Článek
Jakmile živý plot zestárne, začne houstnout a projde pár suššími nebo naopak mokrými sezonami, ukáže se, že tahle sázka nebyla tak bezstarostná, jak se na začátku zdálo.
Túje si u nás drží popularitu hlavně proto, že rychle vytvoří zelenou stěnu. Jenže právě tahle představa bývá zavádějící. Jakmile se živý plot několik let zapojuje, začne být citlivější na chyby v řezu, na kolísání vláhy i na horší proudění vzduchu uvnitř porostu. A tehdy se obvykle objeví první hnědé mapy, prosychání a ztráta hustoty.
Mnoho lidí si myslí, že když túje hnědnou, stačí je více zalévat nebo přihnojit. Ve skutečnosti bývá problém složitější. Těmto dřevinám škodí jak dlouhé sucho, tak i opačný extrém. Na těžkých a špatně odvodněných půdách mohou kořeny doslova trpět nedostatkem kyslíku a přidají se hniloby.
Další potíž přichází ve chvíli, kdy je živý plot příliš hustý a uvnitř téměř nevysychá. Právě tam se lépe daří houbovým chorobám. RHS uvádí, že takzvaná spála tújí napadá listy a výhony, výrazněji poškozuje spodní partie a bývá horší právě v hustých výsadbách se slabým prouděním vzduchu. University of Minnesota zase upozorňuje na chorobu Pestalotiopsis, která častěji zasahuje rostliny oslabené zimním poškozením, suchem nebo jiným stresem. Jinými slovy, túje často nezačnou kolabovat kvůli jedné jediné chybě, ale spíš ve chvíli, kdy se sejde několik problémů najednou.
Právě proto bývá zklamání po pěti letech tak velké. Na začátku máte pocit, že jste vysadili levné a rychlé řešení. Jenže pak zjistíte, že stačí jeden sušší rok, jedna mokrá zima nebo špatně načasovaný zásah nůžkami a v zelené stěně zůstane hnědý pruh, který už se jen těžko zaceluje.
A právě tady se dostáváme k otázce, kterou si mnoho zahrádkářů položí až pozdě: co vysadit místo nich. Pokud chcete živý plot, který bude dlouhodobě odolnější a lépe snese zásahy i proměnlivější počasí, dává mnohem větší smysl podívat se po habru, buku, ptačím zobu nebo tisu. Velká výhoda habru a buku je v tom, že působí elegantně, dobře houstnou a snášejí tvarování. Ptačí zob zase bývá svižnější a pro mnoho běžných zahrad praktičtější. Tis je krásný a výborně snáší řez, jen je pomalejší a obvykle dražší.
Pokud řešíte, co sázet právě teď na jaře, je dobré rozlišit, zda kupujete prostokořenné sazenice, balové rostliny nebo kontejnery. RHS doporučuje pro opadavé živé ploty, jako je habr nebo buk, výsadbu od opadu listů do konce zimy, zatímco stálezelené a poloopadavé druhy se ideálně vysazují od podzimu do konce zimy.
V praxi to znamená, že konec dubna už není nejlepší chvíle pro klasické prostokořenné sazenice, ale velmi dobře se ještě vysazují kontejnerované rostliny, pokud má půda vláhu a následná péče bude poctivá. V dubnu a na začátku května tedy dává smysl sáhnout hlavně po kontejnerovaném habru, ptačím zobu nebo tisu a dobře připravit půdu, zamulčovat a nepodcenit první zálivku.
Kdo už túje na zahradě má, nemusí všechno hned vykopat. Někdy stačí odstranit konkurenci u paty plotu, zlepšit zálivku, nepřehánět řez a sledovat, zda nejde o problém s kořeny nebo chorobou. Jestli je ale plot už děravý, hnědý zevnitř a rok od roku horší, je fér si přiznat, že další zachraňování nemusí mít smysl. U živého plotu totiž nejde jen o to, jak vypadá první dva roky po výsadbě, ale hlavně jak bude působit za pět, deset nebo patnáct let. A právě v tom bývá největší slabina tújí. Z dálky slibují rychlé soukromí, ale v čase umí zahradě přidělat víc starostí než radosti.
Zdroje:
