Článek
Přesto jsem si dlouho myslela, že mám kolem sebe bezpečný kruh lidí, kterým mohu důvěřovat. Kamarádky, s nimiž jsem sdílela roky, radosti, starosti i víno na terase. Jenže jedno odpoledne u vody mi obrátilo svět naruby.
Nevinný den u bazénu
Byl to jeden z těch horkých letních dnů, kdy máte chuť jen sedět ve stínu, máčet nohy a neřešit nic. Domluvily jsme se s holkami, že si uděláme dámské odpoledne na plovárně. Žádné děti, žádní chlapi, jen my. Dorazila jsem o něco později, rovnou z práce, unavená, ale natěšená na klid. Měla jsem na sobě nové plavky, trochu odvážnější, než jsem zvyklá, ale říkala jsem si, že už je mi skoro padesát a proč si to trochu neužít.
Zradila mě vlastní slova
Smály jsme se, povídaly, fotily. Jedna z kamarádek vytáhla telefon a začala dělat záběry. Prý jen do soukromého alba. Neřešila jsem to. Dokonce jsem na jednu fotku přikývla. Co jsem ale netušila, bylo to, že krátké video, na kterém jsem se skláněla pro ručník a plavky mi ujely o kousek níž, skončilo ještě ten den na Instagramu. Ne veřejně „jen“ na příběhu pro blízké přátele.
Kruh se uzavřel až moc rychle
Druhý den mi přišla zpráva od kolegyně z práce: „Hele, Radko, neřeš to, ale někdo mi poslal takové zvláštní video… Jsi na to ty?“ Zůstala jsem jako opařená. Nechápala jsem, jak se to dostalo ven. A už vůbec jsem nechápala, proč to někdo sdílel. V tu chvíli mi došlo, že někdo z mých „blízkých“ přátel mě vystavil. A ne náhodou.
Ticho, které bolí víc než pomluva
Když jsem se kamarádky, která to video natáčela, zeptala, proč to zveřejnila, odpověděla: „Vždyť to bylo jen mezi námi, Radko. To musel někdo přeposlat dál, já za to nemůžu.“ Jenže to neomlouvá nic. Od té chvíle už to nebyla kamarádka. A nejen ona. Odpojila jsem se ze skupin, přestala chodit na společné akce a začala si hlídat, co a s kým sdílím. Možná jsem přecitlivělá, ale pro mě to byl moment, kdy jsem přišla o víc než o iluze. Přišla jsem o důvěru.
Už nehledám kamarádky hledám klid
Od té doby se držím zpátky. Zůstala mi jedna blízká duše, která o mně ví všechno a nikdy by mě nevystavila. Ostatní jsem pustila. Možná to vypadá přehnaně, ale někdy stačí pár vteřin na to, aby se vaše důvěra v přátelství rozpadla jak domeček z karet. A někdy to stačí i celému městu na to, aby vás začalo řešit víc, než by kdy mělo.
