Seděla jsem v porouchaném letadle do Ameriky a myslela si, že je to můj konec

Jako každý rok, tak i ten letošní jsem se rozhodla vydat za svou rodinou do Ameriky. Už několik let je tam provdaná moje sestra. Proto s rodiči pravidelně každý rok lítáme na měsíc na návštěvu, na kterou se vždy moc těšíme. Zároveň poznáváme krásy jiné země. Letos měla být cesta o něco jednodušší, protože začala do New Yorku létat přímá linka z Prahy.

Letenky jsme měli zakoupené dlouho dopředu, snad půl roku, abychom měli dobrá místa a vůbec, abychom se na palubu dostali, protože tyto lety bývají velmi vytížené. A nastal náš den D, kdy jsme tedy vyrazili na letiště. Nečekali jsme však, že se náš let změní v naprosté drama. Na letiště jsme dorazili ráno kolem 8 hodiny, máme rádi rezervu, než se všichni odbavíme, najdeme správný terminál a přepážku, je lepší absolvovat tyto úkony v klidu a v pohodě. Po odbavení jsme šli do duty free shopů na průzkum, dali jsme si ještě kávičku a dortík na cestu. Následně nám otevřeli vchod a tunelem jsme s velkým očekáváním nastupovali do letadla.

Maminka se ten den před odletem nějak necítila v pohodě, a pořád nás stresovala tím, že je dnes nějaký divný den a kdesi cosi. Když se na to ale dnes dívám s odstupem času, řekla bych, že šestý smysl opravdu funguje velmi dobře. Po vstupu do letadla jsme se usadili na svá místa, já seděla u okna a moji rodiče hned vedle mě. Letušky byly moc příjemné a vstřícné, seznámily nás s tím, jak bude náš let přibližně dlouho trvat, daly nám bezpečnostní pokyny a my se připravovali na vzlet letadla a dlouhou, několikahodinovou cestu přes oceán. Ozval se gong a znamení pilota, že za několik málo minut vzlétneme. Neletěla jsem poprvé, proto jsem věděla, co mě čeká a na co se připravit. Tentokrát se mi ale něco nepozdávalo, něco bylo jinak než obvykle. V kabině letadla byl při stoupání divný zvuk. Přišlo mi, že motory nějak hučí, i když jsem v tomto oboru se znalostmi úplný laik.

Dále jsem tomu nevěnovala pozornost a s nadšením jsem sledovala, jak se vzdalujeme krajině pod námi. Najednou se můj výhled z okna začal nějak ztrácet a já jen viděla šedočerný dým. Co to je, podivila jsem se, když na druhé straně letadla bylo vidět, že venku je úplně jasno a svítí sluníčko? V té chvíli se ozvalo v kabině letadla hlášení kapitána o tom, že letadlo má technické problémy, že mu hoří jeden z motorů, a že se budeme muset se vrátit zpět a pokusit se o nouzové přistání. Všichni cestující včetně naší rodiny zpanikařili a na palubě zavládla panika a obavy, co s námi bude. Ja vůbec nevěděla jak se zachovat, bála jsem se o sebe i rodiče a v duchu jsem se jen modlila, ať vše dobře dopadne. Nezbývalo nám nic jiného, než jen čekat. Nasadili jsme si povinně kyslíkové masky a letušky nás uklidňovaly a pomáhaly nám zvládat strach a stres.

Najednou jsme začali prudce klesat a já myslela, že je to můj konec. Zvracela jsem, hlava se mi točila, kyslík nepomáhal. Rodiče bílí jako stěna, jen jsem čekala, kdy se oba složí. Ještě jsme se jednou prudce stočili a připravovali se na velmi očekávané přistání, zda vše dopadne dobře, jak nás letušky stále ujišťovaly. Když jsme konečně dosedli na přistávací dráhu, začaly další minuty hrůzy. Piloti nás informovali, že letadlo po přistání muže ještě začít hořet, a že je třeba ho ihned po zastavení opustit nouzovými východy jakýmkoliv způsobem, třeba i vyskočením. To jsem si vůbec neuměla představit. Nastal opět chaos a zmatek a cestující se snažili zachránit a dostat se ven z letadla za každou cenu. Všude v okolí kolem našeho letadla byl pozastaven provoz, byli připraveni hasiči a záchranné složky, které nám pomáhaly s evakuací. Odváděli nás do přistavených autobusů, kde jsme ihned dostali občerstvení. Několik cestujících to psychicky nezvládlo a museli být sanitkami převezeni k ošetření.

Další den nám zajistili náhradní let. My jsme se však rozhodli, že po tomto nepříjemném zážitku už letos nepoletíme. Vzpomínka na tento let se mi navždy vryla do paměti a ten pocit, kdy jsem odpočítávala minuty svého života, je něco, co se nedá vůbec vyjádřit slovy.

Zdroje: Autorský text