Článek
Už od rána jsem se těšila, že tentokrát u voleb nebudu patřit k těm, kdo nervózně hledají občanku po kapsách. Měla jsem přece aplikaci eDoklady, která má být budoucností. Stačí otevřít mobil a ukázat elektronický průkaz. Připadala jsem si pyšně, že jsem mezi těmi, kdo jdou s dobou.
Jenže všechno nadšení se rozplynulo hned ve chvíli, kdy jsem vešla do volební místnosti a podala telefon komisi.
Úsměv zmizel během pár vteřin
Komisařka si mě prohlédla, vzala do ruky mobil a zavrtěla hlavou. V aplikaci se totiž neobjevil můj aktuální doklad. Na obrazovce problikla hláška, že se nedaří načíst aktualizaci. Zůstala jsem stát jako opařená a připadala si trapně.
„Máte klasickou občanku?“ zeptala se mě přísným tónem. A když jsem jen zakroutila hlavou, její výraz se ještě více přiostřil. V tu chvíli jsem měla chuť se propadnout do země.
Nejenže jsem byla středem pozornosti celé místnosti, ale navíc mi bylo jasné, že tohle jen tak neskončí.
E-doklady hlásily chybu
Ukázalo se, že nejsem jediná. Stejný problém hlásila spousta lidí po celé republice. Digitální a informační agentura oznámila, že část uživatelů e Dokladů se nemůže přihlásit nebo aktualizovat průkaz. Ti, kdo měli aplikaci v pořádku ještě před volbami, se mohli prokazovat bez problémů. Jenže my ostatní jsme měli smůlu.
„Chyba je opravená, ale objevila se další,“ vysvětloval později mluvčí agentury. Jenže v tu chvíli mi to bylo málo platné. Stála jsem v místnosti, nervózní, a přemýšlela, jestli mě vůbec pustí k urně.
Trapná chvíle před všemi
Komisaři chvíli nevěděli, co dělat. Otevírali aplikaci, zkoušeli znovu načíst údaje, ale pořád nic. Za mnou se tvořila fronta a já slyšela, jak si lidé šeptají. Připadala jsem si jako výstražný příklad pro všechny, kdo si mysleli, že technologie všechno vyřeší.
Nakonec mě poslali domů pro klasickou občanku. Můj pyšný úsměv se změnil ve vztek a rozčarování. Z volební místnosti jsem odcházela s pocitem, že se vracím o několik let zpět. Místo jednoduchého a moderního řešení jsem skončila s mobilem, který mi byl úplně k ničemu.
Cesta zpátky
Šla jsem domů, vyhrabala z peněženky starou dobrou plastovou kartičku a znovu zamířila na stejné místo. Tentokrát jsem už neříkala ani slovo. Prostě jsem podala občanku, komisař ji zapsal a bylo po všem.
Jenže ten pocit, že jsem byla před chvílí za „moderní voličku“, mě ještě dlouho nepustil. A taky jsem měla chuť se smát sama sobě. Připadala jsem si jako někdo, kdo se snaží být za každou cenu cool, ale nakonec dopadne jako úplný hlupák.
Budoucnost na mobilu? Zatím spíš fiasko
Když jsem pak četla zprávy, zjistila jsem, že podobné trapasy zažili lidé napříč Českem. Aplikace prostě nefungovala tak, jak měla. Digitální agentura vysvětlovala, že se chyba opravuje, ale hned po ní se objevila další.
Měla jsem chuť se ptát, jestli tohle je opravdu ta budoucnost, o které se tolik mluvilo. Jestli se máme spoléhat na telefon, který se může kdykoli zaseknout, nebo na aplikaci, která zkolabuje právě ve chvíli, kdy ji nejvíc potřebujeme.
Volit jsem nakonec šla, ale s pachutí
Když jsem konečně vhodila lístek do urny, už to nebyl ten pyšný okamžik, na který jsem se těšila. Bylo to spíš jako povinnost, kterou jsem si musela protrpět. A místo hrdosti jsem cítila spíš zklamání.
Možná jsem naivní, ale opravdu jsem doufala, že to tentokrát bude jiné. Že si bez starostí otevřu mobil, ukážu doklad a budu mezi těmi, kdo zažívají pohodlnou moderní volbu. Jenže realita mě rychle vrátila na zem.
A tak jsem domů odcházela s občankou v kapse a s vědomím, že papírová kartička je pořád spolehlivější než všechny aplikace světa.
