Článek
Na první pohled to vypadá jako dobrá zpráva. Rajčata se po teplých dnech vytahují vzhůru, přibývají listy, stonek sílí a rostlina působí, že má nakročeno k bohaté úrodě. Jenže bujný růst sám o sobě ještě neznamená plné mísy rajčat. U tyčkových odrůd totiž v červnu často rozhoduje, jestli rostlinu necháme růst bez kontroly, nebo ji včas usměrníme.
Nejde o žádnou složitou zahradnickou vědu. Stačí pravidelně kontrolovat zálistky, tedy malé postranní výhony, které vyrůstají mezi hlavním stonkem a listem. Právě ty dokážou rostlinu rychle zahustit. Rajče pak vypadá mohutně, ale část vody a živin posílá do zelené hmoty místo do květů a nasazených plodů. Výsledek může být zklamáním. Plodů je sice dost, ale zůstávají drobnější, hůře dozrávají a rostlina se hůře větrá.
Zálistky poznáte snadno, když víte, kam se dívat
Zálistky se objevují v paždí listů. To je místo, kde z hlavního stonku vyrůstá listová větev. Malý výhonek mezi nimi může zpočátku působit nenápadně, ale během několika dnů z něj dokáže vyrůst další silná část rostliny. Pokud ji necháme být, rajče se začne větvit víc, než potřebuje.
U tyčkových rajčat se většinou snažíme vést rostlinu na jeden hlavní výhon, případně na několik málo výhonů podle způsobu pěstování. Díky tomu je přehledná, lépe se vyvazuje a vzduch mezi listy může volněji proudit. To je důležité hlavně ve chvíli, kdy přijde vlhčí počasí, déšť nebo chladnější noci. Hustá a špatně větraná rostlina totiž snadněji drží vlhkost, což rajčatům nesvědčí.
Vylamování zálistků má proto dvojí smysl. Pomáhá rostlině soustředit energii do plodů a zároveň ji udržuje vzdušnější. Není cílem rajče oholit nebo z něj udělat slabý stonek s pár listy. Cílem je najít rovnováhu. Rostlina má mít dost listů na výživu plodů, ale nemá zbytečně houstnout výhony, které úrodu spíš brzdí.
Nejlepší je zasáhnout včas
Nejjednodušší práce je s malými zálistky. Když jsou ještě měkké, dají se opatrně vylomit prsty do strany. Rána je malá, rostlina ji rychle zatáhne a zásah ji zbytečně neoslabí. Ideální je dělat to za suchého počasí, nejlépe dopoledne nebo během dne, kdy má rostlina čas oschnout.
Když zálistky přerostou, už bývají pevnější. V takovém případě je lepší vzít si čisté a ostré nůžky. Tupé nůžky nebo trhání silného výhonu mohou na rostlině zanechat větší poranění. A to je přesně to, čemu se chceme vyhnout. Rajče má energii věnovat růstu a plodům, ne zbytečnému hojení.
Pravidelnost je v tomto případě důležitější než jednorázová velká akce. Mnohem lepší je projít rostliny jednou za pár dní a odstranit malé výhony, než po dvou týdnech bojovat s přerostlou houštinou. V červnu rajčata rostou velmi rychle, takže to, co dnes vypadá jako drobný výhonek, může být za chvíli silná větev.
Tyčková a keříčková rajčata se nepěstují stejně
Jedna chyba se mezi pěstiteli opakuje často. Ne každé rajče se má vyštipovat stejným způsobem. Vylamování zálistků se týká hlavně tyčkových rajčat, která potřebují oporu a postupně se vedou vzhůru. Právě u nich má odstraňování postranních výhonů největší význam.
Keříčková rajčata se chovají jinak. Jsou nižší, kompaktnější a přirozeně vytvářejí keřík. Příliš důkladné vyštipování by u nich mohlo nadělat víc škody než užitku, protože část úrody nesou právě na výhonech, které by nezkušený pěstitel mohl odstranit. Pokud si člověk není jistý, jaký typ rajčete pěstuje, vyplatí se podívat na štítek od sazenice nebo popis odrůdy.
Pozor je potřeba dát také na záměnu zálistků s květními vijany. Květy a malé plody samozřejmě na rostlině necháváme. Stejně tak není dobré bez rozmyslu odstraňovat velké zdravé listy. Ty mají pro rajče význam. Pomáhají s výživou plodů a zároveň je částečně chrání před prudkým sluncem. Kdo rostlinu příliš odlistí, může si zadělat na spálené plody nebo oslabený růst.
Bez vody a výživy to nepůjde
Samotné vyštipování ale není zázrak, který nahradí ostatní péči. Rajčata v červnu potřebují hlavně pravidelnou zálivku, pevnou oporu a vhodnou výživu. Jakmile rostlina nasazuje květy a první plody, roste její spotřeba vody i živin. Pokud zálivka kolísá, může se to projevit na kvalitě plodů. Rajčata nemají ráda střídání sucha a prudkého přelití.
Zalévat je nejlepší ke kořenům. Listy by měly zůstat pokud možno suché, protože vlhké listy zvyšují riziko problémů hlavně v hustším porostu. V horkých dnech se vyplatí zalévat ráno nebo večer, kdy voda zbytečně rychle neodchází pryč. Půda by neměla být promáčená, ale ani dlouhodobě vyschlá.
U plodících rajčat dává smysl také výživa určená přímo pro rajčata. V této fázi už nejde jen o bujný růst listů. Rostlina potřebuje živiny, které podpoří kvetení, nasazování a vyzrávání plodů. Prakticky to znamená nepřehánět dusík a více myslet na složky důležité pro plody, hlavně draslík. Přehnojené rajče může vytvořit krásnou zelenou masu, ale úroda tomu nemusí odpovídat.
Opora rozhoduje víc, než se zdá
Tyčková rajčata by měla být průběžně vyvazovaná. V červnu to někdy pěstitelé podcení, protože plody jsou zatím malé. Jenže jakmile začnou nabírat váhu, slabě upevněná rostlina se může ohnout, zlomit nebo po dešti spadnout k zemi. A pak už se škody napravují hůř.
Vyvazování má být pevné, ale ne škrticí. Stonek musí mít prostor dál růst a sílit. Použít se dá měkký provázek, páska nebo speciální zahradnické úvazy. Důležité je kontrolovat rostlinu průběžně, protože rajče se během června rychle vytahuje a staré uvázání najednou nestačí.
Když se spojí vylamování zálistků, pravidelná zálivka, přiměřená výživa a dobrá opora, rajčata mají mnohem větší šanci vytvořit silné a pěkně vyvinuté plody. Není to o jednom tajném triku, který všechno vyřeší za nás. Je to spíš o jednoduché péči ve správný čas.
A právě červen je pro rajčata jedním z rozhodujících měsíců. Kdo je teď nechá růst úplně bez kontroly, může v létě zjistit, že má sice krásnou džungli, ale úroda není taková, jak čekal. Kdo rostliny pravidelně projde, vyštipuje malé zálistky a dopřeje jim stabilní podmínky, udělá pro větší plody víc, než se na první pohled zdá.
Zdroje:
