Článek
Přes sto tisíc korun na měsíc zní jako sen. Jenže realita je úplně jiná, než si většina lidí představuje. A právě proto se rozhodla otevřeně říct, jak to u nich doma skutečně vypadá. Začněme tím, že manžel je živnostník v oboru stavebnictví a Nikol má vlastní menší firmu, která se specializuje na marketing. Na první pohled tedy ideální kombinace. Oba vydělávají, oba pracují na sebe a oba mají slušné příjmy.
Jenže tahle představa, že podnikatelé žijí v luxusu, je podle ní naprosto mylná. Mnohem blíž k pravdě je, že žijí ve věčném stresu, nejistotě a s hromadou závazků, které by leckterého zaměstnance ani nenapadly. „Lidi si myslí, že když si dáme dohromady víc než sto tisíc měsíčně, tak se topíme v penězích. Pravda je, že na konci měsíce z toho reálně moc nezůstane,“ popisuje Nikol.
Největším strašákem jsou podle ní odvody, daně a veškerá administrativa, která podnikání doprovází. Jenom na sociálním a zdravotním pojištění zaplatí jejich domácnost částku, která by jiným rodinám pokryla nájem nebo hypotéku. K tomu se přidávají zálohy na energie, splátky leasingu na auto, náklady na materiál, který musí manžel předem financovat, a spousta dalších položek, které běžný člověk vůbec neřeší. „Když se pak na to podíváme, kolik skutečně zůstane jako čistý zisk, je to úplně jiný příběh. A zdaleka to není tak zářivé, jak to na první pohled působí,“ říká.
Další věc je, že jejich příjmy nejsou nikdy úplně jisté. Někdy přijde více zakázek, někdy méně, a jsou měsíce, kdy je to doslova o nervy. „Stačí, aby se dvě faktury zpozdily, a okamžitě máme problém. Musíme mít rezervu, abychom vůbec udrželi chod firmy i domácnosti,“ vysvětluje Nikol. Lidé zvenčí to ale vidí jinak. Vnímají jen čísla, která vypadají lákavě. A už jim nedochází, že za těmi čísly je tvrdá práce, dlouhé večery a často i nejistota, jestli bude další měsíc co do pusy.
Nikol má dvě děti a i to je podle ní kapitola sama pro sebe. Školné, kroužky, pomůcky, oblečení, všechno tohle stojí peníze, které se v součtu vyšplhají na částky, jež by leckomu vyrazily dech. „Jen na školní rok potřebujeme připravit několik tisíc. Připočtěte k tomu prázdniny, tábory a další výdaje a rázem se dostáváme na desítky tisíc korun jen kvůli dětem. Když tohle všechno zaplatíme, zjistíme, že na žádný luxus už nám nezbývá,“ popisuje. A když se k tomu připočtou i běžné výdaje jako jídlo, oblečení a domácnost, je jasné, že sto tisíc měsíčně zdaleka neznamená bohatství.
Důležitým faktorem je i bydlení. Nikol s rodinou žije v Brně, což samo o sobě znamená vysoké náklady. Hypotéku si brali před několika lety, kdy byly ceny ještě o něco příznivější, ale i tak jim měsíčně ukrojí obrovskou část příjmů. „Můžeme být rádi, že jsme koupili byt tehdy, protože dneska bychom si to už dovolit nemohli. Ale i tak nám splátka hypotéky spolkne velkou část rozpočtu,“ vysvětluje.
Když se někdo zeptá, jak tedy žijí, odpověď je podle ní jednoduchá: úplně normálně. Nemají luxusní auto, nelétají několikrát ročně na exotické dovolené, nenosí značkové oblečení. „Ano, občas si něco dopřejeme. Jdeme s dětmi na víkend pryč, zajdeme si do restaurace, nebo si koupíme něco pěkného. Ale rozhodně to není tak, že bychom rozhazovali. Spíš naopak. Pořád počítáme a hlídáme, aby nám to vyšlo,“ říká.
Nikol zároveň dodává, že to není stěžování. Ona i její manžel jsou rádi, že si vybudovali vlastní podnikání a že se nemusí spoléhat na šéfa. Jen chtějí ukázat, že představa o podnikatelích coby lidech, kteří se jen vezou na vlně peněz, je naprosto zkreslená. „Kolikrát nám známí závidí, že máme přes sto tisíc měsíčně. Ale už nevidí, že to znamená i večery nad fakturami, víkendy na stavbě a nulovou jistotu do budoucna. A že ve výsledku žijeme možná stejně, nebo dokonce skromněji než někteří naši přátelé, kteří berou polovinu,“ vysvětluje.
Na závěr má jedno zamyšlení, které by podle ní měl slyšet každý. Peníze jsou důležité, ale neznamenají všechno. Mohou přinést pocit jistoty, ale jen do určité míry. „Nejde o to, kolik vyděláváte. Důležité je, jak s těmi penězi naložíte a kolik vám jich po všech výdajích skutečně zůstane. To je realita, kterou si spousta lidí vůbec nepřipouští,“ uzavírá Nikol a dodává, že kdyby se lidé na podnikatele dívali méně skrze předsudky a víc skrze realitu, možná by byli překvapeni, jak málo se jejich život liší od života zaměstnanců.
Nikol, Brno
