Článek
Když se v televizi objeví Petr Kaštan, většina diváků okamžitě ví, s kým má tu čest. Trochu svérázný, někdy protivný, ale zároveň zvláštně sympatický muž z Ulice patří k postavám, které si člověk zapamatuje i po jedné scéně. Není to jen díky scénáři. Velký podíl na tom má Antonín Procházka, herec s výrazným komediálním talentem, který dokáže i menší situaci dodat přesný rytmus.
Procházka přitom není typem herce, který by stál jen na jedné televizní roli. Televizní diváci si ho spojují s Ulicí, milovníci divadla zase s Plzní a s komediemi, které nesou jeho rukopis. V jeho případě se opravdu dá říct, že celý život stojí jednou nohou na jevišti a druhou v rodinném zázemí, kde se umění bere jako přirozená součást života.
Z hudební rodiny rovnou k divadlu
Antonín Procházka se narodil 25. prosince 1953 v Kroměříži. Umělecké prostředí pro něj nebylo ničím cizím. Pochází z hudební rodiny, jeho otec byl hudební skladatel a dirigent. Možná i proto u něj cit pro rytmus, pointu a přesné načasování nepůsobí naučeně, ale velmi přirozeně.
Po maturitě na střední ekonomické škole zamířil na DAMU. Herectví pak dokončil rolí Klubka ve Shakespearově Snu noci svatojánské. Už to samo o sobě naznačuje, že komediální poloha mu byla blízká od začátku. Po studiích nastoupil v roce 1977 do angažmá v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde se jeho jméno stalo pevnou součástí tamní činoherní scény.
Právě s Plzní je jeho kariéra spojena nejvýrazněji. Nejen jako herec, ale také jako autor a režisér. Díky svému komediálnímu talentu a schopnosti psát divácky přístupné hry získal označení „plzeňský Molière“. Taková přezdívka se nedává jen tak. V jeho případě vystihuje schopnost spojit humor, lidské slabosti a divadelní nadhled.
Kaštan z Ulice není jeho jediná výrazná stopa
Pro široké publikum zůstává jednou z nejznámějších rolí Petr Kaštan v seriálu Ulice. Postava majitele obchodu s barvami je přesně ten typ televizní figury, která by snadno mohla sklouznout ke karikatuře. Procházka ji ale hraje tak, aby v ní zůstala lidskost. Kaštan může být protivný, podezíravý nebo směšný, ale divák má zároveň pocit, že takového člověka skutečně zná.
V tom je síla zkušeného herce. Nepotřebuje přehrávat, aby zaujal. Stačí mu mimika, pauza, tón hlasu a přesně načasovaná reakce. Ulice mu přinesla popularitu u televizních diváků, ale jeho domovským územím zůstává hlavně divadlo. Tam se nejvíc ukazuje jeho pracovitost a autorská energie.
Vedle hraní se věnoval také psaní divadelních her, písňových textů a poezie. Jeho tvorba stojí především na komediálním žánru, ale dobrá komedie není jen sled vtipů. Musí mít tempo, konflikty, správně vystavěné situace a postavy, které divákovi nepřipadají prázdné. Právě to Procházkovi dlouhodobě sedí.
Dvě herečky v jeho životě
Soukromý život Antonína Procházky je také spojený s herectvím. Jeho první manželkou byla herečka Zora Kostková, se kterou má syna Antonína Procházku mladšího. I ten zůstal u umění a věnuje se herectví a režii. Rodinná návaznost je tak v tomto případě velmi silná.
Manželství se Zorou Kostkovou ale nevydrželo. Později do jeho života vstoupila herečka Štěpánka Křesťanová, která je o dvaadvacet let mladší. Společně mají dceru Viktorii. Právě věkový rozdíl mezi nimi se často zmiňuje, ve skutečnosti je ale zajímavější něco jiného. Oba spojuje stejný svět, podobná profese a zkušenost s divadlem, kde člověk rychle pozná, zda vedle sebe má partnera jen pro efekt, nebo skutečnou oporu.
Štěpánka Křesťanová se narodila v Hamrech nad Sázavou. Vystudovala DAMU a po škole nastoupila do Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni. V tamním angažmá strávila řadu let, než se vydala na volnou nohu. Stejně jako její muž tedy dobře ví, co znamená divadelní provoz, zkoušení, premiéry, večerní představení i nejistota herecké práce.
Manželé, kteří spolu nestojí jen doma, ale i na jevišti
U hereckých párů bývá společná profese výhodou i zkouškou. Na jedné straně si partneři rozumějí v tom, co jejich práce obnáší. Na druhé straně si domů nesou stejný stres, únavu i citlivost na úspěch a neúspěch. Antonín Procházka a Štěpánka Křesťanová ale patří k těm párům, které umění neoddělily od života. Naopak se jim v něm přirozeně propojilo.
Společně se objevili také na divadle. Jedním z projektů, kde stáli vedle sebe, byla komedie Jednotka intenzivní lásky. Už samotný název dobře zapadá do světa, v němž se Procházka pohybuje nejjistěji. Vztahy, humor, krize, nedorozumění a lidská blízkost. To jsou témata, která na jevišti fungují, pokud je někdo umí napsat a zahrát bez zbytečného tlačení na pilu.
Štěpánka Křesťanová se objevila také v seriálu Ulice, i když jen v malé roli. Diváci si jí mohli všimnout jako ženy ze seznamky. Nebyla to velká televizní postava, spíš drobná seriálová epizoda, ale pro fanoušky Ulice je to zajímavá perlička. Manželé se tak potkávají nejen doma a na divadle, ale okrajově i ve stejném seriálovém světě.
Herec, který nestojí jen na popularitě
Na Antonínu Procházkovi je sympatické, že nepůsobí jako člověk, který by svou kariéru stavěl na okázalé slávě. Jeho doménou je práce. Dlouhodobá, pravidelná, někdy málo viditelná, ale o to pevnější. Taková kariéra nemá jeden velký výbuch popularity, spíš se skládá z desítek rolí, představení, textů a večerů, kdy herec znovu a znovu předstupuje před publikum.
Pro televizního diváka bude nejspíš dál Kaštanem z Ulice. Pro divadelní publikum ale zůstává hlavně hercem, autorem a režisérem, který dokázal dát plzeňské scéně výrazný komediální rukopis. A pro své nejbližší je mužem, který má vedle sebe herečku, s níž sdílí nejen domácnost, ale i profesní svět.
Věkový rozdíl může zaujmout na první pohled. Jenže v jejich případě je podstatnější něco jiného. Společná práce, rodina a humor, který člověku pomáhá přežít i chvíle, kdy se život nechová jako dobře napsaná komedie. A možná právě proto působí Antonín Procházka na jevišti i v televizi tak přirozeně. Ví, že pointa sama o sobě nestačí. Musí za ní být člověk.
Zdroje:
