Článek
Přišla o nejbližší, musela čelit těžkým zdravotním rozhodnutím a několikrát si sáhla na hranici toho, co člověk unese. O to silněji dnes působí, když o svých ranách mluví bez přikrášlování.
Marta Jandová patří k ženám, které si svou cestu nevyšlapaly přes příjmení, ale přes práci, talent a velkou dávku odolnosti. Přestože je dcerou Petra Jandy, hudba pro ni zpočátku nebyla vysněnou metou. Dlouho se spíš snažila hledat vlastní směr a od známého jména si držet odstup. Nakonec ale odešla do Německa, kde se v roce 1993 stala frontmankou kapely Die Happy. Právě tam si postupně vybudovala pevné místo na rockové scéně a dokázala, že umí obstát sama za sebe. Později se otevřela i českému publiku jinak než jen jako zpěvačka. Začala více vystupovat v médiích a v roce 2018 vydala také sólové album Barvy.
Za silným hlasem byly i ztráty, které člověka poznamenají navždy
Na první pohled může Marta Jandová působit jako žena, kterou jen tak něco nepoloží. Jenže právě u ní je vidět, že síla často nevzniká z pohodlného života, ale z bolesti, kterou člověk musí nějak ustát. Už jako mladá přišla o maminku a později také o bratra. To jsou rány, které se nezahojí jen tím, že uteče čas. Spíš se s nimi člověk naučí žít, i když někde hluboko zůstávají pořád přítomné. Sama Marta v rozhovorech přiznala, že umí padnout do smutku a politovat se, ale nakonec se vždy znovu sebere a jde dál. V jejím případě to nepůsobí jako naučená věta, ale jako čistá životní zkušenost.
Právě to na ní dnes působí nejvíc. Není to žena, která by se snažila vyvolat dojem, že všechno zvládla s ledovým klidem a bez slz. Spíš otevřeně ukazuje, že některé chvíle bolí i po letech a že ztráta člověka navždy promění. Možná i proto z ní nikdy nebyla uhlazená celebrita, která pečlivě váží každé slovo. Marta Jandová působí jako někdo, kdo si prošel dost těžkými věcmi na to, aby už neměl potřebu něco předstírat.
O těžkém ženském tématu promluvila bez obalu
Velmi silně rezonovalo i to, když se rozhodla otevřeně mluvit o zdravotním zákroku, o kterém mnoho žen veřejně nemluví vůbec, nebo jen velmi opatrně. Kvůli genetické zátěži podstoupila preventivní odstranění vaječníků a později i prsních žláz. Nebylo to přitom žádné chladné rozhodnutí bez emocí. Marta popsala, že právě operace prsou pro ni byla psychicky mnohem náročnější, než si dovedla představit. Dotkla se totiž i pocitu ženskosti a toho, jak žena vnímá vlastní tělo.
Právě v tom je její dnešní otevřenost mimořádně silná. Nemluví o těchto věcech proto, aby vzbuzovala lítost. Spíš dává najevo, že podobná rozhodnutí nejsou jen lékařský výkon, ale i zásah do psychiky, sebevědomí a vnitřního světa ženy. U známých osobností bývá zvykem ukazovat hlavně výsledek, úsměv a zvládnutou situaci. Marta Jandová ale pustila veřejnost i do té méně líbivé části. A právě tím je její výpověď tak silná.
Sláva už pro ni dávno není to nejdůležitější
S přibývajícími lety je navíc z Marty Jandové stále víc cítit, že kariéra už pro ni není jediným středobodem života. Hudbu miluje a je na ní poznat, že je pro ni pořád zásadní součástí identity. Zároveň ale dává najevo, že stejně důležitý je pro ni domov, rodina a obyčejné každodenní jistoty. I v tom působí mnohem civilněji než řada jiných známých tváří. Nehraje si na nedostupnou hvězdu, spíš na ženu, která si po všech životních zkušenostech srovnala, co má skutečnou hodnotu.
Možná právě proto dnes Marta Jandová působí tak přesvědčivě. Ne kvůli tomu, že by chtěla být symbolem síly, ale protože si na nic nehraje. Je v ní humor, tvrdost, nadhled i citlivost. A hlavně schopnost mluvit o bolestech, které se často schovávají za zavřené dveře. Právě tím je dnes zajímavější než kdy dřív. Ne jako rocková zpěvačka se slavným jménem, ale jako žena, která už ví, že opravdová síla nevypadá dokonale. Opravdová síla je v tom, že člověk unesl své rány a přesto zůstal sám sebou.
Zdroje:
