Článek
O tom, jak jsme se s kamarádkami v důchodovém věku rozhodly zopakovat naši divokou dovolenou z mládí. Ale někdy se musíte zasmát sami sobě, než se začnou smát ostatní.
Jsme tři - já, Božena a Marie. Všechny šedesát sedm let, všechny babičky, všechny „rozumné“ ženy. Tedy, byly jsme rozumné, dokud Božena nepřišla s „geniálním“ nápadem. „Holky, pamatujete na tu dovolenou v Chorvatsku v roce 1976? Co kdybychom si ji zopakovaly?“
Tehdy nám bylo dvacet. Byly jsme mladé, krásné a bez zábran. Pily jsme víno na pláži, tančily s místními kluky, koupaly se nahé v moři. Naše děti dodnes netuší, co jejich matky v mládí vyváděly.
„Proč ne?“ řekla Marie. „Jsme svobodné, děti jsou velké, peníze máme. Co nám brání užít si život?“ A tak jsme si zarezervovaly stejný hotel, stejné místo. Jen ty bikiny z roku 1976 jsme musely vyměnit za plavky s větším množstvím látky.
První den začal nadějně. Vybalily jsme kufry, natřely se opalovacím krémem s faktorem 50 (v roce 1976 jsme používaly olej na smažení) a vyrazily na pláž. Božena vytáhla láhev vína. „Na mladá léta!“
Po dvou skleničkách jsme dostaly „skvělý“ nápad jít tančit. Místní bar hrál moderní hudbu, ale my trvaly na ABBA. „Dancing Queen jsme tehdy tančily celou noc!“ volala Marie na vyděšeného DJ-e.
Jenže… po třetí skleničce vína jsem začala zívat. Božena už spala vsedě a Marie každých deset minut odbíhala na toaletu. „To je tím věkem,“ mudrovala mezi jednotlivými návštěvami WC. „Dřív jsme vydržely pít do rána, teď nám stačí láhev a jsme hotové.“
Druhý den jsme se rozhodly být odvážnější. „Pamatujete, jak jsme se koupaly nahé?“ navrhla Božena. Naštěstí nás včas zastavil místní plavčík. Představa tří nahých babiček by asi nebyla tím pravým lákadlem pro turisty.
Pak přišel ten „romantický“ večer. V roce 1976 jsme všechny našly letní lásku. Tentokrát? Jediný muž, který o nás projevil zájem, byl sedmdesátiletý německý turista Herbert. A ten chtěl jen vědět, kde je nejbližší lékárna.
„Holky, pojďme na diskotéku!“ navrhla Marie třetí den. Vydržely jsme tam přesně dvacet minut. Ta hlasitá hudba! To blikající světlo! A ty schody na toaletu! „Za našich časů byly diskotéky lepší,“ stěžovala si Božena, zatímco jsme v deset večer odcházely spát.
Čtvrtý den jsme chtěly být sexy. Koupily jsme si místní „módní“ oblečení. Jenže co vypadá dobře na dvacetileté modelce, nemusí nutně lichotit babičce s artritidou. „Vypadáme jako tři uprchlé klientky z domova důchodců,“ konstatovala trefně Marie.
Pátý den přišla krize. „Koho jsme chtěly obelhat?“ vzdychla Božena. „Nejsme už ty mladé holky. Jsme babičky, které potřebují v deset večer svoje prášky a v jedenáct jsou v posteli.“
A víte co? V tu chvíli jsme se začaly smát. Smály jsme se, až nám tekly slzy. Smály jsme se našim pokusům být zase mladé. Smály jsme se tomu, jak jsme po dvou skleničkách vína usínaly u bazénu. Smály jsme se našim častým výletům na toaletu.
Zbytek dovolené jsme si užily po svém. Ráno káva a křížovky na terase. Odpoledne lehátka ve stínu a povídání o vnoučatech. Večer partička karet a bylinkový čaj. Žádný alkohol, žádné tančení, žádné noční koupání.
„Víte co?“ řekla Marie poslední večer. „Možná nejsme tak sexy jako v roce 1976. Možná neuděláme stojku na pláži ani nevydržíme pít do rána. Ale máme něco, co jsme tehdy neměly - moudrost přiznat si, že každý věk má svoje.“
Tento příběh píšu s úsměvem. Pro všechny, kdo si myslí, že musí něco dokazovat. Pro všechny, kdo se snaží zastavit čas. Někdy je lepší přijmout, kým jsme, než se snažit být někým, kým už dávno nejsme.
A našim dětem a vnoučatům? Těm vzkazujeme - ano, smějte se. Smějte se třem babičkám, které chtěly být zase mladé. Ale pamatujte - jednou budete v našem věku. A možná i vy dostanete „skvělý“ nápad zopakovat si svou divokou dovolenou z mládí.
P.S.: Příště jedeme do lázní. Tam aspoň nikdo neočekává, že budeme tančit na stole nebo se koupat nahé. A hlavně - tam mají toalety na každém rohu!
