Hlavní obsah

Vztahy: Otec na každé rodinné oslavě zesměšňoval mou sestru. Letos už odmítla přijet

Foto: Magnific.com

Adriana chtěla oslavit otcovy pětasedmdesátiny s celou rodinou. Její mladší sestra však pozvání odmítla. Považovala to za zbytečnou uraženost, dokud si při oslavě nevšimla, jak se otec baví na účet svých nejbližších.

Článek

Když jsem začala připravovat tátovy pětasedmdesáté narozeniny, automaticky jsem počítala s tím, že přijede i moje mladší sestra Agáta. Oslavu jsme plánovali na zahradě otcova domku u Vyškova, kde jsme jako děti trávily každé léto. Objednala jsem občerstvení, domluvila zapůjčení většího stolu a pozvala několik nejbližších příbuzných. Táta Lumír se těšil hlavně na to, že bude mít všechny pohromadě. Od smrti maminky žil sám a rodinná setkání pro něj byla stále důležitější. Jenže když jsem Agátě zavolala, abych jí potvrdila termín, odpověděla, že tentokrát nepřijede.

Nejdřív jsem si myslela, že má nějaké pracovní povinnosti. Sestra však řekla, že má volno, jen nechce další odpoledne poslouchat otcovy poznámky. Překvapilo mě to. Táta měl odjakživa zvláštní smysl pro humor a rád vyprávěl historky z našeho dětství. Některé jsme slyšely snad stokrát. Připadalo mi, že Agáta poslední dobou všechno bere příliš vážně. „Vždyť víš, jaký táta je. Nemyslí to špatně,“ odpověděla jsem jí. Sestra mi pouze připomněla, že mu několikrát říkala, aby některé věci před ostatními nevyprávěl. Potom dodala, že mu k narozeninám zavolá, ale na oslavu nepřijede.

Její rozhodnutí mě mrzelo. Na rozdíl od ní jsem bydlela nedaleko otce a pravidelně za ním jezdila. Pomáhala jsem mu s nákupy, někdy s vyřizováním úředních záležitostí a občas jsme spolu zašli na oběd. Agáta bydlela téměř hodinu cesty autem a navštěvovala ho méně často. V posledních letech mezi nimi panovalo určité napětí, ale nikdy jsem přesně nevěděla proč. Přišlo mi zbytečné, aby kvůli několika hloupým vtipům vynechala jeho narozeniny. Pokusila jsem se ji ještě dvakrát přemluvit. Pokaždé odmítla.

Oslava začala v sobotu krátce po druhé hodině. Táta měl výbornou náladu, vítal příchozí a každému nabízel něco k pití. Po obědě začal vytahovat staré fotografie. Nejdřív ukazoval snímky z dovolených, potom přišly na řadu školní fotografie. U jedné se zastavil a začal vyprávět, jak Agáta kdysi na školním vystoupení zapomněla text básničky a rozplakala se před celým sálem. Historku doprovázel napodobováním jejího tehdejšího hlasu. Několik příbuzných se smálo. Já jsem ten příběh znala nazpaměť a nikdy mi nepřipadal nijak zvlášť vtipný.

Jenže táta pokračoval. Vyprávěl, jak Agáta jako dospívající dívka špatně snášela kritiku, jak se bála zkoušek a jak jí musel několikrát pomáhat s rozhodováním. Nakonec poznamenal, že je pořád stejná a člověk před ní musí vážit každé slovo. Vysvětloval tím také její nepřítomnost. „Ona se zase kvůli něčemu urazila. To už známe,“ řekl před ostatními. Tentokrát jsem se neudržela a připomněla mu, že sestra několikrát výslovně žádala, aby podobné historky nevyprávěl. Táta se zatvářil překvapeně. Podle něj šlo o nevinné vzpomínky, které přece nikoho nemohou urazit.

Během odpoledne jsem si začala vybavovat předchozí rodinná setkání. Uvědomila jsem si, že Agáta bývala často terčem otcových žertů. Když před lety změnila zaměstnání, táta všem vyprávěl, jak dlouho se nedokázala rozhodnout. Když se rozešla s přítelem, komentoval před příbuznými její údajně přehnané nároky. Pokaždé přitom tvrdil, že si jen dělá legraci. Já jsem většinou mlčela, protože se poznámky netýkaly přímo mě. Sestra se někdy ohradila, jindy odešla do vedlejší místnosti. A já jsem si její chování vykládala jako zbytečnou přecitlivělost.

V neděli jsem Agátě zavolala. Tentokrát jsem ji nepřemlouvala, aby přijela na další návštěvu. Zeptala jsem se, jak dlouho jí otcovy poznámky vadí. Sestra mi vysvětlila, že už několik let. Nejvíce ji mrzelo, že táta před ostatními opakovaně vytahuje věci, které mu kdysi svěřila v soukromí. Když ho požádala, aby s tím přestal, odpověděl, že nemá smysl dělat z běžných rodinných historek problém. „Já se s ním nechci hádat. Jen už nechci trávit každou návštěvu přemýšlením, co o mně zase řekne,“ vysvětlila mi. Přiznala jsem jí, že jsem ji dříve dostatečně neposlouchala.

O několik dní později jsem se za otcem zastavila. Řekla jsem mu, že Agátina nepřítomnost nebyla žádný rozmar. Táta se nejprve bránil a připomínal, že ji celý život podporoval. Namítla jsem, že o tom nepochybuji, ale že to nijak nesouvisí s tím, jak o ní mluví před ostatními. Když znovu zopakoval, že si neumí představit rodinu bez legrace, zeptala jsem se ho, proč se téměř všechny jeho historky týkají právě Agátiných neúspěchů. Na chvíli zmlkl. Potom připustil, že nad tím takto nikdy nepřemýšlel.

Nebylo z toho žádné okamžité usmíření. Táta sestře po několika dnech zavolal, ale jejich rozhovor byl krátký. Agáta mi později řekla, že ocenila, když jí slíbil, že už nebude před ostatními rozebírat její soukromé záležitosti. Zároveň mu vysvětlila, že potřebuje čas, než začne na rodinná setkání znovu jezdit. Táta byl zklamaný, ale tentokrát její rozhodnutí přijal bez dalších poznámek.

Na začátku podzimu jsem se sestrou zašla na společnou večeři. Mluvily jsme o práci, dětech a plánech na další měsíce. Když přišla řeč na otce, Agáta řekla, že ho možná příští týden navštíví. Nechtěla však žádnou velkou rodinnou akci, pouze obyčejnou kávu. Souhlasila jsem, že to bude nejlepší. Nabídla jsem jí, že pojedu s ní, ale odmítla. Chtěla si s tátou promluvit sama. Tentokrát jsem se ji nesnažila přesvědčovat, aby změnila názor.

Zdroje: autorský text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz