Článek
Když se mluví o známých tvářích, lidé si často automaticky představí byty v centru metropole, moderní interiéry bez jediné chybičky a prostředí, které je spíš reprezentativní než osobní. Právě proto působí bydlení Ivy Kubelkové jinak. Nepůsobí chladně ani odtažitě. Naopak. Už na první pohled je znát, že tady nešlo jen o to vytvořit hezký prostor, ale hlavně místo pro normální rodinný život.
Její domov nevznikl v Praze, přestože je s hlavním městem dlouhodobě spojená pracovně. Rodinné zázemí našla se svým partnerem a blízkými v severních Čechách, což dává smysl i z praktického hlediska. Nešlo o žádný náhodný výběr ani rozmarné rozhodnutí. Spíš o promyšlenou volbu, která měla rodině usnadnit každodenní fungování. A právě tahle rozvaha je v celém domě vlastně cítit.
Velkou roli tady hraje světlo a otevřenost prostoru. Dům působí vzdušně a přirozeně hlavně díky velkým oknům, která propojují interiér s venkovním prostředím. Tohle je detail, který na fotografiích vypadá efektně, ale v reálném životě má mnohem větší význam. Denní světlo totiž promění atmosféru celého bydlení. V místnostech pak nevzniká pocit stísněnosti, ale naopak klidu, volnosti a pohodlí.
Právě to je na podobných domech nejpříjemnější. Nemusejí být zařízené okázale, aby působily dobře. Stačí, když dávají smysl. A tady je vidět, že jednotlivé části do sebe zapadají. Obývací prostor plynule přechází do kuchyně, vše drží pohromadě ve světlých tónech a atmosféru doplňují přírodní materiály, které prostoru dodávají teplo. Nejde o sterilní katalogový interiér, kde se člověk bojí odložit hrnek na stůl. Spíš o bydlení, které si zachovalo eleganci, ale neztratilo lidskost.
Zajímavé je i to, jak důležitou roli hrají v domě osobní věci a vzpomínky. Právě ty často rozhodují o tom, jestli prostor působí jako hotová dekorace, nebo jako opravdový domov. Rodinné fotografie, předměty přivezené z cest a drobnosti s osobním významem dávají interiéru charakter, který se nedá koupit v obchodě. A možná právě proto celé bydlení nepůsobí vyumělkovaně. Má vlastní rytmus, vlastní atmosféru a také vlastní příběh.
Vedle estetické stránky je ale zajímavý ještě jeden rozměr. V domě je zjevně důležité i místo pro odpočinek a duševní rovnováhu. Nechybí zde meditační koutek, tedy prostor, který neslouží k reprezentaci, ale čistě k vnitřnímu ztišení. V dnešní době je to možná mnohem cennější než další designový doplněk nebo efektní kus nábytku. Mít doma místo, kde lze na chvíli vypnout, přestává být výsadou a stává se skoro nutností.
Právě tady je vidět, že celý dům nestojí jen na vzhledu. Důležitá je také atmosféra bezpečí a klidu. Člověk má z podobného prostoru pocit, že není vytvořený pro obdiv okolí, ale pro každodenní fungování lidí, kteří v něm opravdu žijí. A to je rozdíl, který je často znát na první pohled.
Velmi osobitým prvkem je také speciální vánoční místnost. Už samotná myšlenka vypovídá hodně o tom, jakou roli hrají v rodině tradice, společné chvíle a sváteční atmosféra. Někdo staví celý koncept bydlení na velké terase, jiný na reprezentativním obývacím pokoji. Tady dostaly výjimečné místo právě Vánoce. A to působí mile, neokoukaně a hlavně lidsky. V době, kdy se mnoho interiérů snaží být hlavně dokonale moderních, je podobný důraz na rodinné rituály osvěžující.
Za pozornost stojí i běžný každodenní provoz domu. I když starší dcera už s rodinou nežije, domácnost rozhodně nepůsobí prázdně. Naopak. Její součástí jsou také zvířata, která tu nehrají jen vedlejší roli. U domu se pohybuje labrador, uvnitř se objevují menší psi a nechybí ani další zvířecí společnost včetně slepic, kohouta a želv. Právě to celému místu dodává živost. Dům pak nepůsobí jako pečlivě naaranžovaný prostor, ale jako prostředí, kde je neustále pohyb, energie a obyčejný život.
A to je možná na celém bydlení nejpřitažlivější. Není dokonale uhlazené způsobem, který by působil nedostupně. Má eleganci, ale zároveň i civilnost. Má styl, ale nepůsobí odtrženě od reality. Člověk z něj nemá pocit, že se dívá na nedotknutelný svět za sklem.
Sympaticky vyznívá i fakt, že Iva Kubelková nepůsobí jako někdo, kdo si své zázemí jen užívá zpovzdálí. Naopak je znát, že má k domu i zahradě osobní vztah a nebojí se běžné práce kolem nich. Úpravy interiéru, malování nebo péče o venkovní prostor pro ni nejsou cizí. Právě tohle bývá u známých osobností překvapivé, protože veřejnost často očekává úplně jiný životní styl. O to víc působí přirozeně, když za hezkým výsledkem nestojí jen představa, ale i vlastní práce.
Velkou součástí celého domu je samozřejmě také zahrada s bazénem a venkovním posezením. Nepůsobí jako doplněk navíc, ale jako přirozené pokračování obytného prostoru. Díky propojení s interiérem vzniká zázemí, kde se dá odpočívat, trávit čas s rodinou i prostě jen na chvíli zpomalit. To je dnes hodnota, kterou lidé hledají čím dál častěji. Nejde jen o to mít hezký dům, ale mít místo, kde se dá opravdu nadechnout.
Celkově působí bydlení Ivy Kubelkové hlavně tím, že v sobě spojuje eleganci, praktičnost a skutečný život. Není postavené na okázalosti ani na snaze někoho ohromit. Funguje spíš jako připomínka, že dobře zařízený domov nemusí křičet luxusem, aby zaujal. Někdy stačí světlo, přírodní materiály, promyšlený prostor, kus soukromí a atmosféra, ve které je člověku dobře.
A možná právě proto tenhle dům působí tak přesvědčivě. Ne kvůli velikosti, ne kvůli známému jménu, ale proto, že je v něm cítit harmonie, klid a obyčejná lidská blízkost. V době, kdy se na bydlení často díváme jen optikou trendů a ceny, je to vlastně velmi silná připomínka toho, co má domov dělat především. Má být místem, kam se člověk rád vrací.
Zdroje:
