Článek
Nabídka byla obrovská, snad až nepřehledná. Člověk jen kouká na stovky modelů, které se liší jen v detailech, a snaží se vybrat takové, které budou pohodlné, hezké a zároveň nezruinují peněženku. Po hodině klikání a pročítání recenzí jsem měla jasno. Objevila jsem jedny, které se zdály být ideální. Byly krásné, cena byla přijatelná a popisy výrobce slibovaly maximální pohodlí i kvalitu. Tak jsem si řekla, že do toho půjdu.
Při objednávce jsem měla drobnou obavu, protože s velikostmi je to u bot vždy ošemetné. Každý výrobce má trochu jiné číslování a někdy se stane, že číslo, které běžně nosím, mi je malé, a jindy naopak plavu v botě o půl čísla menší. Nicméně jsem doufala, že tentokrát to vyjde. Vybrala jsem svou standardní velikost, zaplatila kartou a začala se těšit. Přišlo mi potvrzení o objednávce, a pak už jen nezbývalo než čekat. Každý den jsem si v e-mailu kontrolovala zprávy od dopravce, a když mi po pár dnech přišla notifikace, že zásilka je na cestě, měla jsem radost skoro jako malé dítě.
Den doručení jsem už netrpělivě vyhlížela. Když u nás zastavil kurýr a předal mi krabici, okamžitě jsem ji odnesla do obýváku a s nadšením rozbalila. První dojem byl výborný. Krabice s logem vypadala hezky, uvnitř byly boty pečlivě zabalené v papíru a igelitu, všechno působilo na první pohled kvalitně. Jenže to nadšení vydrželo jen několik vteřin. Jakmile jsem vytáhla první botu, zůstala jsem stát jako opařená. Na obrázku v e-shopu byly elegantní, moderní a decentní tenisky, ale to, co jsem držela v ruce, působilo jako laciná napodobenina z tržnice. Barva byla úplně jiná, místo jemné béžové to byla divná směs šedé a růžové, která vypadala, jako by boty někdo polil bledou omáčkou.
Materiál, který měl být podle popisu kvalitní koženka, se pod prsty krčil a skřípal, jako když mačkáte plastovou tašku. Podrážka byla tvrdá a křivě nalepená, na několika místech už odstávalo lepidlo. Když jsem je položila na zem, bylo vidět, že ani nejsou stejně vysoké – jedna bota byla o pár milimetrů vyšší než druhá. Nevěřila jsem vlastním očím. Ještě jsem se snažila sama sebe uklidnit, že třeba to na noze nebude vypadat tak hrozně. Tak jsem si je obula. A v tu chvíli jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet.
Pravá bota byla tak těsná, že jsem měla pocit, že mi v ní do pěti minut odumře palec. Levá naopak plandala, že bych si do ní mohla klidně strčit ještě jeden pár ponožek. Chůze v nich byla nepředstavitelně nepohodlná. Tlačily mě v patě, řezaly přes nárt a přitom klouzaly po podlaze. Bylo mi jasné, že v tomhle se nedá chodit ani k popelnici. Sedla jsem si na gauč, koukala a v hlavě mi běžely myšlenky, že jsem právě vyhodila peníze z okna.
Vzala jsem telefon a podívala se znovu na e-shop, odkud jsem boty objednala. Fotografie tam vypadala úplně jinak, skoro jako by se jednalo o jiný produkt. V recenzích byly sice i negativní ohlasy, ale většina působila pozitivně, což mě uklidnilo při nákupu. Jenže teď mi bylo jasné, že buď recenze nebyly skutečné, nebo jsem měla prostě smůlu na vadný kus. Rozhodla jsem se tedy, že zkusím boty reklamovat.
Sepsala jsem e-mail, přiložila fotografie rozdílů mezi prezentovaným produktem a realitou a čekala, co se stane. Odpověď přišla rychle. Napsali mi, že reklamaci přijímají, ale že náklady na vrácení zboží jdou na mě. To už jsem se opravdu musela smát. Takže já si objednám boty, které vypadají úplně jinak než na fotkách, jsou nepoužitelné a špatně vyrobené, a ještě mám zaplatit poštovné za jejich vrácení? Připadalo mi to jako vrchol drzosti.
Nakonec jsem se rozhodla, že jim je sice pošlu zpět, ale přidám i dlouhý dopis, ve kterém vysvětlím, co si o takovém jednání myslím. Při balení zpátky do krabice jsem si uvědomila, že tohle není jen o botách. Je to ukázka toho, jak moc jsme jako zákazníci vydaní napospas internetovým obchodům, které si s námi dělají, co chtějí. A my s tím můžeme udělat jen to, že budeme trávit čas psaním reklamací a hádáním se o pár stovek.
Z celé té zkušenosti mi zbyly smíšené pocity. Na jednu stranu jsem se opravdu nasmála, když jsem stála v obýváku a na jedné noze mi bota plandala a na druhé jsem sotva dýchala bolestí. Na druhou stranu mě to mrzelo. Nešlo ani tak o ty peníze, ale o pocit, že si člověk nemůže být jistý ani při tak obyčejné věci, jako je nákup bot. Příště si je asi raději znovu zajdu vyzkoušet do kamenného obchodu, i kdybych měla zaplatit o něco víc. Protože ten pocit, když otevřete krabici a zjistíte, že jste si koupili něco, co se botám podobá jen vzdáleně, ten už bych zažít nechtěla.
