Hlavní obsah

Ze života: Tchyně se mi smála, že chci řídit autobus. Manžel mi pak přiznal, co si o mém plánu myslí

Foto: Magnific.com

Markéta se ve dvaačtyřiceti letech rozhodla změnit zaměstnání a stát se řidičkou autobusu. Tchyně její plány považovala za nesmysl a neustále ji odrazovala. Nejvíce ji ale překvapilo, když zjistila, co si o její nové práci myslí vlastní manžel.

Článek

Markéta pracovala patnáct let jako prodavačka v supermarketu na okraji Zlína. Práce ji nikdy příliš nebavila, ale měla pravidelný příjem, znala kolegy a směny dokázala skloubit s péčí o dvanáctiletého syna Filipa. Když vedení oznámilo, že se prodejna bude na podzim zavírat, začala se rozhlížet po jiném zaměstnání. Nechtěla znovu stát celé dny u pokladny a poslouchat stížnosti zákazníků. Jednou si všimla inzerátu dopravní společnosti, která hledala nové řidiče autobusů a nabízela také možnost získat potřebné oprávnění. Markétu řízení vždycky bavilo. Za volantem osobního auta se cítila dobře a často řídila i při rodinných cestách.

Když o svém nápadu poprvé promluvila doma, manžel Tadeáš se zasmál. Zeptal se, jestli si skutečně dokáže představit, že bude řídit autobus plný cestujících. Markéta odpověděla, že právě proto chce absolvovat potřebný výcvik. Manžel nakonec pokrčil rameny a řekl, že pokud ji přijmou, může to zkusit. Mnohem horší reakce však přišla od jeho matky Miluše. Ta se o plánu dozvěděla při nedělním obědě a okamžitě začala vysvětlovat, proč je to špatný nápad. „Vždyť ty máš problém zaparkovat před naším domem. A chceš vozit padesát lidí?“ poznamenala před celou rodinou.

Markétu její slova zamrzela, protože s řízením nikdy žádné vážnější potíže neměla. Miluše však pokračovala. Tvrdila, že autobus je obrovské vozidlo, které by měl řídit zkušený muž, a že žena s dítětem potřebuje především pravidelnou pracovní dobu. Markéta jí připomněla, že v supermarketu pracovala také o víkendech a někdy se vracela domů až večer. Tchyně odpověděla, že práce za pokladnou se s odpovědností za cestující nedá srovnávat. Tadeáš se do rozhovoru nezapojil. Když se ho Markéta později zeptala, proč se jí nezastal, odpověděl, že matka má prostě staromódní názory a nemá cenu se s ní hádat.

Přesto Markéta podala přihlášku. Prošla vstupním pohovorem, zdravotním vyšetřením a psychologickým posouzením. Dopravní společnost jí nabídla možnost absolvovat potřebný výcvik s příspěvkem zaměstnavatele, pokud následně splní sjednané pracovní podmínky. Během následujících měsíců se učila předpisy, připravovala se na zkoušky a absolvovala praktické jízdy. Nebylo to jednoduché. Některé večery seděla nad učebnicemi až do deseti hodin a o víkendech se připravovala na další lekce. Filip jí občas pomáhal zkoušet dopravní značky a manžel zajišťoval večeři. Markéta měla pocit, že doma její rozhodnutí postupně přijali.

Miluše se však při každé návštěvě vyptávala, jestli už si to nerozmyslela. Jednou dokonce před Filipem poznamenala, že jeho maminka si vymýšlí zbytečné dobrodružství místo toho, aby si našla normální práci. Markéta se tehdy ohradila a požádala ji, aby její zaměstnání před synem neshazovala. Tchyně se urazila a několik týdnů chodila na návštěvy méně často. Markétě to vlastně vyhovovalo. Měla dost starostí se zkouškami a nechtěla neustále obhajovat rozhodnutí, které považovala za rozumné.

Po úspěšném dokončení výcviku nastoupila Markéta do zaměstnání. První týdny byly náročné, protože si musela zvyknout na provoz, jízdní řády i komunikaci s cestujícími. Postupně získávala jistotu a práce ji začala opravdu bavit. Problémy však přicházely doma. Některé směny začínaly velmi brzy a jindy se vracela až večer. Tadeáš, který pracoval jako servisní technik, musel častěji připravovat večeři a dohlížet na Filipovy školní povinnosti. Zpočátku to zvládal bez připomínek, ale po několika týdnech začal být podrážděný.

Jednoho večera se pohádali kvůli obyčejnému nákupu. Markéta přijela domů po osmé hodině a zjistila, že manžel nekoupil potraviny, přestože se na tom ráno domluvili. Tadeáš jí vyčetl, že na něj poslední dobou všechno zůstává. Když namítla, že také pracuje, odpověděl, že její nové zaměstnání převrátilo celé rodině režim. Potom přiznal, že mu matka už několik týdnů říká, že měl Markétu od změny práce odradit. „Možná na tom něco je. Předtím jsme alespoň věděli, kdy budeš doma,“ řekl. Markéta si uvědomila, že manžel její rozhodnutí nikdy nepřijal tak jednoznačně, jak si myslela.

Následující víkend si společně sedli a začali řešit, jak bude jejich domácnost fungovat. Markéta připustila, že podcenila náročnost střídání směn. Tadeáš zase uznal, že očekával, že se po jejím nástupu všechno brzy vrátí do původního režimu. Filip už byl přitom dost velký na to, aby zvládl některé povinnosti samostatně. Domluvili se proto na rozdělení domácích prací a společně začali plánovat následující týdny podle Markétina rozpisu služeb. Manžel také přiznal, že ho mrzí, jak snadno přebíral matčiny názory, aniž by se sám pokusil situaci řešit.

S Miluší se Markéta nějakou dobu vídala jen příležitostně. Tchyně stále tvrdila, že řízení autobusu není vhodné zaměstnání pro ženu, ale přestala své připomínky pronášet před Filipem. Jednoho listopadového dopoledne však nastoupila do autobusu, který Markéta právě řídila na pravidelné lince. Jela na kontrolu do nemocnice a netušila, kdo bude za volantem. Když snachu poznala, překvapeně se zastavila u kabiny. Markéta ji pozdravila, počkala, až si označí jízdenku, a pokračovala v jízdě.

Po několika zastávkách Miluše vystoupila. Ještě před odchodem se ke snaše naklonila a poznamenala, že řídí docela klidně. Markéta se usmála a poděkovala. Tchyně se však hned zeptala, jestli se při tak dlouhém sezení neunaví a zda se nebojí hustého provozu. Markéta jí stručně odpověděla, že náročné situace k práci patří a že je na ně připravená. Potom zavřela dveře a odjela podle jízdního řádu.

Večer o setkání vyprávěla manželovi. Tadeáš se zasmál a poznamenal, že jeho matka se zřejmě jen tak nezmění. Markéta souhlasila. Už ale nepotřebovala, aby tchyně její zaměstnání schvalovala. Stačilo jí, že doma konečně přestali rozhodovat podle toho, co si o její práci myslí někdo jiný.

Zdroje: autorský text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz