Článek
Každý, kdo kdy navštívil Prahu, či zahlédl byť matně nějaký její klasický obrázek nemluvě o videu, je navždy zasažen její dojemnou krásou. Je náplní vědecké práce estetika a teoretika umění kopat jako zlatokop v kulturních dějinách a hledat zlaté žíly krásy, která lidstvo od nepaměti činí šťastným. A jako hrdá dcera pražské Vltavy jsem i jedním ze svých bádání podrobila krásu Prahy a její skutečný magický původ.
Slovo magie či kouzlo je v případě Prahy na místě a není rozhodně člověka, který by se mnou nesouhlasil. Ale proč? Je to snad fakt, že má největší hrad na světě? Je to tím, že je v srdci Evropy na křižovatce kultur? Je to všeobecně líbeznou českou zemičkou, která ji obklopuje? Důvodů, které by nás napadly, by bylo mnoho a stálo by za to vytvořit celosvětovou anketu, proč právě Praha má nejčastější přídomek magická?
Pojďme ale do historie, protože historie, ať si to připouštíme nebo ne, dává většinou odpověď téměř na všechno, tak jako při pochopení člověka psycholog hledá příčiny osobnosti v minulosti a dětství. Tak i my pojďme přímo k zrození Prahy.
A tady již každému pozornému čtenáři jistě přijde na mysl, kam mířím! No vždyť ano! Již v kolébce této zářivé koruny Evropy, naší matičky Prahy přece tkví kouzlo! Je to Libušino kouzlo. Kdo ale byla Libuše ve skutečnosti, dnes většina lidí vlastně neví. Má jen vizi jakési pohádkové krásné královny v bílém rouchu s dlouhými copy, věncem z lipových listů, zrakem obráceným k vesmíru v magickém vytržení. Ale jak to bylo doopravdy? Pověst? Pravda? Pohádka? Zbožné přání po staletí utlačovaných Čechů?
Budete se divit, ale pravda a skutečnost jsou dvě slova, která můžeme o příběhu Libuše říci. Libuše sama je téma na obsažnou vědeckou knihu z mnoha pohledů a doufám ji jednou napíši. Kromě mnoha krásných vyobrazení, hudebních děl a literárních i divadelních zpracování má Libuše stejně jako Praha i v dnešním světě ovládaném technologiemi své stále platné kouzlo. Jak to? Jak jedna pohanská dívka může mít takový přesah po staletí do srdcí miliard lidí, když počítám všechny, kteří kdy žili a její kouzelný příběh ovládl jejich srdce?
Abych vás nenudila, musím údaje o ní extrémně zestručnit. Za prvé Libuše rozhodně není nějaká nereálná pohádka. Její existence je doložena v zahraničních kronikách i z doby jejích současníků a nejstarší česká dochovaná zmínka o ní je asi sto let po její smrti. To je tedy pouze přes jednu generaci, takže to můžeme považovat za stejně věrohodné, jako svědectví generace babiček, tedy svědectví ještě žijící generace další žijící generaci. Zajisté by si kronikáři nedovolili vymyslet něco, pokud v době psaní jejich kroniky žije ještě generace která byla svědky události, o které píší. Už jen z tohoto důvodu nemůžeme Libuši považovat za vymyšlenou. Navíc všeobecně princip existence jejího příběhů v té době je tak pravděpodobný, jak jen může být, protože je vědecky doloženým faktem, že tehdejší společnost na takových principech, které jsou základem jejího příběhu, byly v té době úplně běžné.
Takže „panna hadačka“, jak je v nejstarším českém kronikovém záznamu nazývána, byla v té době dnes bychom řekly zcela tradiční profesí pro mladé inteligentní dívky, které dovedly hádat a uhádnout odpovědi na vše, co jejich společnost potřebovala. Byly na to školeny staršími „hadačkami“ s úplně stejnou vážností, odpovědností, snahou I důležitostí, jakou je dnes nejvyšší univerzitní studium. Taková hadačka dokázala uhádnout jaké bude počasí (troufám si říci, že pravděpodobně lépe než dnešní internetové zpravodajství), dokázala uhádnout strategii nepřítele, dokázala uhádnout, které byliny mají jakou léčivou moc, dokázala uhádnout který člověk se hodí pro jakou práci, dokázala uhádnout kde najít naleziště drahých kovů, pramen vody či prakticky cokoliv. Bylo to kouzlem? Ne tak docela. Většina informací které pro své hádání měla, získala pilným studiem tak, jako dnešní student na univerzitě poslouchá profesory, kteří předávají informace jež jsou výdobytkem celé evoluce, stejně tak tyto mladé hadačky přebíraly informace od hadaček starších a tato tradice šla dlouho z minulosti od kořenů národa. Většina informací byla faktických, jako třeba podle chování rostlin či zvířat uhádnout dlouhodobou předpověď počasí, zdroje vody či drahých kovů v zemi, na základě znalosti psychologie uhádnout charaktery a chování lidí, či na základě znalosti bylin vědět která léčí.
Je samosebou, že v tehdejších dobách bez technologie a všeobecně většího klidu na meditace, které byly základem tehdejší práce s myslí intuice, kterou my již máme zdegenerovanou, měla mnohem větší sílu a blížila se síle intuice zvířat, které třeba jen intuicí cítí blížící se bouřku či pokrytce. Proto také to byly hadačky, tedy mladé dívky , ženy, které všeobecně oplývají větší intuicí než všeobecně realističtější muži. No rozhodně mi v tomto všem dáte za pravdu.
A jsme u odpovědi na otázku, zda za unikátní kouzlo Prahy mohou ptáci? Ano, mohou! Když totiž Libuše volila místo, kde založit nové město, tak jak všichni pohané a přírodní národy dělají a dělali první, se „ptala“ zvířat . Protože zvířata lépe než lidé svými přírodními silnými intuicemi nejlépe vědí, které lokality jsou dobré a které ne. A chcete založit město jehož „sláva se bude nebes dotýkat“, jak chtěla Libuše? Tak kterého zvířete se zeptáte? Přece ptáků! Ptáci jsou ti nejkřehčí a nejvíce informována zvířata, protože létají doslova neuvěřitelným způsobem po celém světě, zvláště ti tažní a když už si křehký pták z celého světa, který má na výběr vybere nějaké místo, musí mít opravdu zásadní důvod, že je to místo určitě i s jistou vesmírnou energií. Vždyť i každé místo na světě je jen součástí vesmíru, podléhá síle slunce i měsíce a řádu vesmíru a ptáci tohle cítí. I nejdokonalejší současná věda a technologie jsou na jednoho křehoučkého pražského racka krátcí v jeho schopnostech o jeho eleganci a kráse nemluvě.
Každý ornitolog vám řekne, i zahraniční, že Praha je ornitologický zázrak. Ornitologové se dohadují, že je to strategickou polohou Prahy v centru Evropy, že jedině v Praze u Vltavy jsou po celou historii k vidění ptáci doslova z celého světa a často třeba i jeden jediný tichomořský albatros si skutečně jen tak sám zaletí na týden jak na dovolenou ke Karlovu mostu, kam se pak sjíždějí ornitologové z celých Čech i světa, aby si unikátní pobyty jednotlivých kusů či skupin ptáků zaznamenávali. Je mnoho zajímavých lokalit na ptáky po světě, ale ta jsou v přírodě. Jako centrum města a zalidněné Evropy je Praha v tomto světový nejen unikát, ale můžeme říci zázrak.
A teď už si sami odpovíte. Ano, zajisté tak jak všichni pohané i hadačka Libuše, když se jí ptali, aby uhádla nejlepší lokalitu pro nové město, vybrala podle ptáků. Nemohla si nevšimnout, tehdy ještě bez pochyby mnohem více zázračného místa než je i dnes oblast pražské Vltavy, s neuvěřitelnou cirkulací jinde nevídaného spektra nekonečného druhu ptáků.
A tak vlastně funguje ta magie Prahy. Vybrali nám ji ptáci, ti nejkřehčí s křehkou pannou hadačkou, a tak došla Praha své nepřekonatelné magické síly díky své kráse. Protože síla Prahy nikdy netkvěla v jejím opevnění, ale v její kráse, před kterou nakonec každý dobyvatel poklekl, ať Prahou táhly jakákoliv vojska, a že jich bylo hodně na křižovatce Evropy hodně! Nakonec se nad její krásou vždy ustrnuli a nikdy ji nezničili. Proto ani nemůžeme pochybovat o tom, že Prahu založila žena, vědoma si faktu, že krása dostane na kolena i nejsilnějšího vojáka i bez boje. Ostatně součástí Prahy jsou i její rackové, které můžeme vidět na každé pražské fotografii po celém světě, a tak se sláva Prahy díky rackům doslova nebes dotýká jak prorokovala Libuše. A to je skutečné kouzlo!
