Hlavní obsah

Na dovolené jsem si jen chtěla odpočinout. Místo toho jsem se musela rozhodnout, komu věřím víc

Foto: Freepik.com

Těšila jsem se, že po měsících práce konečně vypnu. Žádné starosti, jen moře, klid a dobrá společnost. Jenže už po pár dnech jsem pochopila, že i na dovolené se může všechno změnit.

Článek

Někdy totiž stačí pár vět a zjistíte, že stojíte mezi dvěma lidmi, kterým jste oba věřili a najednou nevíte, komu z nich víc.

První dovolená po dlouhé době

Po několika hektických měsících v práci jsem si řekla, že musím pryč. Vypnout, utéct od mailů, od shonu, od lidí, kteří pořád něco chtějí. Moje kamarádka Klára navrhla, že pojedeme společně k moři. Jen my dvě, jako kdysi na střední. Smály jsme se tomu nápadu, balily jsme kufry s tím, že to bude naše „malá dovolená bez starostí“.

Vybraly jsme si menší letovisko v Řecku. Žádné přeplněné pláže, spíš klid a dobré jídlo. První dny byly perfektní. Dlouhé snídaně, koupání do západu slunce, večer víno na terase. Přesně to, co jsem potřebovala. Jenže pak se k nám připojil někdo, koho jsem tam rozhodně nečekala.

Nečekané setkání

U pláže jsem potkala Adama. Znali jsme se z práce, ale nikdy jsme spolu nemluvili víc než pár vět. Překvapilo mě, že je tam také prý náhodou, s partou přátel. Párkrát jsme se potkali u večeře, vyměnili si pár slov. A pak si všimla Klára, že se na něj dívám jinak, než bych měla.

Zpočátku to brala jako legraci. Šťouchla mě do ramene, že si mám konečně užít, že si zasloužím pozornost. Jenže Adam se začal objevovat častěji. Někdy ráno čekal na pláži, jindy přinesl kávu. A Klára, která měla být moje parťačka na dovolenou, se začala odtahovat.

Dvě verze pravdy

Jednoho večera jsme šli všichni na drink. Adam se bavil s námi, všechno působilo uvolněně. Jenže po cestě zpět se Klára zastavila. Prý mi musí něco říct. Vyšlo z ní, že s Adamem kdysi něco měla. Nebylo to prý nic vážného, jen krátké období, o kterém už nechce mluvit. Ale že bych si na něj měla dát pozor.

Byla jsem v šoku. Měla jsem jí věřit, nebo si to všechno jen vykládá po svém? Ten večer jsem skoro nespala. Přemýšlela jsem, jestli mi to Klára řekla jako kamarádka, nebo jen proto, že se jí nelíbilo, že se s Adamem bavím. Všechno, co do té doby vypadalo jako obyčejná dovolená, najednou ztratilo lehkost.

Všechno se začalo měnit

Další dny už nebyly jako dřív. Adam se choval stejně mile, ale já cítila napětí. Klára byla odtažitá, mluvila jen, když musela. Chtěla jsem to vyřešit, jenže kdykoliv jsem se o tom pokusila, skončilo to hádkou. Jedna tvrdila, že druhá lže. A já se ocitla mezi dvěma verzemi pravdy.

Jedno odpoledne jsem se rozhodla jít na procházku sama. Potřebovala jsem si srovnat myšlenky. Sedla jsem si na kameny u moře a poslouchala vlny. Uvědomila jsem si, že se chovám přesně tak, jak jsem nechtěla. Že dovolenou, kterou jsem si měla užít, trávím v nejistotě a podezírání.

Rozhovor, který všechno změnil

Nakonec jsem se sebrala a šla za Adamem. Řekla jsem mu všechno. Že mi Klára o jejich minulosti řekla, že nevím, co si o tom mám myslet. Chvilku mlčel, pak přikývl. Přiznal, že spolu kdysi byli. Krátce, dávno, prý to skončilo, protože to nemělo budoucnost. A že mě nechce do ničeho tahat, jen mu je se mnou dobře.

Nevím, jestli to byla pravda. Ale v tu chvíli jsem cítila úlevu. Konečně jsem měla aspoň jednu jasnou odpověď. Jenže mezi mnou a Klárou už to nikdy nebylo jako dřív. Když jsem jí řekla, že jsem s Adamem mluvila, jen pokrčila rameny. Řekla, že si dělám, co chci, ale že na ni nemám spoléhat, až to dopadne stejně jako u ní.

Konec dovolené, který jsem nečekala

Poslední dny jsme spolu skoro nemluvily. Každá jsme chodila na jinou pláž, večeřely jsme zvlášť. Na letišti jsme seděly vedle sebe, ale mlčely. Chtěla jsem něco říct, ale nevěděla jsem co. Všechno, co jsem měla v hlavě, se rozpadalo na kusy.

Po návratu domů jsme se už neviděly. Sem tam mi od ní přišla zpráva, ale odpovídala jsem stručně. Adam mi po týdnu napsal, že by mě rád viděl, ale já už nevěděla, jestli chci. Všechno se mi spojilo. Zklamání, nedůvěra, ta prázdnota, která zůstala po dovolené, která měla být o klidu.

Lekce, kterou jsem nečekala

Dnes, s odstupem, chápu, že ta dovolená mi měla něco ukázat. Ne o lásce nebo přátelství, ale o tom, jak rychle se můžeme ztratit v tom, komu věříme. Někdy totiž nejde o to, kdo má pravdu. Ale kdo nám v té pravdě víc chybí.

Ať už to dopadlo jakkoli, jedno vím jistě. Příště pojedu na dovolenou sama. Protože klid, který jsem tam hledala, jsem nakonec našla až doma.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz