Článek
Navenek bývají ženy po šedesátce často vnímány jako silné, zkušené a vyrovnané. Mnohé z nich také tak působí. Jenže za klidnou tváří se někdy odehrává mnohem víc, než dávají najevo. V tomto věku se totiž nemění jen tělo. Proměňuje se denní rytmus, vztahy, rodinné role, práce i pocit jistoty, na který byl člověk dlouhá léta zvyklý.
Někdo odchází do důchodu, jiný se stará o nemocného partnera, rodiče nebo vnoučata. Děti už mají vlastní život, kontaktů ubývá a najednou může přijít zvláštní prázdno. Nejde o slabost ani přecitlivělost. Je to přirozená reakce na velkou životní změnu, která se často skládá z mnoha menších věcí najednou.
Jedním z nejčastějších problémů bývá osamělost. Nemusí přitom znamenat, že žena žije úplně sama. Často jde spíš o pocit, že nemá s kým mluvit opravdu otevřeně, komu zavolat nebo s kým sdílet obyčejný den. Odborníci dlouhodobě upozorňují, že nedostatek sociálních vazeb se může podepsat nejen na psychice, ale i na fyzickém zdraví. Ve vyšším věku proto nejde o drobnost, kterou stačí přejít.
K tomu se může přidat úzkost, podrážděnost, únava nebo nechuť do věcí, které dřív člověka těšily. Někdy má takový stav jasný důvod. Jindy přichází pomalu a skoro nepozorovaně. Žena se hůř soustředí, ztrácí energii, má kratší trpělivost a sama sobě nerozumí. Možná to znáte z okolí. Všichni řeknou, že je „jen unavená“, ale ona přitom cítí, že se něco změnilo hlouběji.
Velkou roli v tom hraje i ztráta původní identity. Práce, péče o rodinu a každodenní povinnosti dávaly životu jasný rámec. Když se tento rámec uvolní, může přijít úleva, ale také zmatek. Některé ženy si užívají pomalejší tempo, jiné mají pocit, že najednou nevědí, kam patří. A další žádný odpočinek nezažijí, protože z jedné náročné role plynule přejdou do druhé.
Právě péče o blízké dopadá velmi často na ženy. Dlouhodobé hlídání, pomoc nemocnému partnerovi nebo starost o rodiče může člověka nenápadně pohltit. Varovné je, když se z péče stane celý život. Žena přestane chodit mezi lidi, odkládá vlastní lékaře, špatně spí a má výčitky pokaždé, když si chce odpočinout. To už není běžná únava, ale signál, že potřebuje podporu.
Samostatnou kapitolou je spánek. Po menopauze a ve vyšším věku bývá častější noční buzení, lehčí spánek i brzké ranní vstávání. Přidat se mohou bolesti, stres, častější močení nebo vedlejší účinky léků. Když se špatné noci opakují, den se pak vleče jako v mlze. Člověk je citlivější, méně odolný a běžné věci ho stojí víc sil.
Pomoci může pravidelný režim, klidnější večer, méně alkoholu, omezení kofeinu odpoledne, denní pohyb a opatrnost s dlouhým spaním přes den. Pokud ale nespavost trvá týdny a zasahuje do běžného fungování, je lepší řešit ji s lékařem. Totéž platí pro náhlé zhoršení nálady nebo dlouhodobou skleslost.
Mnoho žen také vyděsí zapomínání. Hledání brýlí, výpadek jména nebo horší soustředění ještě nemusí znamenat vážný problém. Paměť se zhoršuje při stresu, únavě, depresi, některých nemocech i při nevhodné kombinaci léků. Zbystřit je ale potřeba tehdy, když se objeví zmatenost, problémy s orientací, náhlá změna chování nebo potíže zvládat běžné činnosti.
Vyšší věk s sebou častěji přináší také ztráty. Smrt partnera, sourozence, kamarádky nebo ztráta zdraví dokáže člověka zasáhnout velmi hluboko. Smutek, plačtivost a únava jsou po takové události normální. Pomoc je ale namístě ve chvíli, kdy nízká nálada trvá déle než dva týdny, žena se stahuje od lidí, nezvládá běžný den nebo se objevují myšlenky, že už nic nemá smysl.
Za běžné lze považovat to, že žena po šedesátce potřebuje víc klidu, hůř snáší přetížení, po špatné noci je citlivější nebo si po velké změně hledá nový rytmus. Není ale v pořádku dlouhodobě přežívat bez radosti, kontaktu a odpočinku. Stejně tak není dobré řešit napětí alkoholem, léky bez dohledu nebo úplným uzavřením se doma.
V praxi často pomáhají malé, ale pravidelné kroky. Pevný čas vstávání, krátká procházka, denní světlo, telefonát s blízkým člověkem nebo konkrétní plán na odpoledne mohou udělat víc než velká předsevzetí. Důležité je také nepřehlížet zrak, sluch, bolest ani vedlejší účinky léků, protože i ty mohou zhoršovat náladu a izolaci.
Život po šedesátce může být klidnější, svobodnější a v mnohém příjemnější. Zároveň ale přináší témata, o kterých se často mlčí. Samota, vyčerpání, nespavost, péče o druhé nebo strach z úbytku sil nejsou rozmar. Jsou to reálné potíže, které si zaslouží pozornost. Čím dřív si žena připustí, co se děje, tím snáz může znovu najít pevnější rytmus a oporu pro další roky.
Zdroje:
