Článek
Božidara měla se svým třicetiletým synem Matyášem dobrý vztah a nikdy neměla pocit, že by ho musela finančně zachraňovat. Pracoval jako servisní technik, jeho partnerka Dominika byla po narození dcery na rodičovské a společně bydleli v malém dvoupokojovém bytě. Když se objevila možnost pronajmout si dům se zahradou asi deset kilometrů za městem, Matyáš byl nadšený. Nájem nebyl nízký, ale po návratu Dominiky do práce ho podle něj zvládnou. Problém představovala kauce ve výši dvou nájmů, provize realitní kanceláři a první platba předem. Dohromady potřebovali téměř devadesát tisíc korun, které právě neměli.
Manžel trval na tom, že peníze předají až při podpisu
Božidařin manžel Miroslav byl v podobných věcech opatrnější. Nechtěl synovi převést velkou částku na účet, aby ji následně posílal dál. Navrhl, že zajedou společně do realitní kanceláře a kauci uhradí rovnou tam. Matyáš nejprve tvrdil, že to není nutné. Miroslav ale vysvětlil, že nejde o nedůvěru. Jen chtěl vidět smlouvu k bydlení, na které půjčují téměř celou svou krátkodobou rezervu.
Na schůzku přijeli Matyáš, Dominika, její otec Radek a oba Matyášovi rodiče. Přítomnost Dominikina otce Božidaru nepřekvapila. Věděla, že mladým často pomáhá a dům si předtím také prohlížel. Makléř začal procházet dokumenty a několikrát se obracel výhradně na Radka. Když došlo na nájemní smlouvu, položil ji před něj a označil místa k podpisu. Miroslav se zeptal, kde bude podepisovat jeho syn. Makléř odpověděl, že nikde. Nájemníkem má být pan Radek.
Za zvláštní dohodou stál synův starý dluh
Teprve venku před kanceláří Matyáš vysvětlil celou situaci. Před několika lety měl problémy s dluhy po neúspěšném společném podnikání s kamarádem. Všechno už údajně splatil, ale nový pronajímatel požadoval doložení příjmů a prověřoval zájemce mnohem důkladněji, než Matyáš očekával.
Majitel domu ho nakonec jako hlavního nájemce odmítl. Dominika zase na rodičovské nedosahovala požadovaného příjmu. Její otec proto navrhl řešení. Smlouvu podepíše on a mladí budou v domě bydlet. Nájem mu budou každý měsíc posílat a on ho následně převede majiteli. Božidara se zeptala, zda majitel ví, že v domě nebude ve skutečnosti bydlet Radek, ale jeho dcera s partnerem a dítětem.
Matyáš odpověděl, že „to ví zhruba“. Právě tato formulace Miroslava zarazila. Po návratu do kanceláře se proto majitele prostřednictvím makléře zeptali přímo. Ukázalo se, že ten věděl pouze o tom, že Radka bude v domě občas navštěvovat dcera s rodinou. O trvalém bydlení mladého páru řeč nebyla.
Syn chtěl, aby rodiče nepříjemné otázky přestali řešit
Matyáš začal být podrážděný. Tvrdil, že jde jen o formální záležitost a že spousta lidí podobně bydlí. Důležité podle něj bylo, že dům získají a budou pravidelně platit. Božidara mu připomněla, že pokud smlouvu podepíše Radek, jejich syn nemá prakticky žádnou jistotu.
Kdyby se vztah s Dominikou zhoršil nebo se její otec rozhodl nájem ukončit, Matyáš nebude mít v ruce vlastní smlouvu. Navíc celá dohoda stála na tom, že majitel nezná skutečný rozsah jejich bydlení. Rodiče peníze ten den neposlali.
Odmítnutá kauce vyvolala první velký konflikt
Matyáš jejich rozhodnutí vnímal jako ponížení před Dominikou a jejím otcem. Několik týdnů se rodičům ozýval jen minimálně. Tvrdil, že kvůli jejich nedůvěře přišli o ideální bydlení. Dům nakonec skutečně získal jiný zájemce.
Situace však měla nečekaný výsledek. Radek s odstupem přiznal, že ani jemu původní dohoda nebyla příjemná. Nabídl ji hlavně proto, že chtěl dceři pomoci a nechtěl připustit, že její partner má minulost, která může hledání bydlení komplikovat.
Mladí proto začali hledat znovu a tentokrát od začátku popisovali situaci otevřeně. Asi po třech měsících našli menší řadový domek, jehož majitel akceptoval oba jako nájemce, pokud doloží pracovní smlouvu, reference z předchozího bydlení a vyšší kauci. Rodiče jim na ni nakonec půjčili 60 tisíc korun.
Až další smlouva ukázala, proč bylo dobré počkat
Matyáš rodičům peníze postupně vrátil a v novém domě s rodinou zůstal. O celé první situaci se doma dlouho nemluvilo. Až později syn připustil, že byl pod tlakem. Dominika se chtěla rychle odstěhovat, krásný dům se jim líbil a on se bál přiznat rodičům, že jeho minulost stále způsobuje problémy. Proto jim původně neřekl, že nájemníkem má být někdo jiný. Doufal, že až uvidí hotovou smlouvu a připravené stěhování, nebudou chtít vše zastavit.
„Nemrzelo mě, že měl syn problém získat nájem. Každý může v životě udělat chybu. Vadilo mi, že z nás chtěl udělat poslední článek dohody, který jen pošle peníze a nebude vědět, jak celé bydlení skutečně funguje. Kdybychom tehdy zaplatili, možná by tam bydleli roky bez jediného problému. Ale stejně tak mohl přijít spor a syn by zjistil, že právně vlastně nebydlí ve svém pronájmu vůbec. Pomoc dětem podle mě neznamená, že každé jejich řešení automaticky podpoříme. Někdy je mnohem důležitější odmítnout zaplatit za plán, o kterém nám neřekly celou pravdu,“ uzavírá Božidara.
Zdroje: autorský text
