Článek
S babičkou jsme si byly blízké od mého dětství. I v osmdesáti se zajímala o mou práci a poznala po telefonu, že mě něco trápí. Když se stěhovala do menšího bytu, pomáhala jsem jí balit. Porcelánový servis po své mamince dala mně. Byl úplný, s jemnou modrou linkou, a já měla radost, že mi ho svěřila.
V novém bytě neměla místo na velký stůl, u kterého pravidelně obědvala se třemi kamarádkami. Nabídla jsem, že mohou chodit ke mně. V den jejich setkávání jsem pracovala z domova a na oběd si mohla udělat přestávku. „Tak hlavně že se k tobě všechny vejdeme,“ řekla babička. Já si představovala sváteční talíře a babičku na čestném místě.
U stolu jsem moc neseděla
Babička vozila nákup a vařila, ostatní nosily něco ke kávě. Já prostírala. Zpočátku mě těšilo slyšet z kuchyně jejich hlasy, ale brzy jsem začala hlídat každou maličkost. Pod omáčník jsem dávala podložku a příbory odložené přes modrou linku nenápadně posouvala. Babička mě vybízela, ať už si sednu. Vždycky jsem ještě něco potřebovala dokončit.
Když jsem se vracela od dřezu, všechny se smály něčemu, co mi uniklo. Nezeptala jsem se čemu. Zahlédla jsem kolečko od sklenice na ubrusu a šla pro utěrku. Připadala jsem si jako dobrá hostitelka, přestože jsem z rozhovoru měla sotva polovinu. Chtěla jsem, aby babička viděla, že se o její dar umím postarat.
Při třetím obědě Noře při skládání nádobí vyklouzl talíř. Narazil na hranu pracovní desky a odštípl se z něj kus. Nora se hned omlouvala. Babička přinesla smetáček a náhradní talíř. „Nech to být, hlavně že jsi se neřízla.“ Přikývla jsem, že se nic nestalo, ale poškozený talíř jsem odložila stranou. Vadilo mi, jak rychle se zase začalo mluvit o něčem jiném.
Našla jsem stejný talíř
Po jejich odchodu jsem hledala náhradu. Na bazaru nabízeli stejný talíř za šest set padesát korun. Uložila jsem si nabídku a uklidnilo mě, že mezera nemusí zůstat. Považovala jsem za samozřejmé, že náhradní kus zaplatí Nora.
Při další návštěvě jsem jí ukázala telefon. „Našla jsem ho. Mohla byste mi na něj dát těch šest set padesát?“ Nora si nasadila brýle, podívala se a otevřela peněženku. Zaplatila bez dohadování. Další kávu už nechtěla a při odchodu babičce nabídla, že příště mohou přijít k ní. Přičítala jsem to rozpakům a byla ráda, že máme škodu vyřešenou.
Babička zůstala a položila přede mě vlastní peníze. „Pozvala jsem ji já. Nechci, aby můj host platil za nehodu.“ Odmítla jsem je. Nechtěla jsem nic po ní a nerozuměla jsem tomu, proč se zrovna já mám cítit špatně. Vysvětlovala jsem jí, že takový talíř nekoupím v běžném obchodě. Ona namítala, že Nora nic nerozbila schválně. To jsem přece věděla také.
Porcelán zůstal za sklem
Servis jsem zamkla do prosklené skříně. Náhradní talíř už stál mezi ostatními a na další oběd jsem připravila obyčejné nádobí. Babička se zarazila. Řekla, že mi porcelán dala, abychom z něj dál jedly. „Ale dala jsi ho mně. Nechci postupně přijít o celou soupravu,“ odpověděla jsem. Znělo mi to rozumně, skoro jako řešení našeho sporu.
Babička uznala, že je servis můj. Když jsem se ale zeptala na další oběd, řekla, že se domluvily u Nory. Připadalo mi, že na mě tlačí. Čekala jsem, že ji rozladění přejde. Prázdný byt mi však při obědové přestávce začal vadit, a tak jsem sama nabídla, že zase uvaříme u mě.
U Nory se jedlo ze tří různých sad. Na stole ležela křížovka a babička se přela o název řeky. Nora mi ukázala volnou židli a donesla polévku. Seděla jsem, poslouchala a nemusela nic rovnat. Přesto mě zabolelo, jak snadno to celé pokračuje beze mě. Nad kávou jsem navrhla, že bychom se mohly vrátit k mému velkému stolu.
Obědy už zůstaly u Nory
„Po tom talíři jsem se u tebe bála vzít do ruky i šálek,“ řekla Nora a můj návrh odmítla. Babička přiznala, že při darování neřekla, jak jí záleží na společném jídle. Vysvětlila jsem jim svůj strach o památku, ale slyšela jsem už i to ostatní. Hlídala jsem stůl tak důkladně, až jsem u něj skoro nebyla. Noře jsem vrátila peníze a omluvila se, že jsem po ní chtěla zaplatit talíř před ostatními. O návratu jsem už nemluvila.
Když jsme s babičkou zůstaly samy, nabídla jsem jí servis zpátky. Odmítla, neměla na něj místo a nechtěla znovu rozhodovat o něčem, co mi darovala. Obědy zůstaly u Nory, která bydlela ostatním blíž a ráda hostila. Kvůli cestě a práci se k nim dostanu přibližně jednou měsíčně. Doma mi stačila obědová přestávka.
Na babiččiny narozeniny jsem prostřela porcelán a opravdu jsme z něj společně jedly. Poškozený talíř jsem nechala slepit na památku; k jídlu jsem ho nepoužila. Při odchodu si babička vzala svůj velký hrnec, který u mě dosud skladovala, aby ho odnesla k Noře. Podala jsem jí ho bez výčitky. Prázdné místo ve spodní skříňce mě přesto zasáhlo víc, než jsem čekala.
Servis mi zůstal celý až na jeden talíř. Obědy se ke mně nevrátily a pořád mě mrzí, že u nich nejsem tak často. Když ale přijdu k Noře, sednu si k ostatním. U sebe doma jsem to ke konci skoro neuměla.
Zdroje: autorský text
