Článek
Několik lidí z okolí jezdí pravidelně do Polska a vždycky se vracejí s plnými kufry aut. Pořád nám říkali, jak se to vyplatí, a tak jsme si řekli, že to také vyzkoušíme. V sobotu jsme tedy nasedli do auta, vzali s sebou velkou nákupní tašku, bednu do kufru a vyrazili na cestu. Očekávání byla velká. Těšili jsme se na hromady levného sýra, másla, sladkostí, masa i drogerie, protože to bylo to, o čem každý básnil. Jenže nakonec to celé dopadlo úplně jinak, než jsme čekali.
Cesta do Polska nebyla dlouhá, hranice máme kousek od domova. Už samotná jízda měla svou atmosféru. Všude se mluvilo o nákupech, já i partnerka jsme přemýšleli, co všechno nakoupíme a kolik tím ušetříme. Děti jsme nechali doma u babičky, protože jsme věděli, že nás čeká maraton obchodů a přetahování těžkých tašek. V duchu jsem si představovala, jak budeme za pár hodin ukládat do lednice zásoby na celý měsíc a kolik peněz tím ušetříme. Jenže hned po příjezdu na místo přišlo první vystřízlivění.
Zaparkovali jsme u jednoho z větších polských supermarketů. Už na první pohled bylo jasné, že nejsme sami, kdo měl stejný nápad. Obrovské parkoviště bylo narvané k prasknutí, lidé s plnými vozíky se tlačili ke svým autům, všude ruch a hluk. Po chvíli se nám podařilo najít volné místo a vydali jsme se dovnitř. Vzduch uvnitř obchodu byl těžký, všude plno lidí, vozíky narážely jeden do druhého a nebylo skoro možné projít. První metry mezi regály byly docela fajn. Ceny na cedulkách skutečně vypadaly příznivě, ale už tam jsem si začala všímat, že ne všechno je tak růžové, jak to líčili známí.
Například ovoce a zelenina na pohled nevypadaly zrovna vábně. Rajčata byla pomačkaná, okurky povadlé, a když jsem vzala do ruky papriku, měla na sobě fleky, které by u nás okamžitě skončily v regálu pro zlevněné zboží. Maso mělo podezřelou barvu a balíčky byly často už nateklé. Ano, ceny byly nižší, ale za jakou kvalitu? Sýr a mléčné výrobky naopak působily v pořádku a tam jsme opravdu nakoupili hodně, ale u masa a zeleniny jsem měla pocit, že bychom si domů přinesli víc problémů než radosti. Navíc lidé kolem nás se chovali tak, že to člověka skoro odrazovalo. Každý rval zboží z regálů, tlačil se dopředu a oháněl se, jako kdyby rozdávali všechno zadarmo. Měla jsem pocit, že jsme uprostřed nějaké válečné fronty.
Další rána přišla u pokladen. Fronty se táhly skrz celý obchod a my stáli víc než hodinu, než jsme se vůbec dostali na řadu. Lidé kolem byli nervózní, hádali se, občas někdo předbíhal a pokladní jen otráveně skenovala položky bez špetky zájmu. Když jsme konečně vyjeli ven, byli jsme oba utahaní, zpocení a nervózní. Kufr auta sice nebyl prázdný, ale rozhodně ne tak naplněný, jak jsme si představovali. Ano, koupili jsme levné sýry, máslo, sladkosti a drogerii, ale ovoce, zeleninu a maso jsme raději nechali být. Představa, že bychom to měli jíst, mě upřímně děsila.
Říkala jsem si, že aspoň když jsme tady, zajedeme ještě na místní trh, o kterém nám vyprávěli známí. Tam to ale bylo snad ještě horší než v supermarketu. Stánky se sice tvářily, že nabízejí domácí výrobky, ale ve skutečnosti to byla spousta laciného zboží, které vypadalo, že ho někdo před pár hodinami vyložil z kamionu. Bylo tam všechno. Od bot přes oblečení až po sušenky, ale kvalita mizerná. Jedinou výjimkou byla drobná místní pekárna, kde jsme si koupili pár housek a koláčů. To bylo asi jediné, co opravdu stálo za to a co nám připomnělo, že nejsme na špatném místě úplně celý den.
Cestou domů jsme si s partnerem říkali, že tahle zkušenost byla dost drahá škola. Ano, pár věcí jsme koupili levněji, ale rozhodně to nebylo takové terno, jak všichni vyprávěli. Hlavně ten stres, tlačenice a kvalita některého zboží mě přesvědčily, že se příště raději projdu do našeho supermarketu za rohem a zaplatím o pár korun víc. Nakonec to bude stát méně nervů a možná i zdraví. Když jsem doma vybalovala tašky a dívala se na ty polské sýry a máslo, napadlo mě, že to sice pár týdnů vydrží, ale už jen kvůli té atmosféře se do Polska hned tak nechystám. Byla to zkušenost, kterou jsem si představovala úplně jinak, a rozhodně ne tak, že se budu cítit jak na bitevním poli.
Kdo chce ušetřit, ať jede, nikomu to neberu. Ale já sama jsem si slíbila, že si raději najdu jiné cesty, jak v domácnosti uspořit. Nakupování má být radost, ne noční můra, a přesně tak se ten den cítilo. A to bych si dřív ani ve snu nepředstavila.
