Hlavní obsah

Příhody: Kvůli večeři pro sousedku jsem chtěla přesunout kino. Manžel šel na film beze mě

Foto: Magnific.com

Ilustrační obrázek vytvořený pomocí AI. Manželé s porcemi večeří v kuchyni.

Ze zbylých porcí z bistra jsem měla radost, protože jsem se díky nim seznámila se sousedy. Se Šimonem jsme se před kinem domluvili, dokdy budeme otvírat. Pak jsem sousedce slíbila, že na ni počkám i po domluveném čase.

Článek

Se Šimonem jsme svoji jedenáct let. Cestou z práce si často voláme kvůli večeři, protože máme u domu malé bistro a nabídku se dozvíme až z tabule před vchodem. Kdo jde kolem první, přečte ji druhému. Doma si pak u jídla povídáme o věcech, které jsme si po telefonu nestihli říct. Většinou se od stolu zvedáme, až když máme oba dojedeno.

Jednou Šimon přinesl z bistra tři hotové porce, které při zavírání zbyly. Napadlo mě nabídnout je v domovní skupině a napsat sousedům, ať si pro ně přijdou k nám. Libuše odnaproti si vzala kuře s rýží a u dveří jsme se rozpovídaly o tom, jak se obě vracíme z práce s prázdnou lednicí. Do té doby jsme se znaly hlavně od schránek. Potěšilo mě, že jsme si konečně řekly víc než dobrý den.

U večeře jsme vstávali od stolu

Když Šimon přinesl další přebytky, označila jsem krabičky jmény, aby se při předávání nespletly. U večeře jsem měla telefon vedle talíře, protože někdo vždycky potřeboval vědět, která porce ještě zbývá nebo jestli může přijít později. Právě když mi Šimon vyprávěl o kolegovi, který u nich končil, zazvonil soused z přízemí. Podala jsem Šimonovi krabičku a poprosila ho, aby otevřel, zatímco odepíšu další sousedce. Ke kolegovi jsme se už nevrátili.

Když jsme od večeře vstávali poněkolikáté, Šimon položil vidličku. „Já bych se chtěl jednou v klidu najíst.“ Zamrzelo mě to, protože zprávy jsem většinou vyřizovala já a moje jídlo mezitím taky vystydlo. Mohla jsem mu to říct rovnou. Místo toho jsem navrhla, že do skupiny vždycky napíšu, dokdy si lidé můžou pro krabičky přijít.

Počítala jsem s jiným promítáním

Na film jsme měli koupené lístky a doma jsme si dvakrát pustili upoutávku. Bistro v den promítání výjimečně zavíralo dřív, takže Šimon cestou domů přinesl pár zbylých porcí. Domluvili jsme se, že budeme otvírat do půl sedmé, abychom z domu vyrazili společně. Ten čas jsem napsala i sousedům.

Libuše mi odpověděla soukromě, že se ze směny dostane domů až těsně před začátkem filmu. Rozepsala jsem zprávu, že v tu dobu už budeme pryč. Pak jsem si představila, jak po směně zase loví něco k večeři v lednici, a zprávu smazala. Napsala jsem jí, ať zazvoní, že na ni počkám. V programu kina jsem zahlédla i další promítání a rovnou jsem s ním začala počítat.

Šimon si v předsíni oblékal bundu, když jsem mu řekla, že Libuše přijde později a že do kina můžeme zajít jindy. Čekala jsem, že vytáhne telefon a podíváme se na termíny. „Já na ten film půjdu dneska,“ řekl a zapnul si bundu. Ještě jsem měla na jazyku, že přece chceme jít spolu. Když za ním zaklaply dveře, došlo mi, že jsem mu společný večer už předem přesunula, aniž jsem se ho zeptala.

Libuše zazvonila v době, kterou mi napsala. Vzala si krabičku, poděkovala mi a mezi dveřmi mi pověděla, že musela v práci zůstat kvůli předávání směny. O kině jsem jí nic neříkala. Když odešla, na telefonu jsem pořád měla oba lístky vedle sebe. Jeden jsem Šimonovi přeposlala už při nákupu. Ten můj zůstal nevyužitý.

Těšil se i na cestu domů

Když se Šimon vrátil, ze zvyku jsem se zeptala, jaký byl film. Řekl, že se mu líbil. „Těšil jsem se, že ho cestou domů probereme. Málem jsem ti kvůli jedné scéně volal.“ Chtěla jsem se zeptat kvůli které, ale došlo mi, že bych si ji radši pamatovala ze sálu.

Přiznala jsem mu, že jsem mu o Libuši řekla až po potvrzení, protože jsem čekala, že by s výjimkou nesouhlasil. Taky jsem mu konečně pověděla, kolik času strávím domlouváním, než vůbec někdo zazvoní. Šimon uznal, že si výdeje všímal hlavně ve chvíli, kdy měl vstát od stolu. Dohodli jsme se, že když máme společný program, krabičky domů vůbec nevezmeme. Jindy se domluvíme, dokud je Šimon ještě v bistru, a teprve pak napíšu sousedům.

Šimon mi od bistra zavolal, že zase zbyly porce, zrovna když jsme si chtěli zajít spolu na večeři. Už jsem otevírala domovní skupinu, abych zjistila, kdo se posledně na jídlo ptal. „Já bych na tu večeři pořád ráda šla,“ řekla jsem mu. Porce nechal v bistru a napsal mi, ať na něj počkám venku.

Cestou na večeři jsem se ho zeptala na kolegu, který od nich odcházel. Pamatovala jsem si, kde jsem ho tehdy přerušila, a zajímalo mě, jak to dopadlo. V kapse mi zavibroval telefon a já ho nechala domluvit. Pořád mě mrzí, že jsme ten film neviděli spolu. Když v bistru něco zbyde, ještě mě napadne, komu by se to hodilo. Teď se taky Šimona zeptám, jestli se výdej hodí nám dvěma.

Zdroj: autorský text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz