Článek
Vypadalo to hezky, barevně, vonělo to slušně. V tu chvíli jsem neměla důvod nevěřit, že mě čeká běžný oběd, který jen rychle sním a půjdu dál. Jenže pak jsem si přečetla složení.
Více řádků než chutí
Popravdě složení obvykle nečtu. Ale tentokrát jsem čekala ve frontě na samoobslužné kase a nudila se. Otočila jsem krabičku a začala číst. Po pár vteřinách jsem měla pocit, že držím v ruce slohové cvičení z chemie. Název produktu zabral jeden řádek, seznam ingrediencí asi osm.
Vedle těstovin a masa tam byla celá řada přídavných látek, éček, modifikovaných škrobů, zahušťovadel a látek s názvy, které bych ani nevyslovila. U sýru byla poznámka „analoga sýra“, což mě na chvíli vyvedlo z míry. Co to znamená? Je to jako sýr, ale není to sýr? Kuřecí maso tvořilo 9 % obsahu a bylo „strojně oddělené“. Takže žádná prsa, ale spíš něco, co připomíná sekané kosti a kůži promíchané do pasty.
Jídlo, které jsem neměla chuť jíst
Zarazilo mě to. Jsem zvyklá jíst rychle, ale ne úplně bez přemýšlení. A tohle mi najednou přišlo jako levná past. Marketingově to vypadalo jako lehký salát, ve skutečnosti to byl koktejl náhražek. Nešlo jen o zdraví, ale i o princip. Za málo peněz málo muziky, to chápu. Ale proč to musí být takhle průhledně nekvalitní?
Jídlo jsem si nakonec ohřála. Chuť nebyla vyloženě odporná, ale ani dobrá. Jen taková nijaká směs, která zasytila, ale člověk by si stejně za hodinu dal rohlík. V duchu jsem si říkala, že takhle nějak musí chutnat levné jídlo v nemocnici. Nebo ve věznici. Po pár soustech jsem to vzdala.
Levně neznamená výhodně
Když jsem to později vyprávěla kamarádům, nesměli se. Většina z nich zažila něco podobného. Lákavý obal, hezká fotka, nízká cena a pak rozčarování. Možná jsme si zvykli nečekat moc. Možná se spokojíme s málem, protože nemáme čas ani sílu řešit jídlo do hloubky. Ale pak je dobré si připomenout, že levné jídlo nemusí být nutně špatné – jen je potřeba trochu víc vybírat a číst. A někdy si radši uvařit doma.
