo o postavu prostitutky, nebyla tato popularita vždy lichotivá. Pro mladou ženu to muselo být velmi nepříjemné. Jedna věc je zahrát odvážnou roli. Druhá věc je nést následky toho, že veřejnost odmítá pochopit rozdíl mezi filmem a realitou.
Úspěch, který nepřinesl svobodu
Film se stal kultovní záležitostí a dodnes patří mezi tituly, které si lidé spojují s devadesátými lety, moravským humorem a divokou společenskou atmosférou po revoluci. Bohuš Stejskal v podání Bolka Polívky je jedna z nejznámějších postav české kinematografie. Vedle něj se ale do paměti zapsala i Irenka.
Pro začínající herečku by to za běžných okolností mohla být ideální startovní čára. Jenže Šárka Vojtková se před kamerou už výrazněji neusadila. Podle dostupných informací další filmové nabídky odmítala. Není těžké pochopit proč. Když vám první velká role přinese nejen slávu, ale i nálepku, která vás osobně zraňuje, člověk si dobře rozmyslí, jestli chce v podobném světě pokračovat.
Její filmografie tak zůstala velmi krátká. Kromě slavného Dědictví se objevila ještě v erotickém povídkovém snímku Vášnivé známosti z roku 1994. Tím se ale její spojení s filmem prakticky uzavřelo. Právě to je na jejím příběhu zajímavé. Nejde o herečku, která by desítky let budovala kariéru a postupně měnila typy rolí. Jde o ženu, která se stala slavnou díky jediné postavě a pak se rozhodla jít jinudy.
Krása jí otevřela dveře, ale zároveň ji svazovala
Vojtková byla v době natáčení velmi mladá a atraktivní. To jí pomohlo získat pozornost, ale zároveň ji to vystavilo povrchnímu posuzování. U žen se to v showbyznysu děje často. Místo toho, aby se mluvilo o výkonu, osobnosti nebo dalších schopnostech, veřejnost se zasekne u vzhledu. V jejím případě se k tomu přidala ještě eroticky laděná role, což situaci ještě zkomplikovalo.
Diváci ji sice milovali, ale část z nich ji zároveň začala vnímat zjednodušeně. Jako krásnou Irenku. Jako filmovou milenku. Jako postavu z podniku, kam Bohuš chodil utrácet nově nabyté peníze. Jen málokoho zajímalo, kdo je Šárka Vojtková mimo kameru. A právě v tom je ten nepříjemný paradox. Role, která jí dala známost, jí zároveň vzala prostor být v očích veřejnosti někým jiným.
Po filmu zvolila jiný život
Po zkušenosti s obrovskou popularitou se Šárka Vojtková postupně stáhla z filmového světa. V médiích se později objevovala spíše sporadicky. Její život se ubíral jiným směrem, věnovala se podnikání a estetice. Veřejnost se k ní ale pořád vracela hlavně přes jednu otázku: jak dnes vypadá Irenka z Dědictví?
To je samo o sobě výmluvné. I po tolika letech mnoho lidí nepátrá po tom, co dokázala, jak žila nebo proč se rozhodla odejít z filmového prostředí. Stále ji vracejí k jedné roli. K jedné době. K jedné podobě, kterou měla jako velmi mladá žena. Pro člověka to může být únavné. Každý se během života mění, ale veřejnost někdy trvá na tom, že slavná tvář má zůstat přesně taková, jakou si ji pamatuje z obrazovky.
Šárka Vojtková se přitom nikdy nesnažila budovat obraz nedotknutelné filmové hvězdy. Naopak působí jako žena, která si po složité zkušenosti našla vlastní cestu mimo svět, který ji kdysi tak rychle vytáhl nahoru.
Irenka zůstala kultovní, Šárka šla dál
Dědictví aneb Kurvahošigutntág má v české popkultuře pevné místo. Je to film, který jedni milují, druzí kritizují, ale málokdo ho nezná. Věra Chytilová v něm zachytila zvláštní dobu plnou nově nabytých peněz, zmatku, buranství, svobody i groteskního chaosu. A Irenka do tohoto světa zapadla dokonale. Byla součástí prostředí, ve kterém Bohuš Stejskal ukazoval, co s člověkem může udělat náhlé bohatství.
Jenže pro Šárku Vojtkovou to nebyla jen filmová kapitola. Byla to zkušenost, která ovlivnila její dospívání, sebevědomí i další rozhodnutí. Z dnešního pohledu je snadné říct, že měla využít slávy a pokračovat v kariéře. Jenže takto jednoduché to nebylo. Když se úspěch spojí s ponižujícími reakcemi okolí, nemusí být lákavé zůstávat na očích.
Její příběh připomíná, že sláva není automaticky výhra. Zvlášť když přijde příliš brzy, příliš rychle a kvůli roli, která vyvolává silné reakce. Šárka Vojtková se mohla stát stálou tváří českého filmu. Místo toho se z ní stala legenda jedné role, o které se mluví dodnes.
A možná je fér dodat ještě jednu věc. Irenka patří divákům, protože se stala součástí filmu. Ale Šárka Vojtková patří sama sobě. A právě to si veřejnost někdy plete nejvíc.
Zdroje:
