Článek
Jeho tvrdé žluté plody voní, mají výrazně kyselou chuť a v kuchyni dovedou překvapit víc, než by se na první pohled zdálo. Z rostliny, kterou si mnozí pamatují jen jako okrasný keř z venkovských zahrad, se znovu stává zajímavý domácí poklad.
Kdoulovec patří mezi rostliny, které si spousta lidí vybaví spíš podle vzhledu než podle jména. Brzy na jaře bývá nepřehlédnutelný. Na ještě téměř holých větvích se objeví syté květy v odstínech červené, oranžové, lososové nebo bílé a keř na pár dnů doslova rozzáří zahradu. Právě proto se vysazuje do parků, předzahrádek i živých plotů. Po odkvětu ale jako by zmizel z pozornosti. To nejzajímavější přitom často přichází až mnohem později.
Na podzim se na větvích objevují malé aromatické plody připomínající drobná jablka nebo kdoule. Mají zelenožlutou až sytě žlutou barvu a typická je pro ně výrazná vůně. Kdoulovec patří do rodu Chaenomeles, pochází z východní Asie a pěstuje se hlavně jako nenáročný okrasný keř. Je odolný, dobře snáší naše podmínky a zahrádkáři ho oceňují i proto, že nevyžaduje složitou péči.
Na syrovo většinou nezaujme, po úpravě ale překvapí
Kdo by do plodu kdoulovce kousl rovnou ze keře, nejspíš by nadšení rychle ztratil. Bývá velmi tvrdý, kyselý a trpký, takže syrový se jí jen výjimečně. Právě po tepelné úpravě ale dostává úplně jiný rozměr. Zkušenější hospodyňky to věděly už dávno a z kdoulovce připravovaly želé, marmelády, sirupy nebo voňavé domácí čaje. Díky výrazné kyselosti a příjemnému aroma se plody hodí i tam, kde by člověk běžně sáhl po citronu. Zahraniční zahradnické zdroje dokonce uvádějí, že šťáva z kdoulovce se dá využít jako citronová náhrada a plody jsou výborné na zavařeniny.
Velkou předností je i vysoký obsah pektinu. Právě ten pomáhá džemům a želé přirozeně houstnout, takže kdoulovec ocení i ten, kdo rád zpracovává ovoce doma a nechce sahat po zbytečných přídavcích. V kuchyni se dá využít různě. Někdo z něj připravuje marmeládu, jiný sirup do vody nebo do čaje. Hodí se i do pečení, třeba v menším množství k jablkům, kde chuť směsi příjemně zvýrazní.
Proč se mu někdy říká český citron
Kdoulovec si v lidové řeči vysloužil přezdívku český citron hlavně kvůli své výrazné kyselosti a obsahu vitaminu C. Odborné texty i novější přehledové studie o plodech rodu Chaenomeles uvádějí, že jde o ovoce bohaté na organické kyseliny, polyfenoly a další bioaktivní látky. Výzkum se v posledních letech zabývá také jeho antioxidačními a protizánětlivými účinky, i když je fér dodat, že většina těchto poznatků vychází z laboratorních a experimentálních studií a nelze je zjednodušeně převádět na léčebná doporučení pro běžného člověka.
Právě tady je rozdíl mezi tradiční zkušeností a dnešním pohledem. Naši předkové podobné plody využívali přirozeně jako součást jídelníčku a domácího zpracování. Dnešní člověk hledá v každé rostlině skoro zázračný lék. U kdoulovce je rozumnější vidět jeho hodnotu hlavně v tom, že jde o zajímavé, aromatické a nutričně cenné ovoce, které se z českých zahrad zbytečně vytratilo.
Krásný keř, který zvládne i začátečník
Na kdoulovci je sympatické i to, že nepatří mezi rostliny pro zkušené zahradníky s hodinami času navíc. Jde o poměrně odolný a nenáročný keř. Roste jako rozložitý, trnitý porost, dobře zvládá běžné podmínky a při správném řezu zvládne být dlouhé roky ozdobou zahrady. Odborné zahradnické zdroje ho popisují jako spolehlivou dřevinu, která je ceněná pro jarní kvetení i podzimní plody. Jen je potřeba počítat s tím, že silnější řez může sice pomoct tvaru keře, ale v dané sezoně omezí násadu plodů.
To je možná i jeden z důvodů, proč se dnes v mnoha zahradách pěstuje spíš jako dekorace než jako užitková rostlina. Lidé si všimnou květů, ale už méně přemýšlejí nad tím, co všechno se dá udělat s plody. Přitom právě v době, kdy roste zájem o staré odrůdy, domácí zpracování a návrat k tomu, co bývalo běžné, má kdoulovec znovu šanci.
Jedna důležitá opatrnost je na místě
Přestože jsou plody po úpravě využitelné, je potřeba zachovat základní opatrnost. Zahradnické zdroje upozorňují, že semena obsahují toxické látky, a proto je vhodné je před zpracováním odstranit. U některých odrůd se navíc samotné plody uvádějí spíš jako surovina k dalšímu zpracování než k přímé konzumaci. V praxi to znamená jednoduché pravidlo: kdoulovec ano, ale rozumně, po úpravě a bez jadérek.
Kdoulovec tak není jen sentimentální vzpomínkou na zahrady našich babiček. Je to rostlina, která spojuje krásu s užitkem a která si znovu říká o pozornost. Na jaře potěší oči, na podzim nabídne plody s výraznou chutí i vůní a v kuchyni umí být mnohem zajímavější, než se dnes běžně ví. Možná právě proto stojí za to přestat ho brát jen jako hezký keř u plotu a podívat se na něj znovu, tentokrát trochu pozorněji.
Zdroje:
