Článek
Některé školní historky jsou tak dokonalé, že by měly být součástí osnov. Ideálně hned po hodině občanské výchovy – tam, kde se probírá úcta k autoritám. Protože nic neprověří respekt jako situace, kdy pan ředitel tráví dvě přestávky zamčený na toaletě.
Jak k tomu došlo? Úplně jednoduše. Pan školník, pečlivý jako vždy, procházel budovu a kontroloval, zda je všude uklizeno, zavřeno, vypnuto. Když uviděl otevřené dveře od pánských, zabouchl je se slovy: „Tady už nikdo není.“ A otočil klíčkem. Bohužel, klíčkem, který rozhodl o osudu nejvyšší autority ve škole.
Pan ředitel se prý v tu chvíli věnoval zcela legitimní činnosti – četbě školního řádu na mobilu, s očima upřenýma do paragrafu o bezpečnosti na pracovišti. Ironie? Spíš karma.
Když se ozvalo první jemné „haló“, nikdo si ničeho nevšiml. Druhé „haló“ bylo hlasitější, ale přehlušilo ho zvonění. Až během druhé přestávky si deváťák Radek všiml, že se z pánských ozývá podivné: „Prosím vás, je tam někdo?“
Nejdřív myslel, že jde o žert. Pak, že je to duch. Nakonec běžel za učitelkou a ta – po ověření, že to není recese – zavolala školníka. Ten přišel, vytáhl klíč a odemkl.
„No vida,“ zhodnotil situaci pan ředitel, když opustil improvizované vězení, „alespoň víme, že dveře těsní skvěle.“
Zbytek dne se nesl v duchu decentního pobaveného šuškání. Děti si šeptaly, že ředitel měl vevnitř prý i Wi-Fi. Učitelé zase, že je to osud – protože si někdo minulý týden stěžoval, že ředitel „nikdy není k zastižení“. A ejhle – tentokrát byl. Jen nebylo jak se k němu dostat.
Školník dostal pozvání na poradu, kde mu pan ředitel – už s nadhledem – osobně předal nové pravidlo: „Nezamykat tam, kde něco začíná… ani končí.“
A co na to žáci? „My bychom tam dali ceduli: Pozor, může obsahovat vedení.“
V životě se občas někdo ocitne za zamčenými dveřmi. A někdy je to zrovna ten, kdo má mít klíče od všech tříd, srdcí i rozumů.
Ale možná právě díky tomu si všichni na chvíli připomenou, že i autority jsou jen lidi. A že nejlepší klíč je ten, kterým otevřete smích.
Článek je pouze k pobavení čtenářů
