Článek
Příští rok bude horší. Dost možná mnohem horší.
Selhali jsme jako Evropa v odstrašení a potrestání totalitní Číny od obrovské vojenské a materiální podpory ruského vraždění ukrajinských civilistů.
Naší evropskou a ukrajinskou nadějí je, že její statečný obranný boj povede k obrovskému poničení Ruska. A že ruský diktátor špatně odehraje vyjednávací partii s novým americkým prezidentem, kde místo vnucení kapitulace Ukrajině nakonec dojde k americké eskalaci proti Rusku. To je prakticky jediná naděje, jinak dále obrovská rusko-čínsko-severokorejská-íránská mašina bude vyvražďovat vyčerpanou Ukrajinu.
V bezpečnostních kruzích koluje přesvědčení, že se buď rychle připravíme na možnou třetí světovou válku a superrychle se vyzbrojíme, což odstraší rusko-čínskou koalici od jejího spuštění, nebo to nezvládneme a jsme v situaci let 1937-1938.
Tehdy západní demokracie naivně ignorovaly opakované varovné signály a agrese tehdejších diktátorů, kteří se pak rádi spojili a rozjeli globální útočnou válku proti slabým demokraciím.
Přál bych nám, abychom to zvládli. Ale upřímně si nejsem jistý, že se stihneme zmobilizovat a rusko-čínského nepřítele od velké války odstrašit. Statečná Ukrajina nám kupuje čas na přípravu, který jsme ale z velké části jako Evropa promrhali.
Přejme si navzájem hodně sil, lásky a vůle to zvládnout. Generace před námi to zažily a nakonec po strašlivých ztrátách zvládly.
Teď přichází zkouška naší generace.
