Článek
Ten den jsem si všimla staré kabelky za padesát korun, která vypadala, jako by už něco zažila. Prodavačka ji měla odloženou stranou a působilo to, jako by čekala právě na mě. Netušila jsem, že si s ní koupím i minulost někoho jiného, protože v jedné skryté přihrádce jsem objevila černobílou fotografii muže. A toho muže překvapivě znám.
Kabelku jsem si vzala domů jen proto, že mě lákala svou obyčejnou opravdovostí. Byla lehce odřená, uvnitř voněla po starém parfému a měla v sobě něco, co mi připomínalo časy, kdy věci vydržely roky a lidé si jich vážili. Hned po příchodu jsem ji položila na stůl a začala prozkoumávat, protože mě vždycky zajímá, co po sobě někdo cizí nechá uvnitř. Čekala jsem zapomenutý účtenky nebo starou rtěnku, ale místo toho jsem sáhla do malé přihrádky, která byla téměř zasunutá ve švu.
Tam jsem našla malou fotografii. Černobílá, lehce ošoupaná, ale krásně ostrá. Byl na ní muž. A já se zarazila, protože ten obličej jsem už někdy viděla.
Kdo je muž z fotografie
Seděla jsem nad kuchyňským stolem, držela fotografii v ruce a v hlavě se mi skládaly myšlenky, které jsem neuměla zastavit. Trvalo mi několik minut, než jsem si uvědomila, kde jsem toho člověka potkala. Nebyl to žádný vzdálený příbuzný, žádný dávný známý, ale někdo, s kým jsem před pár měsíci mluvila. Představila mi ho moje kamarádka, která ho zná už roky a tvrdila, že je to jeden z nejmilejších lidí, jaké kdy potkala. Vzpomínka na něj mi naskočila téměř okamžitě.
Jenže mě hned napadlo něco jiného. Proč je v kabelce neznámé ženy jeho fotografie. A jak se ke mně dostala právě tímhle způsobem. Začala jsem přemýšlet, jestli ho ta žena znala. Jestli spolu žili, milovali se, rozešli nebo se jen náhodou potkali. Ta fotografie ve mně vyvolala nepříjemně silnou zvědavost.
Začala jsem pátrat sama v sobě
Odložila jsem kabelku stranou a snažila se přestat přemýšlet. Jenže mi to nedalo. Fotografie byla jako malý klíček k příběhu, o kterém jsem nic nevěděla. Vzala jsem ji znovu do ruky a začala hledat detaily. Pozadí na fotce vypadalo jako starý dům, možná chalupa. Na jeho tváři byl klidný úsměv. A právě ten úsměv jsem si pamatovala z našeho setkání. Byl to člověk, který se uměl dívat do očí a naslouchat. Přišlo mi zvláštní, že někdo takový je na fotce odložené v kabelce, která se prodává na trhu.
V hlavě mi proběhlo všechno možné. Možná to byla kabelka jeho bývalé partnerky. Nebo sestry. Nebo někoho, kdo od něj odešel. A možná tu fotku už dávno nikdo nehledá.
Nevysvětlitelný pocit, který mě nutil něco udělat
Nakonec mě přepadl zvláštní pocit. Nešlo o strach ani o tajemno, spíš něco jako potřeba dotáhnout příběh do konce. Chtěla jsem vědět, odkud ta fotografie pochází a proč skončila právě u mě. Nešlo o muže samotného, spíš o to, že jsem najednou držela v ruce část něčího života. A bylo mi líto, že skončila zapomenutá.
Nevím, jestli udělám to, co mě napadlo. Jestli mu tu fotografii ukážu a zeptám se, jestli ji poznává. Mám strach, že by to mohlo otevřít něco, co už možná dávno uzavřel. Ale mám pocit, že to nenechám jen tak. Protože některé věci se k nám dostanou ne náhodou, i když si to nechceme připustit. A tahle stará kabelka je možná jednou z nich.
