Článek
Zatímco štědrovečerní Tři princezny aspoň věděly, co chtějí říct, tenhle pokus o moderní pohádku je jako nedozrálé jablko - kyselé a bez chuti. Příběh mladé léčitelky Haničky, která má zdědit kouzelnou moc po své mamince, působí na papíře docela zajímavě. Jenže realita je jiná. Sledujeme mladou dívku, která svůj úděl odmítá, potká prince v převleku (jak originální!) a do toho se vrací zlá čarodějka toužící po pomstě. Tohle všechno jsme už viděli tisíckrát, a bohužel v lepším provedení.
Tvůrci se sice chlubí, že jde o příběh o dospívání, rodičovské lásce a hledání vlastní cesty. Ve skutečnosti ale sledujeme další pokus o moderní pohádku, která se nemůže rozhodnout, čím chce být. Chvíli je to klasická pohádka, pak zase fantasy pro mladší publikum, a nakonec z toho vznikne něco, co není ani ryba, ani rak. Hodnocení na ČSFD mluví za vše. Z původních 52 procent kleslo během večera na 49 procent. A není se čemu divit. Diváci jsou čím dál náročnější a už jim nestačí jen nasypat na obrazovku trochu kouzel a doufat, že to nějak dopadne. Co mě osobně nejvíc zklamalo, byly nevyužité herecké výkony. Mladé herečky sice odvedly lepší práci než protagonistky Tří princezen, ale to není zas tak velká pochvala. Je to jako říct, že tento bramborový salát je lepší než ten zkažený - pořád to není důvod k oslavě.
Česká televize se evidentně snaží jít s dobou pohádky. Jenže modernita není jen v tom, že přidáte silné ženské postavy a trochu kouzel. Je především v tom, že vyprávíte příběh, který má hlavu a patu, který diváky vtáhne do děje a nenechá je přemýšlet, proč se vlastně dívají. Někteří diváci na sociálních sítích pohádku chválí, ale upřímně - není to spíš z nostalgie a zvyku, že na Vánoce prostě koukáme na nové pohádky? Není to tím, že jsme ochotní odpustit více, protože jsou svátky? Chápu, že v našich podmínkách nemůžeme konkurovat hollywoodským trikům. Ale co takhle se soustředit na to, v čem jsme vždycky byli dobří - na příběh, humor a české pohádkové kouzlo? Místo toho dostáváme polovičatý pokus o fantasy, který se tváří moderně, ale ve skutečnosti je stejně zastaralý jako loňský kalendář.
Je mi líto tvůrců, kteří nepochybně doufali, že by se jejich dílo mohlo stát vánoční klasikou. Ale klasika nevzniká tím, že se snažíte za každou cenu být moderní. Vznikají tím, že vyprávíte příběh, který si najde cestu k srdcím diváků. A to se Čarovnému jablku bohužel nepovedlo. Možná je čas, aby se Česká televize zamyslela nad tím, co vlastně od vánočních pohádek očekáváme. Protože jestli budou další roky podobné jako letošní, možná se dočkáme toho, že diváci dají přednost starým osvědčeným pořadům před novými experimenty. A to by byla škoda. Protože vánoční pohádky by měly být kouzlem, ne zklamáním.
