Hlavní obsah

Ze života: Matka mě požádala, abych zrušila zájezd. Pak sousedům tvrdila, že jsem jí ho zakázala

Foto: Magnific.com

Judita pomohla matce zrušit autobusový zájezd, na který se nepřihlásilo dost lidí. O několik dní později zjistila, že ji matka před sousedy označila za viníka. Dokonce tvrdila, že jí dcera zakazuje organizovat společné akce.

Článek

Moje matka Blažena byla vždycky společenská. I v pětasedmdesáti letech pořádala výlety pro seniory z našeho sídliště v Novém Boru, domlouvala společné návštěvy divadla a organizovala předvánoční posezení. Po smrti táty jí podobné aktivity pomáhaly vyplnit čas. Byla jsem ráda, že nesedí celé dny sama doma, a občas jsem jí pomohla vytisknout pozvánky nebo vyhledat autobusové spojení. Nikdy mě však nenapadlo, že se kvůli jednomu nepovedenému výletu rozhádáme natolik, že se začneme vyhýbat i společným rodinným obědům.

Na začátku dubna se maminka rozhodla uspořádat celodenní zájezd do Kuksu. Domluvila autobus, zjistila možnosti prohlídek a připravila seznam zájemců. Původně se přihlásilo téměř třicet lidí. Jenže když mělo dojít na vybírání peněz, začaly přicházet omluvy. Někdo onemocněl, jinému nevyhovoval termín a několik sousedů si cestu rozmyslelo kvůli ceně. Nakonec zůstalo sedmnáct účastníků. Pronájem autobusu by se při tak malém počtu výrazně prodražil a maminka nevěděla, co dělat. Už totiž zaplatila zálohu a lidem slíbila, že se výlet určitě uskuteční.

Jednou večer mi zavolala téměř s pláčem. Tvrdila, že už nemá sílu všem vysvětlovat, proč se zájezd komplikuje, a požádala mě, abych zjistila podmínky zrušení. Druhý den jsem zavolala dopravci a dozvěděla se, že pokud objednávku zrušíme do pátku, propadne jen menší část zálohy. Jinak by mohly vzniknout další náklady. Mamince jsem všechno vysvětlila a navrhla, aby výlet odložila na podzim. Souhlasila. Dokonce mě požádala, abych za ni poslala e-mail s potvrzením storna, protože si s podobnými věcmi na počítači nevěří. Udělala jsem přesně to, co chtěla.

O několik dní později mě před obchodem zastavil soused Čeněk Fialka, kterého jsem znala od dětství. Zeptal se mě, proč mamince zakazuji pořádat výlety. Nejdřív jsem myslela, že žertuje. Pak mi ale vysvětlil, že maminka ostatním účastníkům řekla, že jsem zájezd zrušila proti její vůli, protože se bojím, aby v jejím věku někam cestovala. Údajně jsem jí také vyčetla, že utrácí peníze za zbytečnosti. Stála jsem před obchodem s nákupní taškou v ruce a vůbec nevěděla, co odpovědět. Nic takového jsem nikdy neřekla.

Ještě ten den jsem za maminkou přijela. Seděla v kuchyni a třídila letáky na další společenské akce. Zeptala jsem se jí, proč o mně vypráví věci, které nejsou pravdivé. Nejdřív tvrdila, že si soused určitě něco špatně vyložil. Když jsem jí zopakovala jeho slova, přiznala, že ostatním skutečně řekla, že jsem zrušení zájezdu zařídila já. „Nechtěla jsem jim vysvětlovat, že se přihlásilo málo lidí. Všichni se tolik těšili,“ odpověděla. Připomněla jsem jí, že právě ona mě požádala, abych objednávku zrušila. Maminka namítla, že se přece nemusím kvůli několika sousedům tolik rozčilovat.

Jenže nešlo o několik sousedů. Během následujícího týdne jsem zjistila, že se podobná verze příběhu rozšířila mezi většinou účastníků. Někteří maminku litovali, jiní jí radili, aby si ode mě nenechala organizovat život. Jedna známá mi dokonce telefonovala a připomínala, že starší lidé potřebují společnost. Připadala jsem si absurdně. Celé roky jsem mamince pomáhala právě proto, aby mohla zůstat aktivní, a teď jsem před ostatními vypadala jako dcera, která jí zakazuje vycházet z domu.

Nejvíce mě mrzelo, že maminka odmítala situaci napravit. Tvrdila, že kdyby teď řekla pravdu, všichni by si mysleli, že neumí zájezd zorganizovat. Teprve tehdy jsem pochopila, jak moc jí záleží na pověsti člověka, který všechno zvládne. Pořádání výletů jí přinášelo uznání a ona se bála, že o něj přijde. Řekla jsem jí, že chápu její zklamání, ale nemůže kvůli němu poškozovat mě. Požádala jsem ji, aby při nejbližším setkání účastníkům vysvětlila skutečný důvod zrušení.

Maminka několik dní odmítala. Nakonec jsem jí oznámila, že dokud věci neuvede na pravou míru, nebudu za ni žádné další organizační záležitosti vyřizovat. Nebyl to trest. Jednoduše jsem nechtěla znovu nést odpovědnost za rozhodnutí, která dělala ona. Při následujícím setkání seniorů maminka přiznala, že zájezd zrušila kvůli nedostatečnému počtu účastníků a že jsem jí pouze pomohla s administrativou. Neomluvila se přede všemi, jak jsem původně doufala, ale alespoň přestala tvrdit, že jsem jí něco zakázala.

Naše vztahy zůstaly několik týdnů napjaté. Maminka mi vyčítala, že jsem ji donutila přiznat organizační neúspěch. Já jsem zase nedokázala jen tak zapomenout, že raději poškodila moje jméno, než aby ostatním řekla nepříjemnou pravdu. Postupně jsme spolu začaly znovu normálně mluvit, především o běžných rodinných věcech. K organizování výletů jsem se ale už nevrátila.

Koncem léta mi maminka ukázala pozvánku na říjnovou návštěvu divadla. Tentokrát si sama zjistila cenu dopravy i minimální počet účastníků. Požádala mě pouze, abych jí zkontrolovala text před tiskem. Přečetla jsem ho a upozornila ji na překlep v datu. Pak jsem jí papír vrátila. Zeptala se, jestli bych nemohla také rozeslat přihlášky. Odpověděla jsem, že to určitě zvládne sama. Chvíli se tvářila dotčeně, ale nakonec vzala telefon a začala obvolávat své známé.

Zdroje: autorský text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz