Hlavní obsah
Příběhy

Mája (46): Po incidentu na plovárně už nevěřím kamarádkám. Stačilo pár vteřin a celé město mě řešilo

Foto: Freepik

Vyrůstala jsem v malém městě, kde si lidé pamatují i to, co se nikdy nestalo. Znáte to. Každý zná každého a každá nová informace má životnost asi dvacet vteřin, než se dostane ke všem.

Článek

Přesto jsem si dlouho myslela, že mám kolem sebe bezpečný kruh lidí, kterým mohu důvěřovat. Kamarádky, s nimiž jsem sdílela roky, radosti, starosti i víno na terase. Jenže jedno odpoledne u vody mi obrátilo svět naruby.

Nevinný den u bazénu

Byl to jeden z těch horkých letních dnů, kdy máte chuť jen sedět ve stínu, máčet nohy a neřešit nic. Domluvily jsme se s holkami, že si uděláme dámské odpoledne na plovárně. Žádné děti, žádní chlapi, jen my. Dorazila jsem o něco později, rovnou z práce, unavená, ale natěšená na klid. Měla jsem na sobě nové plavky, trochu odvážnější, než jsem zvyklá, ale říkala jsem si, že už je mi skoro padesát a proč si to trochu neužít.

Zradila mě vlastní slova

Smály jsme se, povídaly, fotily. Jedna z kamarádek vytáhla telefon a začala dělat záběry. Prý jen do soukromého alba. Neřešila jsem to. Dokonce jsem na jednu fotku přikývla. Co jsem ale netušila, bylo to, že krátké video, na kterém jsem se skláněla pro ručník a plavky mi ujely o kousek níž, skončilo ještě ten den na Instagramu. Ne veřejně „jen“ na příběhu pro blízké přátele.

Kruh se uzavřel až moc rychle

Druhý den mi přišla zpráva od kolegyně z práce: „Hele, Radko, neřeš to, ale někdo mi poslal takové zvláštní video… Jsi na to ty?“ Zůstala jsem jako opařená. Nechápala jsem, jak se to dostalo ven. A už vůbec jsem nechápala, proč to někdo sdílel. V tu chvíli mi došlo, že někdo z mých „blízkých“ přátel mě vystavil. A ne náhodou.

Ticho, které bolí víc než pomluva

Když jsem se kamarádky, která to video natáčela, zeptala, proč to zveřejnila, odpověděla: „Vždyť to bylo jen mezi námi, Radko. To musel někdo přeposlat dál, já za to nemůžu.“ Jenže to neomlouvá nic. Od té chvíle už to nebyla kamarádka. A nejen ona. Odpojila jsem se ze skupin, přestala chodit na společné akce a začala si hlídat, co a s kým sdílím. Možná jsem přecitlivělá, ale pro mě to byl moment, kdy jsem přišla o víc než o iluze. Přišla jsem o důvěru.

Už nehledám kamarádky hledám klid

Od té doby se držím zpátky. Zůstala mi jedna blízká duše, která o mně ví všechno a nikdy by mě nevystavila. Ostatní jsem pustila. Možná to vypadá přehnaně, ale někdy stačí pár vteřin na to, aby se vaše důvěra v přátelství rozpadla jak domeček z karet. A někdy to stačí i celému městu na to, aby vás začalo řešit víc, než by kdy mělo.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz