Článek
Mnoho lidí si poslední roky před důchodem představuje jinak než každodenním vstáváním do práce, která je už vyčerpává. Někdo má za sebou desítky let fyzicky náročné profese, jiný se stará o nemocného partnera, další zkrátka cítí, že mu síly ubývají rychleji, než čekal. V takové chvíli začne být každá možnost dřívějšího odchodu z práce velmi lákavá. Jenže mezi předčasným důchodem a předdůchodem je velký rozdíl. A právě ten může rozhodnout o tom, kolik peněz bude člověk pobírat po zbytek života.
Předdůchod není předčasný důchod
Nejčastější omyl je jednoduchý. Lidé slyší podobné označení a berou ho jako jednu věc. Jenže předčasný důchod vyplácí stát a znamená trvalé krácení penze. Jakmile do něj člověk odejde, nižší důchod už se mu v řádném věku běžně nepřepočítá na plnou částku. Krácení s ním zůstává dál.
Předdůchod funguje jinak. Nejde o peníze od státu, ale o čerpání vlastních úspor z doplňkového penzijního spoření. Člověk tedy nebere klasickou státní penzi, ale postupně si nechává vyplácet své naspořené peníze. Výhoda je v tom, že si tím nemusí nechat trvale zkrátit budoucí starobní důchod. Nevýhoda je stejně zřejmá: kdo si nenaspořil dost, ten tuto možnost jednoduše nemá.
Právě proto předdůchod není univerzální záchrana pro každého, kdo už nechce nebo nemůže pracovat. Je to spíš nástroj pro lidi, kteří si dlouhodobě spořili, případně jsou schopni si chybějící částku předem doplnit.
Kolik musí být v roce 2026 naspořeno
Základní pravidlo je postavené na minimální měsíční částce. Předdůchod musí být vyplácen alespoň ve výši 30 procent průměrné mzdy za stanovené období. Pro rok 2026 to vychází přibližně na 14 452 korun měsíčně.
Protože běžný předdůchod musí trvat minimálně 24 měsíců, člověk potřebuje mít v doplňkovém penzijním spoření alespoň 346 848 korun. To je částka jen pro minimální dvouleté čerpání. Kdo chce odejít z práce dříve na delší dobu, musí počítat s výrazně vyšší rezervou. U tří let už jde o více než půl milionu korun, u pěti let se částka blíží k hranici, kterou mnoho domácností nikdy nenaspoří.
Tady je potřeba říct věc, která se nečte příjemně, ale je praktická. Předdůchod pomáhá hlavně těm, kdo na něj mysleli dopředu. Pokud člověk začne řešit odchod z práce až ve chvíli, kdy je vyčerpaný, nemocný nebo bez zaměstnání, může být pozdě. Chybějící peníze se sice dají jednorázově doplatit, ale ne každý má bokem statisíce korun.
Důležitá je i délka spoření
Nestačí mít jen správnou částku. Člověk musí splnit také podmínku, že si do penzijního systému spořil dostatečně dlouho. U starších smluv je standardně potřeba nejméně 5 let spoření. U novějších smluv sjednaných od roku 2024 se doba prodlužuje na 10 let.
To je detail, který může některé lidi nepříjemně překvapit. Někdo si myslí, že si prostě vloží peníze na účet doplňkového penzijního spoření a hned začne čerpat. U běžného předdůchodu to tak snadno nefunguje. Výjimku mají některé náročné profese, kde jsou pravidla mírnější.
U lidí pracujících v uznaných náročných profesích může být minimální doba čerpání kratší, a to 15 měsíců. Tím se snižuje i nutná naspořená částka. I zde je ale potřeba splnit konkrétní podmínky a doložit, že daná práce opravdu do této kategorie spadá. Nelze to brát jako automatickou výhodu pro každého, kdo měl fyzicky těžkou práci.
Proč je předdůchod pro mnoho lidí lákavý
Hlavní výhoda je jasná. Předdůchod nekrátí státní starobní důchod tak jako předčasný důchod. Kdo má dost peněz v doplňkovém penzijním spoření, může překlenout poslední roky před řádnou penzí bez toho, aby si kvůli dřívějšímu odchodu nechal státem trvale snížit důchod.
Další výhodou je zdravotní pojištění. Po dobu čerpání předdůchodu za člověka platí zdravotní pojištění stát. To je důležité hlavně pro lidi, kteří už nepracují a nechtějí řešit samoplátcovství. Zároveň předdůchod sám o sobě nebrání přivýdělku. Kdo chce a může, může si k němu dál vydělávat.
Na první pohled to tedy působí velmi dobře. Člověk odejde z hlavního zaměstnání, čerpá vlastní úspory, stát za něj platí zdravotní pojištění a budoucí státní penze se mu neseškrtá jako u předčasného důchodu. Jenže i tady existuje háček.
Pozor na roky pojištění
Předdůchod se sice pro výpočet důchodu hodnotí příznivě jako vyloučená doba, takže nezhoršuje průměr dřívějších výdělků. Neznamená to ale automaticky, že se tato doba počítá jako odpracované roky. Pokud člověk při předdůchodu nepracuje a nemá jinou započitatelnou dobu, může mu chybět další doba důchodového pojištění.
To je prakticky velmi důležité. Každý celý rok pojištění může budoucí důchod zvýšit. Když člověk několik let nepracuje a žádná další doba se mu nezapočítá, může mít budoucí penzi nižší, než kdyby ještě pracoval. Předdůchod tedy neznamená, že se člověku vůbec nic nestane s výší důchodu. Jen ho nepostihne trvalé krácení typické pro předčasný důchod.
Rozdíl je jemný, ale zásadní. Předdůchod chrání před krácením za předčasnost, ne před všemi dopady toho, že člověk přestane odvádět důchodové pojištění.
Kdo by měl o předdůchodu uvažovat
Předdůchod dává největší smysl lidem, kteří mají dost peněz v doplňkovém penzijním spoření a vědí, že poslední roky do řádné penze už nechtějí nebo nemohou zvládnout v běžném pracovním režimu. Může jít o člověka po desítkách let v náročné práci, o někoho se zdravotními potížemi, ale i o zaměstnance, který nechce riskovat trvale pokrácený předčasný důchod.
Naopak opatrní by měli být lidé, kteří mají malé úspory a chtěli by do předdůchodu vložit poslední finanční rezervu. Pokud si člověk vyčerpá téměř všechny peníze ještě před starobním důchodem, může si sice ulevit od práce, ale zároveň zůstane bez polštáře pro nečekané výdaje. A ty v seniorském věku nebývají malé.
Je také dobré si předem zjistit, kolik let pojištění už člověk má, kdy přesně dosáhne řádného důchodového věku a jak by různé varianty ovlivnily jeho budoucí penzi. Bez těchto čísel se rozhoduje naslepo.
Rozhodnutí, které se nevyplatí uspěchat
Předdůchod může být velmi dobré řešení. Ale jen pro správného člověka ve správné situaci. Není to sociální dávka, není to automatický nárok bez úspor a není to totéž co předčasný důchod. Je to způsob, jak použít vlastní peníze k tomu, aby člověk nemusel v závěru pracovního života volit mezi vyčerpáním a trvale pokrácenou penzí.
Kdo má dost naspořeno, měl by si tuto možnost propočítat. Kdo naspořeno nemá, měl by vědět alespoň jedno: poslední roky před důchodem se řeší mnohem lépe, když se na ně člověk připravuje dřív než ve chvíli, kdy už mu práce bere síly. Předdůchod může přinést klid. Ale jen tehdy, když za ním stojí dost peněz a dobře spočítaný plán.
Zdroje:
