Článek
Přibližně v padesátých až šedesátých letech 20. století se v tehdejším Československu lidé čím dál častěji upínali na své chaty a zahrádky mimo města. Bylo více než rutinou, že každý pátek odpoledne lidé odjeli mimo město a každou neděli v podvečer se vraceli. Jenže co to znamená pro nás dnes? Máme stále tuto tradici tak rádi, nebo jí považujeme za něco hlubšího?
Tramp znamená tulák
České pojetí trampingu je velmi specifické a dalo by se říci, že ve světě nemá obdoby. Tramping stojí na základech amerických filmů a dobrodružných knih. Tramp znamená v překladu tulák, což dobře vystihuje trampy jako takové. Zatímco například skauti, tráví mnoho času v přírodě, mají organizovanou kulturu a daná jasná pravidla, trampové si víkendové táboření užívají ve volné přírodě po svém. Ale i v tomto případě existují nepsaná pravidla. Mají své různé rituály, či dokonce svůj slang. Tramping se stal pro mnoho lidí životním stylem a díky tomu, bylo možné alespoň na chvíli utéct před civilizací do přírody, která v dobách socialismu nabízela tolik vzácnou svobodu.
Počátky trampingu v roce 1918
Počátky trampingu sahají do roku 1918, kdy skončila první světová válka a vojáci po prožitých útrapách ve válce hledali klid a útěchu v přírodě. První trampové tehdy založili osadu ve Svatojánských proudech na řece Vltavě, kam skoro každý víkend jezdili z Prahy přes Štěchovice podél řeky. Jejich tábořiště nesla různé názvy jako např. Vydří doupě, Tábor řvavých apod. Také vznikaly osady podél řek, které si trampové pojmenovali po svém. Vltava se stala Velkou řekou a Sázava zase Zlatou řekou. První chata, kterou zde postavili byla velmi primitivní, byla z větví, chvojí a lepenky. Byla postavena v blízkosti lomu a říkalo se jí Kadič. Osada Ztracenka měla přibližně sto dvacet členů mezi nimi bylo i několik žen. V osadě se sportovalo, zpívalo a také se věnovali i literatuře. Dodnes se tam pravidelně pořádají různé kulturní akce.
Chataření a chalupaření se začalo rozvíjet na popud skautů
Obdobně jako tramping má i chataření velkou tradici. Lidé nemohli cestovat do zahraničí, proto se snažili opustit šedivá města plná paneláků, a tak si začali pořizovat chaty, chalupy a zahrádky. Ve svém druhém domově v přírodě odpočívali, relaxovali a věnovali se různým aktivitám, které jim města neumožňovaly. Věnovali se kutilství, zahradničení, rybaření, apod.
Historie chataření se začala rozvíjet ve dvacátých letech minulého století, na popud skautů, kteří netoužili po organizovaném programu. Když se v šedesátých letech začala rozvíjet města a spolu s nimi i automobilismus, chaty a chalupy začaly být obrovským trendem. Navíc se také zrušily pracovní soboty, a tak se lidem vyplatilo jezdit na víkend do svých oblíbených destinací i na vzdálenější a hezčí místa v přírodě, kde si užívali čistého ovzduší. Lidé později začali do svých stavení investovat, a tak ze skromných chatiček a chaloupek, se staly luxusní sídla.
Do konce osmdesátých let se chataři a chalupáři houfně každý víkend rozjížděli do svých venkovských příbytků. Po sametové revoluci v roce 1989 se ale mnohé změnilo. Otevřené hranice lákaly československé turisty k poznávání cizích neprobádaných krajů a na chaty a chalupy, už nezbývalo tolik času. Mnozí se ale svých nemovitostí v přírodě nevzdali. I přes všechny temné prognózy, ale žije tento velký fenomén dál a v současnosti. V době pandemie koronaviru, byla spousta lidí vděčná za svá stavení a dokonce se tam i na čas přestěhovali pokud to bylo možné.
Zdroje: Lifee.cz, Zelenezpravy.cz, Idnes.cz
